Bylo jedno království, kde kraloval prezident, který si myslel, že je king, protože sežral všechnu moudrost ukrytou v Šalamounově latríně. Za poradce měl fízla, sousedního císaře, který si na tohle království dělal zuby už drahnou dobu. Dlouho tam dokonce měl rozmístěná svá vojska, ale čas se změnil, vojska se musela vrátit domů, kde remcala na bídný stav věcí, protože v okupační roli si žila jako prasata v žitě, zatímco doma to žádná sláva nebyla, často chodil žold s tréměsíčním zpožděním a císař byl flustrorván, což je horší, než kdyby býval byl naštvanej, neb flustrorvaní je naštvanost kombinovaná se zoufánímsi. Zoufánísi je velmi bolavá emoce, že člověk někdy ani střeva neudrží; proto osobní dyzajnér postavil císaři nevídaný úlevný koutek, aby měl WC po ruce (či po jiných částech těla), ať naň poběží zleva, či zprava:


Náš král zatoužil po podobném zařízení, ale památkáři mu to nepovolili, pročež byl rovněž flustrorván a navíc měl jen jednosedné WC, což jej hnětlo, začal ze žalu pít, kouřit a cpát se bůčkem, což nikdy předtím nedělal a chátral lidu před ušima. Jeho nové lékařské konsorcium usoudilo, že ho může uzdravit jen outfit šťastného osoby. Vydali se poslové a hledali a nakonec šťastného osobu nalezli, leč byl to člen sekty Adamitů a ta – jak známo – se vyznačuje tvrdým odmítáním jakéhokoliv zahalování. Vrátili se tedy s nepořízenou.

Ministr financí ale dostal nápad, jak králův stav vylepšit, tím si zajistit jeho přízeň a získat časem i jeho trůn výměnou za zvlášť dobře vyuzený bůček a sud borovičky. Rozhodl se, že zakoupí za peníze EU outfit, který daruje šťastnému osobovi, náklady si odečte z daní a tak se král nažere a kozy zůstanou celé. Jak se usnesl, tak učinil a protože šťastný osoba nezaplatil darovací daň, poslal exekutora naň (to je pro třetí pilíř). Ten mu zabavil lokomotivu, na které šťastný osoba jezdil jako strojvůdce Ptydeptské dráhy.

Intrikující ministr vnitra nepřál svému konkurentovi přízeň krále a dalších mocných a nechal ho zatknout. Narozdíl od Edmonta Dantese až po svatbě. Obvinil ho z nakreslení tykadel na svoji podobiznu a tím její znehodnocení a protože tu byl již precedens, chystal se nechat ho odsoudit svou ženou k nepodmíněnému trestu, nic nedbaje varování, že peníze zaplatí vše, což se již jednou u soudu přihodilo. Hulákal zpupně, že Smith & Wesson přebije hravě i čtyři esa. Tak jsme zvědavi na konec pohádky.

Kdyby chtěl někdo namítat, že je úplně blbá, sděluju mu, že je ze života. I ta fotka je pravá.