Některé výrobky, ačkoliv jsou určené pro lidi, slouží spíše narcistickému sebeuspokojení vynálezců, než těm, kteří je kupují. Výrobci pánských kalhot důsledně neberou v úvahu, že kapsy jsou proto, aby se do nich dávaly věci. Bohudík mám možnost si na takové „kapsy“ nechat našít dalších pár centimetrů, aby se do nich vešla třeba peněženka celá, nejen její půlka, zatímco ta druhá, trčící ven, se nabízí i méně šikovným pobertům.

Teď jsem si koupil boty. Pěkné, lehké, zdravotní. Prý jsou původně pro diabetiky, mezi které sice nepatřím, ale jejichž boty mi v mém, již poněkud omšelém věku, mohou dobře posloužit. Oproti běžným normálním botám se tyto chlubí úžasným vynálezem proti „zapadnutí náhodného kamínku“ mezi patu nohy a zadní část boty. Jsou to takové dvě uši přišité nahoře na opatku (znalost jsem načerpal v pořadu „Šiju boty do roboty“), které dost komplikují již samotné nazutí slušivé polobotky, neboť ta není opatřena pohodlným suchým zipem, ale klasickým jazykem, který se při obouvání shrnuje, Pak ještě zbývá zavázat tkaničky, což je činnost od dětství milovaná, na stará kolena stejně příjemná, jen vzhledem k menší pohyblivosti trochu složitější.

Chodím po světě už třiasedmdesát let, vlastně o rok méně, protože nejprve jsem jenom lezl, a nevzpomínám, že by mi potěšení z chůze vytrvale kazily kamínky zapadající mezi moji Achillovu šlachu a botu. Ale prevence je prevence, zejména když její výsledek tisíciprocentně nahradí a v mnohém předčí zhoubnou činnost potenciálních kamínků.

Ty dvě obranně-preventivní „botní uši“ totiž při každém kroku systematicky sežvejkávají ponožku o několik milimetrů dolů do boty pod chodidlo, takže po stometrové chůzi již majitel této úžasné obuvi našlapuje na jakýsi fald, který se postupně zvětšuje a věřím, že kdyby byl ponechán svému osudu (například při snížené citlivosti nohy postižené diabetickou neuropatií), plně a spolehlivě nahradí kamínek (do boty náhodně spadlý) již na druhém kilometru.

Netvrdím, že ta bota je přímo španělská, jen bych přál jejímu návrháři, aby nesměl půl roku chodit v ničem jiném. Třeba by ty uši udělal alespoň odpínací. Já teď přemýšlím, nedají-li se uříznout. Botu bych potom mohl oslovovat: „Magister Kelly!“. Zatím si ale jen opakuju s Rychlonožkou: „No co, botky si kvůli tomu nerozkousám!“