Ředitelem redakce týdeníku Týden je jakýsi Daniel Köppl, který mi neráčil odpovědět na trojí dotaz, proč bez mé autorizace podstatně zkrátil můj rozhovor s Janem Gebertem. V podobě, v níž to časopis uvedl bych souhlas k otištění nedal.

Protože se nehodlám zdržovat a tím méně špinit s lidmi, kteří jsou za tento způsob jednání zodpovědní, spokojuji se zde pouze s informací, že cenzura zapracovala a že se tedy na zprávy otištěné v tomto plátku jistě můžete spolehnout!

Nemyslím si, že by moje slova byla vyjádřením jediné pravdy, mám však za to, že když se mě někdo na něco ptá (s příslibem, že to také sdělí dál), neměl by mě posléze krotit, ať už v zájmu svých chlebodárců, nebo aby „vypadal lépe“ pro publikum. Z logiky toho, co bylo vynecháno, můžete posoudit, o co vydavateli šlo.

Několik lidí mi po přečtení tištěné verze napsalo, že se jim to zdá nedotažené. Jan Gebert to „dotáhnul“, když na webu Týdne otiskl náš rozhovor celý. Zde tedy jen upozornění na to, co vadilo cenzorům. Následuje text, který v tištěné verzi už chybí:

Říkal jste, že předělat národ trvá století. Čím to, že Německo nejagresivnější evropská země v první polovině dvacátého století, dnes vybízí naopak k solidaritě a toleranci?
Německo dostalo konečně za uši. Pochopitelně nebylo možné všechny nacisty potrestat, protože by tam asi zůstal málokdo. Podařilo se jim ale jasně pojmenovat, v čem selhali a co udělali špatně. V Česku k žádné "debolševizaci" nedošlo, nepojmenovaly se minulé problémy. Bolševici mnohdy zůstali u moci a nevznikla proti nim žádní struktura, která by se tomu postavila.
Prošla země tedy podobnou terapií jako psychiatrický pacient, který si uvědomí svůj problém?
Psychiatrický pacient je obvykle nemocný a Německo nebylo nemocná společnost. Šlo o poblouzněnou masu, která slepě následovala autoritu. Dnes je v čele země jiná elita a drží zemi v odlišném v kurzu. Nálada ve společnosti se ale může rázem změnit. Pokud autorita chybí, vítězí ve společnosti nejnižší IQ.
Podle poslední zprávy BIS je v Česku úspěšná ruská propaganda. Čím si vysvětlujete, že zde dopadá na úrodnou půdu?
Podobně jako bylo v Německu skutečných antifašistů jen hrstka, zde byla hrstka antikomunistů. Je patrné, že elity zde byly systematicky likvidovány a pronásledovány po většinu dvacátého století. Resentiment společnosti je zde dnes podobný jako v bývalém Rusku - měli jsme sice holé zadky, panoval zde ale pořádek a když jste se dal na správnou stranu, měl jste otevřenou cestu vzhůru. A proto si mnozí přejí návrat k jistotě pod patronát Ruska.
Úspěch dnes slaví politici, kteří staví na tom, že bojují proti politické korektnosti. Andrej Babiš při návštěvě Varnsdorfu zpochybnil romský holokaust. Je tento boj s politickou korektností také onou snahou o zjednodušení složitého světa?
Opakuju si v poslední době vzpomínky Maxe Broda na jeho první setkání s Masarykem, na to jaký to byl prý ušlechtilý a kultivovaný tvor. Když se dnes podíváme na hulváty, kteří bodují, je to možné považovat za úpadek autority. Mizí tím úplně možnost, aby společnost dostávala shora pozitivní signály. A to chybí.

Dodatek: V dalším čísle Týdne Andrej Babiš obhajuje spolupráci komunisty, podle mého názoru stojí před redakcí jako úkol otisknout návod k úspěšné spolupráci také s KGB, když už StB nemáme. Byl bych celou tuhle věc možná nechal ležet, kdyby mě byla nenadzvedla lavina blbosti, která se rozjela na sociálních sítích jako reakce na velmi kvalitní analytickou úvahu Přemysla Houdy v pátečních LN http://www.lidovky.cz/houda-rasismus-detskych-hrist-de6-/nazory.aspx?c=A160916_124109_ln_nazory_sij . Hloubka i šířka neporozumění, místy snad úmyslné dezinterpretace, je zarážející. Je třeba obnovit biblické: Řeč vaše budiž ano, ano, ne, ne, co nad to jest, od zlého jest.