Mikrouti si vymýšlejí všelijaké cesty, jak se usídlit v lidském organismu. Nutno jim přiznat k dobru, že naprosto nemají v úmyslu lidem škodit, ale stejně, jako lidé škodí planetě Zemi, oni škodí lidem. Někdy jim v tom jdeme úspěšně naproti, například tehdy, když se nesmyslně ládujeme antibiotiky.

Jedna kúra antibiotik spáchá v našem střevním mikrobiomu paseku, z níž se vzpamatovává šest týdnů. Když rozbijeme vnitřní rovnováhu = eubiózu, snadno se k nám dostanou bakterie, které nám nejsou vůbec prospěšné. Když se něco podobného provede myším, je nejlepší vrátit je rychle do původního prostředí, kde se stav rychle normalizuje. Ale myši si nemejou furt ruce a nedbají pranic o hygienu, ba někdy se chovají přímo jak prasata a tak je eubióza záhy nastavena.

Bakterie vůbec nejsou blbečci a skutečnost, že tu bydlí mnohem déle než lidé, z nich udělala zdatné borce. Ve svém jednobuněčném těle mají stejně jako my mitochondrie, tedy buněčné elektrárny, které jim zprostředkovávají celou řadu funkcí. Například pomáhají fotosyntéze v slabě osvětlených prostředích, rozkládají toxické sloučeniny, jako jsou např. výfukové plyny, nebo se dokonce orientují vzhledem k magnetickému poli Země tím, že působí na magnetické částice železa v buňce. Některé bakterie používají plyn shromážděný v organelách ke kontrole vztlaku, aby je nechaly stoupat nebo jít hlouběji ve vodě, což umožňuje optimální přístup ke světlu nebo k živinám pro růst a dělení.

Mitochondrie jsou přitom tak mrňavé, že do špendlíkové hlavičky se jich vejde 10 000. Některé mohou být užitečné také pro nás, některé naopak zatraceně škodlivé. Například Mykobakterium tuberkulózy, patogen, který způsobuje tuberkulózu, vychytává tukové molekuly z našich vlastních těl a ukládá je jako energetické rezervy v organelách. To pomáhá patogenu přetrvávat roky v našich plicích, což ohrožuje léčbu a zvyšuje pravděpodobnost vzniku rezistence vůči lékům.

Ani nádorové buňky nezahálejí se svými vynálezy. Zkratka MDR znamená „multidrug resistance“, tedy rezistence proti mnoha používaným lékům. Vzniká tak, že nádorová buňka se zásobí dostatečným množstvím proteinů a pomocí protonové pumpy vypuzuje lék ze svého těla ven a tak se zachová. Ale lidé mají také své vynálezy: teď vědci dali dohromady „nanogenerátor kalciových iontů“, který tyto ionty napere do nádorové buňky a zablokuje tak činnost protonové pumpy a umožní působení protinádorové léčby. Zatím to funguje u myší, věžme, že brzy se to dostane k nám.

Nejvíc se mi ale líbí objevené plivání zamaskovaných toxinů, které provádějí bílé krvinky zvané makrofágy, neboli velcí požírači. Ty ve svých útrobách vyrobí toxickou látku, obalí ji mazaně kapslí z tuku a když vidí patogenní bakterii, tak jí tuhle střelu plivnou rovnou mezi oči. A je po ní!