Rozšířená verze informace z www.infomet.cz.

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC – Intergovernmental Panel on Climate Change) pokračuje ve vydávání v pořadí již páté hodnotící zprávy (5th Assessment Report, AR5) svou třetí částí, která je věnována tzv. mitigacím (snižování vlivu člověka na klima). První část se věnovala fyzikálním základům změny klimatu (např. infomet.cz nebo aktualne.cz a mnoho dalších zdrojů) a druhá adaptacím, dopadům a zranitelnosti (např. infomet.cz http://www.infomet.cz/index.php?id=read&idd=1396173653 nebo aktualne.cz https://blog.aktualne.cz/blogy/radim-tolasz.php?itemid=22586 a mnoho dalších zdrojů). V týdnu od 7. do 12. dubna 2014 se sešla v německém Berlíně třetí pracovní skupina, aby doladila text třetí části AR5, která je zaměřena na snižování vlivu člověka na klima (Climate Change 2014: Mitigation of Climate Change). Příprava a schválení této části zprávy bývá zpravidla nejkomplikovanější. Je to pochopitelné. Mitigace mají nejblíže k politickým rozhodnutím na národní i globální úrovni. Případné mitigace se přímo dotýkají energetické koncepce jednotlivých států, podpory různých typů dopravy, podpory rozvojových zemí apod.


Šestnáct kapitol, více než 2000 stran třetí části zprávy připravilo celkem 235 autorů, připomínkovaly stovky expertů a postupně bylo zapracováno více než 38 000 připomínek. Shrnutí pro politiky (SPM) bylo na jednání v Berlíně důkladně prodiskutováno. Výsledný text je publikován od 13. dubna na stránkách IPCC a samozřejmě i na stránkách ČHMÚ. Níže uvádím hlavní závěry, které ve zprávě jsou. Ve srovnání s předchozími zprávami WGIII jsou předložené informace založeny na podstatně širší vědecké, technické a socioekonomické literatuře (téměř 10000 bibliografických odkazů). Jistě si někteří vzpomenou, že právě WGIII měla v roce 2008 po vydání předchozí zprávy (AR4) největší problém s použitím tzv. šedé literatury. I v letošní zprávě nalezneme odkazy například na metodiky Světové banky. Je to však v místech, kde to osobně považuji za logické a kde by se recenzovaná literatura hledala jen těžko. Přesto byly některé části zprávy právě z tohoto důvodu na jednání v Berlíně vyřazeny.

1. Mitigace jsou obecným problémem pro všechny – je nutná mezinárodní spolupráce a sdílení nákladů i přínosů.

2. Ekonomické ohodnocení mitigací je (musí být) jejich nutnou součástí, přičemž se porovnávají aktuální náklady s budoucími přínosy (tzv. diskontování popsané v části 3.6.2 zprávy).

3. Mitigace i adaptace mají mnoho příznivých vedlejších dopadů – v oblastech potravinové bezpečnosti, zdraví lidí, biodiverzity, kvality životního prostředí, energetické dostupnosti a dalších.

4. Růst antropogenních emisí skleníkových plynů byl v desetiletí 2001-2010 průměrně vyšší (1,0 GtCO2eq/rok) než v období 1971-2000 (0,4 GtCO2eq/rok). Ekonomická krize 2007/2008 dočasně výši emisí snížila, ale v roce 2010 dosáhla nejvyšší úrovně v historii lidstva – 49±4,5 GtCO2eq/rok.

5. Více než polovina antropogenních emisí od roku 1750 byla vyprodukována po roce 1970. Nejvyšší podíl má CO2 (76%), následují CH4 (16%), N2O (6%) a F-plyny (2%).

6. Celkové emise CO2eq v roce 2010 připadaly z 35% na energetiku, 24% na zemědělství a lesnictví, 21% na průmysl, 14% na dopravu a 6% na stavby.

7. Rozložení emisí skleníkových plynů je závislé na ekonomickém rozvoji světa. Do roku 1970 bylo maximum v průmyslových, ekonomicky se rozvíjejících zemích; nyní je maximum v rychle se rozvíjejících oblastech rozvojového světa. Zpráva uvádí, že část rostoucího podílu emisí v rozvojových zemích vzniká při výrobě zboží a služeb exportovaných poté mimo rozvojový svět. Odhady emisí přiřazených ze zemí původu do zemí spotřeby jsou však hodně nejisté.

8. Bez snahy o snížení emisí tyto dále porostou v souladu s rostoucí populací a ekonomickým rozvojem. Kolem roku 2030 by koncentrace v atmosféře přesáhla 450 ppm CO2eq a do roku 2100 scénáře odhadují koncentraci v intervalu 750 až 1300 ppm CO2eq.

9. Zpráva předkládá analýzu očekávaných emisí CO2eq pro různé mitigační scénáře a jejich srovnání s emisními scénáři a radiačním působením dle WGI. Pravděpodobná reakce klimatu je popsána očekávanou koncentrací CO2eq v atmosféře a změnou globální teploty (tab. 1 SPM).

10. Udržet koncentrace CO2eq na konci století (2100) pod úrovní 450 ppm CO2eq znamená redukce emisí CO2eq v rozsahu 40-70% k roku 2050 oproti roku 2010. Zároveň mitigační scénáře předpokládají ve druhé polovině století aktivní snižování obsahu uhlíku v atmosféře pomocí BECCS (využití biomasy a CCS pro dosažení negativních emisí CO2eq).

11. Celkové odhadované náklady na mitigace široce kolísají podle zvoleného modelu, použitých technologií a časového rozvržení mitigací. Například globální mitigace (zapojí se všichni a využijí se všechny dostupné možnosti) směřující k udržení koncentrací pod 450 ppm CO2eq způsobí pokles spotřeby postupně o 1–11% při odhadovaném růstu ekonomiky o 300 až 900%. Nedostupnost některých technologií nebo časové zpoždění v jejich použití je ve scénářích příčinou růstu nákladů na mitigace.

12. Chování, životní styl a kultura života mají bezprostřední vliv na spotřebu energie a s tím spojenou produkci emisí. Změny v těchto oblastech mohou mít podstatný vliv na snížení emisí (spotřeba energií v domácnostech, stravování, snížení potravinových odpadů, apod.).

13. Dekarbonizace výroby energie je klíčovou částí mitigačních scénářů pro udržení koncentrace v atmosféře v rozsahu 430-530 ppm CO2eq.

14. Od přijetí předchozí zprávy IPCCC v roce 2007 se významně zvýšil podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie. V roce 2012 tvořily obnovitelné zdroje více než polovinu nově spuštěných zdrojů, převládaly hlavně větrné, vodní a solární zdroje.

15. Jaderná energie je nízkouhlíkovou technologií, její podíl na výrobě energie však od roku 1993 klesá. Důvodem je několik závažných překážek – provozní bezpečnost, riziková těžba uranu, nevyřešené nakládání s odpadem, postoj obyvatelstva.

16. Technologie jímání a ukládání uhlíku (Carbon Capture and Storage - CCS) mohou snížit obsah skleníkových plynů v atmosféře. Tyto technologie nejsou zatím rozšířené, k uplatnění by potřebovaly vyšší cenu uhlíku nebo dotace. Panel upozorňuje na rizika spojená s provozní bezpečností, geologickými možnostmi a transportem CO2.

17. Doprava v roce 2010 spotřebovala 27% energie a vyprodukovala 6,7 Gt CO2, emise rostou s rostoucím počtem cestujících a objemem přepravy zboží. Možnosti mitigace v dopravě k roku 2050 dosahují až 40% emisí.

18. Provoz budov v roce 2010 spotřeboval 32% energie a vyprodukoval 8,8 Gt CO2, scénáře počítají s nárůstem emisí o 50-150% do roku 2050. Mitigace počítají se změnou vytápění přinášející pozitivní vedlejší efekty (zdraví, bezpečnost, životní prostředí).

19. Průmysl v roce 2010 spotřeboval 28% energie a vyprodukoval 13 Gt CO2, scénáře počítají s nárůstem emisí o 50-150% do roku 2050. Spotřeba energie může být snížena až o 25% použitím nejlepších dostupných technologií a o dalších 20% pravidelným zaváděním inovativních technologií.

20. Zemědělství a lesnictví je zodpovědné za téměř 25% emisí CO2eq (9-12 CO2eq/rok) hlavně z odlesňování, z hospodaření s půdou a ze živočišné výroby. Nejistoty v odhadech minulých emisí jsou podstatně větší než v jiných sektorech.

21. Urbanizace je globální trend spojený s vyšší spotřebou energie a produkcí skleníkových plynů. Více než 52 % populace žilo v roce 2011 v urbanizovaných oblastech, pro rok 2050 je tento podíl odhadován na 64-69%. Mitigace v urbanizovaných oblastech se zaměřují na spotřebu energie a dopravu.

22. Redukce emisí vyžaduje rozsáhlé změny v investičních systémech. Aktuální roční investice do energetiky je cca 1200 mld. USD. Pro udržení koncentrace CO2eq v rozmezí 430–530 ppm k roku 2100 by mělo dojít ke změnám v rozložení těchto investic. Do roku 2030 klesnou investice do fosilních paliv o 30 mld. USD, (tj. -20%), investice do nízkouhlíkové energie vzrostou do roku 2030 o 137 mld. USD (tj. +100%), energetické investice v dopravě, průmyslu a budovách vzrostou o 336 mld. USD.

23. Odhady nákladů na adaptace a mitigace existují a pohybují se v rozsahu 343–385 mld. USD/rok. Aktuální objem veřejných financí poskytovaných na mitigace a adaptace v rozvojových zemích je odhadován na 35-59 mld. USD, ze soukromých zdrojů na 10-72 mld. USD.

24. Systém emisního obchodování je nastaven a je funkční. Některá opatření ho však limitují (výjimky, bezplatné alokace).

25. Daňová politika zaměřená na snížení spotřeby energie nebo produkce emisí pomáhá snižovat závislost emisí na HDP. Mnoho zemí uplatňuje daň na pohonné hmoty (ne však jako mitigační opatření), která má podobné efekty jako uhlíková daň (1% zvýšení ceny snižuje spotřebu o 0,6-0,8%).

26. Reforma dotací do fosilních paliv může přinést snížení globálních emisí až o 18%.

27. Téměř 1,3 mld. obyvatel nemá přístup k elektrické energii a 3 mld. jsou závislé na tradičních tuhých palivech pro vaření a vytápění s nepříznivými dopady na jejich zdraví a životní prostředí. Zlepšení jejich přístupu k moderním energiím je důležité k zajištění udržitelného rozvoje. Zajištění obecného přístupu k čisté elektrické energii a palivu pro vaření a vytápění vyžaduje investice 72-95 mld. USD/rok do roku 2030.

28. Mezinárodní klimatické vyjednávání směřující ke snižování emisí koordinuje UNFCCC. Kjótský protokol byl prvním závazkem, který byl postaven na principech a cílech UNFCCC, měl však jen minimální dopad na globální emise, protože se některé země nepřipojily a některé nedodržely své závazky.

Vydáním třetí části páté hodnotící zprávy se IPCC přibližuje k ukončení dalšího hodnotícího cyklu. Na konci října 2014 bude předložena společná zpráva všech tří pracovních skupin, tzv. Synthesis Report a 5. hodnotící zpráva IPCC tak bude úplná.