Juchtovina jest národní ruský smrad, respective vůně; tou jest nadchnuta celá Rus, celá Rus pravím, i pánové, kteří jen proto pižmem voní, poněvadž ním tu pravou národní ruskou juchtovinu zahlušiti chtějí, právě tak jako se vůbec zahaliti tělem i duší do cizozemštiny, udusivše všechno, co v nich bylo domácího ruského. Kamkoli se člověk vrhne, všude juchtovina, v chrámích, na ulicích, doma, v hospodách, takže jsem si již kolikráte přál, co si člověk jen v zoufalství přáti může - abych neměl nos.

Karel Havlíček Borovský: Obrazy z Rus



Někdy jest naopak si přáti, aby člověk měl nos, nejen nos, ale přímo intuici nebo alespoň domácí zpravodajskou službu. Představte si, že vás požádá tetička, která žije v Německu, abyste nakreslili Jeronyma Pražského pro historickou publikaci, která bude vydána k šestistému výročí jeho mučednické smrti, protože ona to nesvede a slíbila jim to.

Tak vyhovíte a za nějaký čas vám přijde zajímavé překvapení. Tedy, zajímavé je slabé slovo. Na obálce je váš výkres, jehož instalace je příšerná. V tiskárně se jim zřejmě rozsypala sazba, takže nadpis je vyveden asymetricky dvojí velikostí písma, což evidentně nebylo úmyslem. Co zůstává hádankou, je vaše rodné číslo, které je spolu s dalšími údaji v pravém dolním rohu. Chybí jen – podle Woodyho Allena – obraz rentgenového vyšetření tlustého střeva.

To je pro kumštýře urážející, ale to není zdaleka to nejhorší. Vzadu v publikaci, jejíž jedna kapitola je věnována vztahu Jeronyma Pražského k pravoslaví (podle mého soudu ještě chybí kapitola o nenávisti k islamu, ale to lze stihnout příště), je splácaný malířův životopis včetně údaje, že je autorem portrétu kardinála JAROSLAVA Vlka. Nicméně to vskutku nejhorší teprve přichází:

Publikaci vydalo nakladatelství Českomoravského slovanského svazu, což je snad ještě horší, než kdyby se jeho výtvoru zmocnil ten nejpokleslejší bulvár. Neboť je to spolek, který nyní provedl podle svého prohlášení „očistu“ a navíc se propojil s nově zaregistrovanou organizací nazvanou Všeslovanský výbor, která je podřízena stejnojmennému spolku se sídlem v Moskvě vedenému absolventem sovětské vojenské školy Nikolajem Kikeševem. „Zřejmým cílem je dostat některé české slovanské spolky pod ruský dozor,“ říká pouhé čtyři měsíce vládnuvší, dnes již „vyakčněný“ předseda, jehož výrok na semináři v parlamentu ČR byl označen za destabilizující, čímž se vynálezce slovanského esperanta znelíbil. Těžko říci, zda jen poslanci Filipovi, který seminář pořádal, nebo řídícímu orgánu.

Tak se akademický malíř a slušný člověk Jakub Švéda, rodné číslo xxxxxxxxxx, číslo obleku xx, číslo bot xxx dostal pro dobrotu do rejže a přemýšlí, kdy si před ním známí a kamarádi začnou odplivovat, s kým že se to dal do spolku.

Nevěřte Danaům, byť i dary přinášeli, varoval Trojany Laokon a Héra (podle jiných Poseidon) na něj poslala hady. Navzdory těmto rizikům je třeba upozornit: dejte si pozor na ruské agenty! Smrdí juchtovinou, tak je poznáte. Ruští trollové vykazují dvě zásadní a nepřehlédnutelné známky ruského životního stylu: aroganci a ledabylost. Aroganci, s níž považují všechno, kde se ocitli, za svoje a ledabylost, která v malém dovolí zmršit obálku sborníku snažíc se poškodit pověst, ve velkém třeba obětovat posádku atomové ponorky, protože na takové prkotině, jako je lidský život jim nezáleží.