Už jsou to dva týdny, co veřejnoprávní Český rozhlas změnil „zvuk“ své stanice s pořadovým číslem 1, zvuk Radiožurnálu. Ano, nejde pouze o změnu vysílacího schématu, ale o modernizaci vysílání v jeho celku. Diskusi na různých zpravodajských serverech považuji za zbytečně vyhrocenou a volání po návratu do minulosti za nedomyšlené.

Čas ukáže, zda Radiožurnál je a bude rádiem veřejné služby a je věci příslušné Rady, aby si to ohlídala. Jistě se však mohu v této souvislosti zamyslet nad jedním odborným, jedním obecným a jedním osobním problémem, které se změnou souvisí.


1. Problém odborný
Na kvalitu a úplnost informací o počasí, které vždy byly součástí „zpráv v celou“, jsem byl zvyklý a považoval jsem je za jeden z poznávacích znaků této stanice. Ranní zpravodajský blok mezi pátou a devátou jsem si neuměl představit bez „Rozhovoru s meteorologem“. Jistě, meteorologové nejsou zdatnými redaktory s perfektní výslovností a slohem, ale ranní duel Kudrna-Dvořák, Pokorný-Šimandl nebo jiné mne vždy probral k životu. Dokázal jsem si představit, co se děje v hlavě meteorologa po otázce redaktora Kudrny „… a jak je teď v Mexiku“? I já jsem před mnoha lety takto vstupoval do živého vysílání Rádia Orion v Ostravě a byla to pro mne obrovská škola českého jazyka, která mne naučila myslet rychleji než mluvit.

Nepovažuji proto „rozpuštění“ těchto ranních rozhovorů do několika nesouvislých a neaktuálních vět sestříhaných z jednoho vstupu za šťastné. Dokonce to považuji za hloupé.

2. Problém obecný
Snažím se držet ve svém životě pravidla – dělej to čemu rozumíš a starej se o to, za co jsi zodpovědný. Nechápu proto petice, kde veřejnost radí odborníkům, jak dělat rádio. Nechápu výzvy tvůrců zákona laikům k nedodržování zákona. Nechápu anonymní diskuse na internetu, kde si kde kdo vylévá svou špatnou náladu poznámkami k čemukoliv. Ano, každý můžeme mít názor i na věci, kterým nerozumíme, které se nás pouze nějak dotýkají. Názor přiměřený, neanonymní a adresný.

Pokud se odborníci v Radiožurnálu rozhodli, že počasí nemusí být součástí jejich veřejné služby, měli pro to pravděpodobně dobrý důvod. Je věcí odborníků v ČHMÚ, aby zvážili, zda neaktuální opakování původně aktuálních informací je odborně vhodné nebo ne. Zda není lepší se poohlédnout po jiné stanici, která bude mít o aktuální informace zájem a bude je umět předat veřejnosti.

3. Problém soukromý
Radiožurnál měl pro mne vždy nezaměnitelný zvuk. Nevím čím to je, ale uměl jsem ho naladit téměř poslepu, pouze poslechem (poznámka pro mladší čtenáře – některé rozhlasové přijímače nemají displej a paměť, mají pouze kolečko s velmi hrubým ukazatelem). Dnes to už nejde. Zvuk Radiožurnálu zapadl do šedi komerčních stanic. Pokud to byl záměr, blahopřeji.