Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC) vydává od roku 1990 téměř pravidelně shrnující zprávy, které popisují aktuální stav poznání světového podnebí a jeho změn. Jednotlivé zprávy z let 1990, 1995, 2001 a 2007 jsou přehledně seřazeny na webu IPCC, kde lze najít i další užitečné informace (například shrnutí jednotlivých částí zprávy z roku 2007 v českém jazyce). Nejnovější zpráva je vydávána postupně od září 2013 a je/bude rovněž dostupná, zatím jsou odkazy na webu zde, shrnutí v českém jazyce je ZDE.

V posledních letech přistupuje veřejnost k výstupům IPCC se značnou skepsí. Tato je částečně oprávněná – ve zprávách bylo nalezeno velké množství chyb, někteří představitelé IPCC se netajili svými politickými ambicemi, jiní mají zajímavou komerční historii. A taková propojení zakládají vždy podezření, že někdo někde dělá něco účelově, ne zcela objektivně a vědecky. Dnes už asi všichni slyšeli o aféře označované jako Climategate – někdo ukradl mailovou komunikaci některých klimatologů a jejich mediálně poskládané útržky mají „dokázat“, že klimatologové jsou podvodníci. Ne, že by se v těch útržcích nenašly zajímavé věci, ale podstatně důležitější je, že zpětná analýza dat po jejich zveřejnění neprokázala žádné změny ve výsledcích. Medializované vlivy „Majkova triku“, „Jamalu“ a dalších „závěrů“ z Climategate byly a jsou v klimatologických výstupech nulové (viz například projekt B.E.S.T.).

Myslím, že jedinou cestou, jak napravit nezaslouženě poškozenou reputaci klimatologie je vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat. Dobře se k tomu hodí a bude hodit výše zmíněná pátá zpráva IPCC, která začala vycházet v září letošního roku.



Obrázek SPM1a (viz Shrnutí pro politické představitele, WGI, IPCC AR5) ukazuje roční a dekádní průměrné globální teploty od roku 1850 počítané ve třech světových centrech (GISS, NCDC a CRU). Na první pohled se zdá, že jsou výstupy těchto center téměř stejné, ale není tomu tak. CRU je v první polovině 20. století teplejší a v posledních 30 letech chladnější než GISS a NCDC (podrobně v kapitole 2 Zprávy, obr. 2.19 a box 2.1). Potvrzuje se, že spočítat průměrnou teplotu (nebo jinou charakteristiku) pro nějakou oblast (v tomto případě pro celou zeměkouli) není úplně jednoduché. Ovšem trendy jsou docela jasné a jednoznačné. Za období 1880-2012 má oteplení hodnotu 0,85°C. Jen pro připomenutí – ve zprávě IPCC z roku 2007 byla hodnota oteplení vypočtena pro období 1906-2005 na 0,74°C. Dobrou představu o změně globální teploty dává srovnání období 1850-1900 s obdobím 2001-2005, které bylo v roce 2007 uváděno o 0,76°C teplejší a dnes s obdobím 2003-2012, které je o 0,78°C teplejší. Není tedy pravda, že by se v posledních letech neoteplovalo, jak se často říká. Je však pravdou, že se trend oteplování v posledních letech zpomalil, což je dobře vidět v horní části popisovaného obrázku. Spodní část obrázku však dokazuje, jak ošemetné a nespolehlivé je hodnocení krátkých období v klimatologii. Od druhé poloviny devadesátých let zaznamenáváme již jen statisticky nevýznamný teplotní trend (nevýznamné až zanedbatelné oteplování), přesto je období 2001-2010 podstatně teplejší než období 1991-2000. V klimatologii je vždy nutné vidět vše v souvislostech. Ve zprávě IPCC je tato situace široce rozebírána. Rychlost oteplování za období 1998-2012 je jen 0,05°C (90% interval spolehlivosti od -0,05 do +0,15°C ukazuje, že můžeme hovořit i o rychlosti ochlazování). Pokud však 15leté období budeme posunovat jen o jeden rok zpět, zjistíme, že se rychlost oteplování postupně mění – 1997-2011 je 0,07°C, 1996-2010 je 0,14°C a 1995-2009 je 0,13°C. Vyčkejme tedy na hodnocení vývoje globální teploty po roce 1995 přibližně do roku 2025.

Zatím máme dostatečné znalosti o tom, že se atmosféra globálně otepluje. Ne však zcela homogenně a ne ve všech oblastech.



Obrázek SPM1b (viz Shrnutí pro politické představitele, WGI, IPCC AR5) ukazuje povrchové změny teploty za období 1901-2012. Je vidět, že pro některé oblasti nemáme dostatek spolehlivých dat, abychom změnu teploty za toto dlouhé období mohli takto plošně vypočítat – Arktida, Antarktida, centrální Afrika a Asie a části Tichého a Indického oceánu. To není dobře, ale matně si vzpomínám na jednu dříve iniciovanou mediální přestřelku. Už nevím, kdo se tehdy vrátil z USA, ale prohlásil, že letěl přes oceán a nikde neviděl meteorologické stanice. Z čeho tedy Ti klimatologové počítají globální teplotu, když 70% země pokrývá oceán? Já jsem hodně krát letěl přes Evropu a taky jsem nikdy neviděl z letadla meteorologické stanice. A jsou jich tisíce. Oceánem se budu zabývat v dalších pokračováních, základní informace o měření meteorologických prvků plovoucími bójemi lze najít na stránkách JCOMM (Joint Technical Commission for Oceanography and Marine Meteorology pod patronací WMO a IOC).

Pozorované změny srážek jsou globálně vyhodnocené jen velmi přibližně a je mezi klimatology vidět, že to dělají neradi. Důvod je jednoduchý, ale docela smutný. Ve vyspělých zemích je síť měření srážek podstatně hustší než síť měření ostatních meteorologických prvků. U nás měříme teplotu na cca 200 stanicích a srážky na cca 800 stanicích. Je to logické, protože prostorová proměnlivost srážek je značná. V rozvojových zemích to však neplatí – když už se někde rozhodli „měřit počasí“, tak jen na vybraných lokalitách a komplet. Samostatné sítě měření srážek nejsou ve světě tak obvyklé jako v Evropě nebo v Americe (viz např. gpcc.dwd.de). Proto vidíme na následujícím obrázku tolik bílého prostoru, pro který nelze dlouhodobé trendy spočítat.



Obrázek SPM2 (viz Shrnutí pro politické představitele, WGI, IPCC AR5)