Duo Babiš-Zeman ustojí i půlmilionovou demonstraci, protože kvapící zákonodárci, prozíraví tvůrci prezidentské volby, nezakotvili možnost, jak ukončit řádění šílených a nepříčetných jinak než vlastizradou a pokud se týká hlavních hráčů, je to jejich silný vzájemný zájem. Zeman potřebuje Babiše, aby mu posloužil při zpěvu mstivé kantilény a Babiš moc, opravdu moc potřebuje Zemana, aby ho zachránil před kriminálem.

S taktikou mafiánů prodlužujících procesní formality tak dlouho, až je všechno promlčeno a z paměti to vyšumí, podobně jako to až dosud dělala nemocnice v Pardubicích v případu malého pacienta, dojdou až tam, kde už nikdo nevzpomene, o co se na začátku jednalo. Mají na to dost času, aby dnešní manifestující unavili. Kdyby se náhodou srabík v koalici vzpříčil, ochotně přiskočí z oka-můra s KSČ a soudruh prezident takovou vládu S CHUTÍ požehná.

Babiš to dělá dobře, jak kdyby četl návod z pera britské psycholožky Julie Shaw: Making Evil. Auditoři už, dle jeho výkladu, nehodnotí Babiše, ale útočí na celou Českou republiku, kterou teď Slovák Andrej hrdinně brání (bohudík, ještěže přišel včas, jak ta legendární vojska z dávných kronik). Spoj téměř pupeční šňůrou s kolektivem 10 milionů nazývá Julie Shaw DEINDIVIDUACÍ, která dovoluje s davem splývajícím vůdcům úžasné manipulace. Třeba takovou „modrou lež“, která stmeluje příznivce (Brusel nás chce poškodit), označuje ošklivé protivníky (Hitler měl Židy, tihle mají pražskou kavárnu) a získává nemyslící. Že jich je dost, dosvědčuje slušný volební výsledek strany ANO vytrollíme europarlament.

Trapné je, že představitele odpůrců už nelze nechat pozavírat v akcích, jakou byla třeba ASANACE a tak by možná neškodilo přibrat do triumvirátu nějakého narkobarona, jehož lidé mají přesnou mušku. Nesměli by to pochopitelně zprasit jako na Slovensku!

Na druhé straně není radno podceňovat naštvanost těch, ze kterých dělají v té chvíli ještě vládnoucí bohové voly a blbce. Tuhle jsem potkal jednoho pamětníka, který mi vypravoval, jak před časem ani vedřiny (30.7.1419) nezabránily pražské kavárně vyjádřit své mínění velmi srozumitelným způsobem. Asi nejlépe, když mu nechám slovo (převedené pouze do moderní češtiny):

Byla neděle a po mši u Panny Marie Sněžné nás vedl Jan Želivský dál do Nového města. Tréninkově jsme vyplenili kostel toho podjednou hříšníka u svatého Štěpána a pokračovali směrem jižním k VFN, Všeobecné fakultní nemocnici, která tam ale tehdy ještě nestála, protože ji založil až o pár let později Josef II. Co nám tedy zbývalo, než zastavit se pod Novoměstskou radnicí. Tam jsme se rozpočítali na první a druhé. První se postavili se vztyčenými kopími a píkami pod okny, zatímco druzí vyběhli nahoru a z oněch oken začali vrhat konšely. Ožralý panovník z toho měl šlaku trefení.

A jak dodává Vavřinec z Březové, zanedlouho „s řvaním lvovým“ opustil tento svět, takže dodnes se lékařské kapacity dohadují, jaká že byla jeho causa mortis.