Nějak ti, miláčku národe, v ústrety neletím

01. 09. 2014 | 13:18
Přečteno 6015 krát
Morálka je soubor psychologických adaptací, které umožnují veskrze sobeckým jedincům těžit z výhod vzájemné spolupráce.
Joshua Greene





Vývoj na Zemi přesvědčivě dokazuje výhody spolupráce oproti taktice soupeření. Před čtyřmi miliardami let se atomy začly slučovat do molekul, za další dvě miliardy se ukázala buňka životaschopnější než probiotická polévka, pak byla poznána výhoda mnohobuněčných, na konci jejichž cesty stojí člověk. Ten chtěl dostát hrdému přívlastku „rozumný“ a tak začal spolupracovat s dalšími příslušníky svého druhu nejen v rámci rodiny, kmene a nejbližší society, ale dál a víc. Až vznikly národy a jejich státy.

Větší celky mají větší výhody, současně také větší nevýhody, neboť se při vší národní jednotě zpětně drobí na skupiny s odlišnými požadavky. V rámci spolupráce je důležité, kolik každá skupina (MY) dostane a kolik musí obětovat ve prospěch celku (VONI). Organismus národa a jeho státu se podobá organismu jedince, kde každá buňka maká jak barevná a dostává podle zásluh (například při kritickém nedostatku úplně poslední cenné sacharidy systém nepřiděluje mozku, ale ledvinám a krvetvorbě a tak se vládce dozvídá o svém významu). Někdy se stane, že se skupina buněk osamostatní a rozhodne se urvat vše pro sebe. Zdárně rostou, zatímco organismus chátrá. Říká se tomu rakovina.

Český národ to neměl jednoduché, zvlášť když se ucházel o cíl nejvyšší – o svobodu. Po dvaceti letech probíjením se spletitými počátky demokracie přišla sudetská tragedie. (Je zajímavé, kolik lidí nazývá stejnou situaci na Ukrajině „oprávněnými nároky Ruska“.) Druhá republika vyvalila stoku toho nejhoršího, co se zde skrývalo. Pak tu byla okupace, která už jasně udělala dělící čáru mezi – podle Fromma – biofilní a nekrofilní částí obyvatelstva. Velká část elit byla zlikvidována a kolaboranti se nakonec ukázali jako životaschopnější populace. Rakovina už tehdy bez zábran postupovala a prostupovala společností.

Katastrofu završilo zatažení do sovětského bloku ve vazalském postavení s další likvidací elit spolu s jejich odchodem do exilu a pošlapáním elementárních prvků slušnosti, práva i morálky. Jak to přesně definoval Záviš Kalandra v procesu s Miladou Horákovou, k moci se dostala spodina společnosti (která se za pár let začala pobíjet mezi sebou). Rozkrádání majetku, které předčilo pobělohorské drancování, končilo nenapravitelnou devastací kulturních hodnot a ožebračením celého národa měnovou reformou v roce 1953.

Krátké nadechnutí s matnou vidinou něčeho lepšího v roce 68 skončilo zakroucením krku svobodě hned v srpnu. Neměli bychom přehlédnout fakt, že příjezd ruských tanků uspíšila neochota českých generálů změnit střední Evropu na atomové bojiště, jak plánovali sovětští stratégové. Že svou doktrinu tehdy zdaleka neopustili, naznačilo i rozmístění jejich posádek na českém území.

Úžasná jednota (označována dnes při výročí srpnové okupace tehdejšími kolaboranty za „nacionální hysterii“) skončila po několika týdnech. Dekapitace elit pokračovala odchodem čtvrtmilionu schopných do celého světa. Prověrky na počátku sedmdesátých let ohnuly páteře zbytku a kdo si to nedal líbit, šel mýt výlohy, topit do kotelny, nebo byl paradoxně po Chartě 77 do emigrace vypuzen. Z knihoven bylo opět odstraněno několik desítek autorů a mozky rostoucí generace byly tak dále vymývány. Masarykovo „Nebát se a nekrást“ bylo nahrazeno pragmatickým „Kdo nekrade, okrádá rodinu“. Vnitřní emigrace a konzumní styl (týkající se převážně nedostatkového zboží) se staly dominantní národní filosofií.

Ekonomický i myšlenkový debakl „nejspravedlivějšího ze všech sociálních systémů“ vedl k jeho pádu, a to nejen u nás, nýbrž v celé východní Evropě. Poslušní Němci jej kupodivu nastartovali dřív než věčně rebelující Češi. Řekněme si ale, že nabytí svobody nebylo cílem velké části naší společnosti; ta pouze toužila „mít se jako na Západě a žít si jako v socialismu“ a nejenže neuměla, ale dodnes ani neví, co si se svobodou počít.

Autopoietické (sebetvořivé, samopořádající, seberozvíjející se) tendence osvobozeného národa tak nesměřovaly k ozdravení celku (Havlova idea občanské společnosti, která katastrofálně neuspěla), nýbrž do divokého kapitalismu, v němž nabyli vrchu ti, kteří se skvěle vyznali i v době předchozí. Mojžíš dobře věděl, proč tahal vyvolený národ čtyřicet let po poušti. Tam si kolaborantští vykukové nevrzli! Mohl tak vzniknout národ držící pohromadě i v dobách horších, než panovaly na poušti.

Desiluze svobody nedosrostlého občana je umocňována tím, že ti u koryt příliš hlasitě mlaskají. Navíc je z nich na dálku patrná úroveň, ze které vyšli. A tak nesvistitida (neschopnost + závist podle profesora Parkinsona) logicky vyvolává rovnostářskou otázku: „Proč já, když jsem stejně blbej, jako von, neberu ty samý prachy?“ Zajímavé je, že ti, kteří odborářsky žádají, aby jim schopnější dávali více ze svého, kritizují ty, kterým se podařilo tuto myšlenku dotáhnout do konce a označují je za nepřizpůsobivé. Za to, že ztělesňují esenci jejich tužeb?

Možnost těžit ze spolupráce se nejeví reálná, neboť morálka, která by to umožnila je pohřbena kdesi hluboko, hluboko a není zde nikoho ochotného ji vyorávat, jako kdysi činila Čechie, máti naše drahá, za pomoci Sokolíků, poblíž Strahovských hradeb. (Navíc si vůbec neumím představit, že by se kdekoliv postavila třeba jen sokolovna, která stávala v každé větší vesnici, natož Národní divadlo, bez dotací z EU, z nichž by se tři čtvrtiny rozkradly.)

Dělá mi problém letět v ústrety lidem, kteří volají po vládě silné ruky, kteří ztratili paměť a vzývají mocné Rusko vedené chudým fízlem vyšlým ještě ze staré znímé garnitury, co to dotáhl až na cára a teď má problémy, že neví, kde mu říše končí. Čekám, kdy po vzoru přičinlivého knihkupce bude k ní chtít přičlenit ein Kurort im Westen Tschechiens, čili Вари Кадлоыйе в средней России. Zatím kopíruje Hitlerův sudetský projekt věrně a důsledně.

A Češi, kterým se Zpěvy páteční jeví příliš těžké, nacvičují Písně otroka. Konečně – napsal je Čech (dvojitý; a to už něco váží), navíc se slovanským křestním jménem, které je přijatelnější a mírumilovnější než nějaký nevrlý neruda.

Začněme hledat lék na tuhle rakovinu! Pojďme vyorat morálku! Zatím jsme jak ten synek, co oral, oral, ale málo. To ruchadlo na pomníku v Rybitví, které nějaký schopný občan jistě prodal jinému schopnému občanu do sběrny kovů, je tam zase zpátky. Teď už jen Přemysla a nějaké voly, něco na způsob obrozenců, kteří nehleděli na vlastní kapsu, ale měli především zájem o budoucnost národa. Tažné. Ty chovné pošleme do Říše – do té dnešní.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy