Spravedlnost: Neomylnost nebo arogance?
Stát evidentně poškodil ženu, která se posléze stala mojí pacientkou tím, že ji zažaloval pro věc, kterou neudělala, za kterou nesli odpovědnost její nadřízení státní úředníci, kteří mezitím zmizeli v lepších pozicích a hlavní svědek už na věčnosti.
Nicméně ona měla být obětí několikamilionové kauzy. Proces – jak je zvykem v kraji – se táhnul několik let, prokurátor jí nabízel několikaletou basu a splácet něco přes deset milionů.
Právníci v takovéto situaci nepracují zadarmo a člověk, který nemá naspořeno několik milionů si na ně musí půjčit, což je další zajímavý zdroj stresu.
Stigma zločince je rovněž zajímavé, třebaže nevede k výpovědi z příslušné státní organizace.
Deprese s mnohaměsíční neschopností je utrpení, které si ten, kdo to nezažil, neumí dost dobře představit a navíc se rozvinuly velice zajímavé obtíže počínající žaludečními vředy a končící imunitní poruchou s mnoha následky.
Po čtyřech letech právníci soud vyhráli a obrátili se s nároky na stát.
Soudkyně, navzdory znaleckému posudku člověka, který je dnes přednostou Psychiatrické kliniky 1. LF UK v Praze, vše zamítla a tak se to vracelo sem a tam a teď už je to u třetího projednávání TÉŽE soudkyně, která podle mého názoru hájí stát, nikoliv právo. A je stejně jako mnoho jiných, neodvolatelná. A tak k tvrzení, že spravedlnost je slepá, přikládám otázku, zda není občas i blbá.
Není tu nějaká možnost opravy „osobní dokonalosti na úrovni boží“?
Nicméně ona měla být obětí několikamilionové kauzy. Proces – jak je zvykem v kraji – se táhnul několik let, prokurátor jí nabízel několikaletou basu a splácet něco přes deset milionů.
Právníci v takovéto situaci nepracují zadarmo a člověk, který nemá naspořeno několik milionů si na ně musí půjčit, což je další zajímavý zdroj stresu.
Stigma zločince je rovněž zajímavé, třebaže nevede k výpovědi z příslušné státní organizace.
Deprese s mnohaměsíční neschopností je utrpení, které si ten, kdo to nezažil, neumí dost dobře představit a navíc se rozvinuly velice zajímavé obtíže počínající žaludečními vředy a končící imunitní poruchou s mnoha následky.
Po čtyřech letech právníci soud vyhráli a obrátili se s nároky na stát.
Soudkyně, navzdory znaleckému posudku člověka, který je dnes přednostou Psychiatrické kliniky 1. LF UK v Praze, vše zamítla a tak se to vracelo sem a tam a teď už je to u třetího projednávání TÉŽE soudkyně, která podle mého názoru hájí stát, nikoliv právo. A je stejně jako mnoho jiných, neodvolatelná. A tak k tvrzení, že spravedlnost je slepá, přikládám otázku, zda není občas i blbá.
Není tu nějaká možnost opravy „osobní dokonalosti na úrovni boží“?