Anamnéza je pro diagnózu a z ní vyplývající postupy podstatná, jako nic jiného. Anamnéza neznamená odškrtat si během tří minut, na co vymřeli příbuzní a kdy začala menopauza (podle Cimrmana období, kdy vzpomínka na jakékoliv jméno, v pražštině meno, vyvolá dlouhou myšlenkovou pauzu), nýbrž práce podobná luštění palimpsestu. Cesta k pramenům bývá svízelná, jak dokládá historie týkající se princezny Lady, ano, té se zlatou hvězdou na čele, trojí výbavou od Vuitona (kolekce, které si žádný módní nadšenec nemůže nechat ujít) a jedním myším kožíškem. Na dotaz, proč tato adolescentní dívka riskující, že se dostane do pátrací relace v televizi, že ji lapnou a že skončí v pasťáku, uprchla z domova? Všichni říkají, že za to může Kazisvět.

Původní pramen ale vypráví o něčem úplně jiném, zásadně jiném, měnícím smysl tradovaného příběhu. Podívejme se, co píše Božena Němcová ve svých Pohádkách a báchorkách o princezně se zlatou hvězdou na čele.

„Byl jeden král a královna a ta královna měla na čele zlatou hvězdu. Měliť se sice manželé velmi rádi, ale bohužel jejich blaženost dlouho netrvala. Žalost královu není možná vypovědět ani vypsat, to ví jen ten, kdo ztratil, co miloval...“ Královna při porodu zemřela a král po ní nějakou dobu truchlil. Nakonec se na naléhání dvořenínů vypravil do světa hledat ženu, a to úplně stejnou, neboť královna na smrtelném loži ho zavázala, aby si jinou nebral, než která jí bude docela podobna. Po světě chodil dlouho, leč marně.

„...žádná nebyla podobna zemřelé paní. Smuten vrátil se domů. Tu mu běží vstříc Lada a vroucně ho z daleké cesty vítá. Král ztrnul nad rozkvětlou pannou. To byla ona, to byla ta žena, kterou nade všecko miloval, ty oči, vlasy, tělo, tu zlatoskvoucí hvězdu na čele, všecko měla Lada, dcera její. Běda, běda! pomyslil si král. Co viděl podobu své ženy, zbudily se v něm všecky památky na minulou blaženost, tak že div nezoufal. Konečně umínil v své rozbouřené mysli, že si vezme Ladu za ženu, chtěje zvrátit ukrutné vrchy, které v tom poměru mezi něj a ji příroda postavila...“

Bať, bať, žádný Kazisvět! Incest jak hrom v českém bájesloví! Lada svatbu zdržovala objednávkami garderoby a když nebylo jiného zbytí, uprchla. Dopadlo to nakonec dobře. Královna se zjevila ve snu krvesmilnému tatíčkovi a vyčinila mu do prasáků, on se umravnil a Lada se v sousedním království šťastně provdala.

Sisyfos, klub septiků, jak mi jednou v rozčílení napsal jeho předseda (jinak jeden z mnoha neúspěšných ministrů zdravotnictví), umravňující spolek, který tiše závidí prostředky a možnosti Svaté Inkvizici, si vzal jméno po bájeslovném antickém hrdinovi. Podívejme se mu tedy na zoubek, stejně jako princezně se zlatou hvězdou. Jeho skutky jsou snad ještě líbeznější, než malá princezna, pro jejíž půvab jméno Lada jí dali, která však svého otce v tu dobu dost neupoutala.

Kdo byl Sisyfos, symbol a vůdce našich Torquemádů? Sisyfos byl chytrý a zcela bezcharakterní psychopat. Zatímco svědkové se hádali se zlodějem jeho krav, svedl mu Sisyfos dceru. Potom také svedl dceru svého bratra, incest i pozdější vraždu obou dětí svedl na něj a vyhnal ho z domova. Na své životní pouti zradil, koho mohl. Na krátký čas se mu podařilo ošidit boha smrti a když ho konečně dostali do podsvětí, ukecal ještě jeho manželku a vrátil se na zem. To už ale naštvalo úplně všechny, včetně soudců mrtvých a uložili mu trest, který byl odpovídající jeho činům. Sisyfos založil město Efyru, později zvanou Korinth, zasloužil se o rozvoj loďstva a obchodu, avšak jeho současníci ho znali spíš jako největšího darebáka pod sluncem, píše Wikipedie. Doufám, že bude napřesrok po zásluze obalvanována.

To bychom tedy měli k rodokmenu, kulturně historickým odkazům a ušlechtilým ideálům spolku. Teď něco k homeopatii. Sice ji vůbec neprovozuji, nicméně útoky na ni nechci přejít bez uvedení některých sisyfovských románových příběhů na pravou míru. Medicína založená na důkazech (EBM), která se lidem pozitivisticky naladěným jeví jako posvátná kráva, zdaleka není prosta grandiózních omylů a hlavně zdaleka není jediným možným, nebo snad dokonce uzákoněným způsobem, jak pečovat o zdraví lidí. Je tu medicína založená na zkušenosti, je tu skutečnost, že EBM si naprosto neumí poradit s psychosomatickými pacienty, jichž je v prvním sítu praktických lékařů přibližně čtvrtina, jsou tu poslední (2016) výsledky časově prodloužených klinických studií značně zpochybňující deklarovanou účinnost analgetik a psychofarmak, atd. To, že se vyučuje na fakultách, neznamená, že je jedinou pravdou.

Dokument WHO s výhledem na několik dalších let (http://apps.who.int/iris/bitstream/10665/92455/1/9789241506090_eng.pdf ) se vyjadřuje k homeopatii (antroposofické medicíně a dalším proudům nepatřícím k EBM) poněkud jinak, než spolek skeptiků. Uvádí, že v Evropě je kolem 100 milionů lidí, kteří tuto pomoc vyhledávají.

Oficiální český lékopis, soudruzi, obsahuje ve shodě s předpisy EU homeopatické léky a některé z nich ze zákona nesmějí být vydány bez lékařského předpisu. To, že se tu homeopatie nevyučuje, neznamená, že neexistuje. Zde byla bohužel dlouhá období, kdy se tu leccos nejen nevyučovalo, ale ani vyučovat nesmělo. Dokonce vyučování bylo kriminalizováno; jak vidno tradice je mocná. V Evropě se homeopatie vyučuje. Chápu, že je nutné se zviditelnit, zejména když touha po moci je silný motiv, jen dost dobře nerozumím tomu, proč lidé, kteří nejsou blbci, se jako takoví chovají a pasují se na dědy Vševědy a strážce pravdy (zejména když o dané oblasti nemají jiné povědomí, než z Blesku).

Příští bludný balvan je třeba udělit Evropské centrální bance ve Frankfurtu nad Mohanem, protože jak je známo, euro u nás (stejně jako homeopatie) není dosud zavedeno, ačkoliv ve většině států EU je (stejně jako homeopatie) úspěšně v provozu desítky let. Nikdy jsem nepředpokládal, že vědci dojdou k závěru, že jen co je české, to je hezké. Ale zdá se, že nejen přední politici se spokojí s obzorem, který nepřekročil humna.