Transparency International zveřejnila zde výsledky Indexu vnímání korupce za rok 2019. Česká republika v něm klesla o 3 body. Získala 56 bodů ze sta možných oproti 59 v roce 2019. Za zvýšenou pozornost stojí výsledek zejména proto, že se ČR zhoršila po letech zlepšování.

Podívejme se na vývoj indexu České republiky v posledních 10 letech a porovnejme ho s Maďarskem, které je podobné velikostí i politickou historií.

2010 – Česká republika získala 46 bodů a nachází se o tři místa za Maďarskem
2013 – Česká republika se 48 body zaostává za Maďarskem o 10 příček
2014 – Česká republika je s 51 body pět míst za Maďarskem
2015 – Česká republika má 56 bodů a je 12 míst před Maďarskem

I přes pokles o 1 bod v roce 2016 dosáhla Česká republika nejlepšího výsledku v roce 2018, kdy získala 59 bodů a již zmiňované Maďarsko jsme nechali se 46 body o neuvěřitelných 26 míst za námi. Uvádím bodový výsledek proto, že není ovlivněn počtem zemí zařazených do žebříčku a je tedy přesnější než údaj o umístění na žebříčku.

Výborné výsledky minulých let odrážely konsensus velké části společnosti a médií na nutnosti řešení problému korupce. Výsledkem bylo vyšetřování řady kauz či výrazné zvýšení transparentnosti veřejného sektoru, zejm. přijetím zákona o registru smluv.
Pokles v roce 2019 o 3 body není katastrofa, pořád jsme vysoko před Itálií, Řeckem, Slovenskem či Maďarskem, nemluvě o Rumunsko či Bulharsku. Přeci jen se ale jedná o důvod k zamyšlení.

Přestože není pochyb, že výsledky České republiky negativně ovlivnily audity Evropské komise a spory kolem střetu zájmů premiéra Andreje Babiše, důvody jsou širší.

K lepším výsledkům je potřeba nový přístup ve čtyřech oblastech:
• kvalitní zákony – např. kvalitní zákon o ochraně oznamovatelů nekalého jednání (zákon o whistleblowingu), vyvážený nový zákon o státním zastupitelství či zákon o lobbování, případně také přepracování nepříliš funkčního zákona o trestní odpovědnosti právnických osob;

• efektivní vymáhání – nejde jen o zefektivnění výkonu justice u složitých případů závažné hospodářské trestné činnosti, ale např. větší využití zákona o prokazování původu majetku (zde) či povinnosti zveřejňovat účetní závěrky (viz např. zde);

• odhodlání vládnoucí politické reprezentace, ale také podnikatelské komunity prosazovat integritu na všech úrovních – riziko korupce se týká všech částí společnosti. Prosazovat integritu může nejen každý ministr, ale každý starosta, či manažer nebo vedoucí pracovník;

• nerezignovaná společnost – zde bych zdůraznil odpovědnost za dění kolem sebe. Již zmiňovaný zákon o ochraně whistleblowerů může tuto výzvu, stojící před mnohými z nás, vhodně připomenout.

Míra korupce je v mnohém úměrná kvalitě demokracie. A kvalita demokracie není jako vysokoškolský diplom, který jednou získáte, a máte ho navždy. Je to trvalý boj za kvalitní společnost, ve které žijeme, a ve které se počítá každý malý krok.