Nikdy jsem nezatoužil po vpletení do sociálních sítí, dokonce ani tehdy, když to vypadalo ještě nevinně. Chápu, že je to úžasný nástroj sebepotvrzení ve chvílích, kdy jsem na to sám a nikdo z blízkých se nemá k tomu, aby mě pochválil. Pak si mohu dopřát slušnou porci denního snění a se svými fantaziemi, vydávanými za realitu, oslnit „přátele“, k jejichž existenci mě napadá stará modlitba: Bože, prosím ochraňuj mě od přátel; od nepřátel se ochráním už pohodlně sám.

Dnes mi přišly v pravidelné informační stránce rady, co nikdy do sociálních sítí nevypouštět. Já tedy vskutku nemám co, protože není kam. A tu jsem si vzpoměl na dvě telata, s jejichž osudem mě seznámil kriminalista na semináři o kyberšikaně, a řekl jsem si, že takových, jako jsem já, zase moc není a že ty rady mohou být pro mnohé docela užitečné.

Ale napřed příběhy. Byl žil chlapec ve věku krásných čtrnácti let a zbláznil se do jakési hry na počítači, která vypadala velmi rozumně. V ní budoval malebný statek, choval zvířata, obdělával pole a nikdo tam nestřílel, ani nevraždil, rovněž sex se tam nevyskytoval (možná občas nechal připustit krávu a za plemenného býka štědře zaplatil, ale jinak nic). Byl dobrým a starostlivým hospodářem. Napřed odpoledne a po večerech, posléze po nocích a nakonec v naprosto běsných hodinách se v té hře zúčastňoval na burzách, kde nakupoval, měnil a prodával. Věděl to s předstihem, nařizoval si budík na 2:30 v noci, aby co nejlevněji koupil semeno vojtěšky, nebo co nejvýhodněji prodal dvě kozy. A byl tak úspěšný, že se dostal mezi první stovku sedláků, pardon, farmářů na světě. Se svými úspěchy se pochlubil.

„Jak to bývá mezi kamarády, jeden z nich mu slávu záviděl...“, zní text starého songu od táboráku. Nenápadně z něj vytáhl potřebná hesla a když se šel nazítří chlapec v počítači pokochat svým umístěním, zjistil, že kochání se konat nebude, neb v noci klesl kvůli šíleným transakcím do druhé tisícovky úspěšných. Bylo mu čtrnáct a viděl to jako konec svého života. Bohudíky, neuměl anatomii, ač uměl obchodovat, a tam, kam si vrazil nůž, srdce nebylo. Po ošetření na chirurgii strávil mnoho týdnů na psychiatrii. Snad se tam naučil snášet lépe pády, které nám život chystá. A jistě ocení báseň Svatopluka Čecha: Nevěřme nikomu na světě širém.

Také druhý příběh je poučný. Patnáctiletá dáma napsala svým ctitelům, přítelkyním a přátelům, mezi nimiž byli i skuteční profíci (tam, co jsou tyto tři tečky ..., byla spousta velice zajímavých sdělení, pro náš příběh však nepodstatných, tak je neuvádím; žádná vynechaná sprosťárna):

25. května: Fotřík je kretén. Místo aby koupil pořádný žihadlo místo té káry, co s ní jezdíme, vrazil 2 mega do obrazu. Navíc taková čmáranina!
...
17. června: Nechápu, co na těch čmáranicích náš stařík vidí. Další vyhozený prachy oknem. A to jsem chtěla o prázdninách na Maledivy.
...
20. června: Dozvěděla jsem se, že prolezu. Dovolená bude!!!
...
8. července: Jedem!!! Teda letíme!!! Betynku si nechtěla teta vzít k sobě, tak šla bydlet do psího hotelu all inclusive. My to máme taky!

Předpokládám, že do psího hotelu šla bydlet Betynka, nikoliv teta. Ale možná tam byly obě, protože v noci na 9. července byl neznámým pachatelem / neznámými pachateli rodinný domek ochuzen o dvě čmáranice za tři mega a něco málo věcí, které byly pro pojišťovnu odhadnuty na tři další mega. Holčičce byla vyslovena pochvala a byla exkluzivně (all exclusive) vyfotografována před otevřenou latrinou jako BLBKA MĚSÍCE.

Co nám doporučuje Andy O´Donell utajit, poté co si povzdechl: We share so many details of our daily lives online...

1. Celé datum narození;
2. Současné místo pobytu;
3. Obrázky svých dětí a dětí přátel s jejich jmény;
4. Svoji domácí adresu;
5. Svoje telefonní číslo;
6. Svůj rodinný stav;
7. Svoje fotografie s udáním místa, kde byly pořízeny;
8. Plány na dovolenou a krátkodobé odjezdy;
9. Údaje a historky, které byste například nechtěli vyprávět partnerovi,
nebo zaměstnavateli;
10. Údaje a důvěrné okolnosti ze zaměstnání.

Některá zdůvodnění se mohou jevit až na hraně paranoie, uvažme ale zároveň, že na sociálních sítích se zajímavé osoby vyskytnout mohou a jejich úmysly nemusí být zdaleka čisté. To by si měli uvědomit rodičové, kteří na rozdíl od nezkušených potomků by rozum mít měli.