V nedělních Otázkách Václava Moravce na ČT1 (16. září 2007) se do debaty o připravovaném vystoupení prezidenta v OSN na téma klimatická změna (informace o akci například zde) zapojil i Ladislav Jakl, tajemník českého prezidenta. O tomto vystoupení bylo již mnoho řečeno i napsáno, není však důvod se jakkoliv znepokojovat nebo dokonce protestovat (více i na mém blogu zde dříve)

Pan tajemník se v diskusi dopustil dvou významných omylů – věřím, že nikoliv záměrně. Omyl první je formálně politický a omyl druhý je omylem klimatologickým.

Formálně politicky nelze, podle mne, předpokládat, že vystoupení prezidenta může být považováno za vystoupení soukromé. Vždy je takové vystoupení dáváno do souvislosti s oficiální pozicí země, kterou prezident reprezentuje. To však neznamená, že by musel prezident při všech příležitostech pouze tlumočit oficiální stanoviska a názory. Nic by mu nemělo bránit na neoficiálních jednáních vyjadřovat i své osobní postoje a názory. Aktivity našeho prezidenta na poli klimatologie jsou takto v zahraničí vnímány hlavně odbornou veřejností, která se na oficiální pozici republiky v této věci vždy zeptá – v letošním roce jsem již podobné dotazy z „vysokých odborných kruhů“ několikrát bez problémů zodpovídal.

Klimatologickým omylem je zpochybnění existence klimatické změny použitím slovního spojení - cituji pana tajemníka - „údajná klimatická změna“. Klimatický systém není a nikdy nebyl neměnným systémem – změny klimatu probíhají neustále a odraz těchto změn v teplotních charakteristikách je dostatečně dobře znám. Klimatologové dnes upozorňují, že rychlost těchto změn je v posledních desetiletích nesrovnatelná s historickými záznamy. Pro konstatování, že klimatická změna je realitou, máme dnes dostatečně hodnověrné a troufnu si tvrdit, že obecně známé výsledky měření – a to ve světě, v Evropě, i v Česku.



V tomto obrázku jsou tři křivky odchylek teplot od normálového období 1961 – 1990. Modrá křivka odpovídá globální teplotě, kterou mnoho neznalých zpochybňuje (nerovnoměrné pokrytí měřením na souši a na oceánech, způsob výpočtu globálních průměrů apod.). Docela dobrým vtipem je přirovnání globální průměrné teploty k průměrnému telefonnímu číslu – ano, i to jsem slyšel. Zelená křivka je zpracována pro část severní polokoule severně od 30. stupně s.z.š. (i zde lze použít stejné zpochybňování, podíl plochy oceánu je však nižší, chyba stanovení této teplotní řady je tedy nižší). Červená křivka by měla být pro pana Jakla nejzajímavější. Jedná se o syntetickou řadu pro Českou republiku, která vychází ze 174 klimatologických stanic za období od roku 1848 do roku 2000. Podrobnosti jsou uvedeny v disertační práci Petr Štěpánka z brněnské pobočky ČHMÚ. Vzestupný trend v průměrných přízemních teplotách je zde zcela zřejmý.

Chápu, že lze zpochybňovat vliv člověka na klima.
Chápu, že lze zpochybňovat různé „zelené“ boje proti klimatické změně.
Chápu, že lze diskutovat a zpochybňovat ekonomické zásahy do přirozeného vývoje čehokoliv.
Chápu, že lze pochybovat o politických proklamacích „… x procent z obnovitelných zdrojů…“ nebo „… snížíme emise skleníkových plynů o x procent do roku 2050 …“.

Neumím však pochopit zaslepenost inteligentních lidí zpochybňujících klimatickou změnu jako takovou. Klimatická změna byla, je a bude.