Vídeňská škola dala světu i městu řadu vynikajících filosofů, ač ti se někdy mezi sebou dost tvrdě prali. Nejslavnější je příběh o tom, jak mladý Husserl netuše, že mlátí budoucího genia, seřezal plaňkou od plotu desetiletého Wittgensteina, protože ten mu okousal všechny macesy do tvaru kosoúhelníku blízkého kosočtverci. Většina z nich, tedy těch filosofů, se dostala do učebnic, težko i lehko říci, proč se tak nepodařilo Moxi Zednitzkovi.

Mox Zednitzek byl Husserlův kamarád a dokonce mu několikrát koupil párek, když se Husserl díky své nezřízené vášni sázet na psí zápasy dostal do tíživé situace, že byl zcela bez groše (o zlatce ani nemluvě). Psí zápasy se odehrávaly v Anglii, kam jednou za týden jezdíval z Vídně posel, který většinu peněz určených na sázky zpronevěřil a propil. Protože Husserl se anglicky teprve učil, nebylo pro zrádného posla problémem ošálit ho, pokud šlo o jména vítězů.

Zednitzek byl nadějným filosofem a bohužel se zcela znemožnil řadou překlepů, přebreptů a podobných chyb, které vycházely z jeho nepozornosti, takže můžeme uvažovat o tom, že trpěl těžkou formou ADHD, kterou ve filosofii – na rozdíl od mnoha jiných – nedokázal fruktifikovat. Tak neuspěl se svou disertační prací věnovanou analýze formální logiky jen proto, že na titulní straně bylo (omylem) napsáno Analyse of the Female Logic. Na feminismus bylo tenkrát ještě příliš brzy. Franz Brentano ho definitivně vyhodil ze své školy, když zjistil, že óda k jeho narozeninám ze Zednitzkova pera začínala slovy: Náš milý Breptáno se zítra dožívá...

Nejslavnějším, rovněž neuskutečněným Zednitzkovým činem byl jeho pokus přejmenovat Vídeňský kroužek na Vídeňský čtvereček. Proti tomu se nejostřeji stavěl Moritz Schlick, který skončil špatně. Není dodnes jasné, kdo koupil jeho bývalému studentovi revolver. Popper se na policii bránil tím, že dával vždy přednost své břitvě a Einstein se tehdy nápadně rychle odebral do USA. O Zednitzkovi od té chvíle nebylo ani slechů – prý založil o pár let později pod jménem Manson tajnou lóži v Austrálii.

Moxův příspěvek k fenomenologii spočíval v zpřesnění axiomu: Když x není 020, může být klidně Z, což demonstroval na slavném příkladu, když židle není pes, může být klidně hudebním nástrojem. Na ironický dotaz Bertranda Russela, jak se bude takový nástroj jmenovat, pohotově odpověděl. Vozembouch – a přes to už kočár nejel, jak se tehdy ve Vídni říkalo. Je nad Slunce jasné, že práce Zkolikvovaný macarát jako symbol dekadence připisovaná Zednitzkovi je podvrh, který stejně jako pomluvy, že Mox nikdy plně nepochopil význam slova irelevantní a chodil se na něj opakovaně ptát do Ústavu pro jazyk rakouský, pochází od jeho protivníků vedených Otto Neurathem.