Pod pojmem Jura není míněn ani Jánošík, ani jiný zdatný chlapík, nýbrž jedno dlouhé období, které nastalo přibližně před 250 000 000 (+/- 35) roky.

Tehdy se ve čtvrtek odpoledne náhle zjevili za Zemi dinosauři a v jejich pidimozku sídlil shluk nervových buněk podobající se mandli. Proto mu dinosauři začali říkat amygdala, což je řecky mandle a tak položili základy tohoto klasického jazyka. Napsal jsem a už také otiskl o tom úžasnou báseň:

Kde se vzala, tu se vzala, v době, kdy byl Jury věk, zjevila se amygdala a přinesla strach a vztek.

A to je svatá pravda. Je to sídlo prvních dvou emocí, už v tom rozměru, jak je známe a také sídlo prvních povelů, které se k nim vážou: útoč, prchej, ztuhni! Lidstvo si do ztuhni přidalo ještě variantu: omdli! Předpokládám, že dinosauři neomdlívali. Přesto po nějaké době opustili scénu, na níž převzali vládu savci a jejich vývoj vrcholí bytostí, která se označuje jako Homo sapiens sapiens, tedy člověk tuplovaně rozumný.

Ačkoliv je rozumný, má amygdalu s potencí stejně strašlivou, jako ji měli dinosauři. Je to v lidském mozku první stále pracující orgán. Strach z opuštění je od narození a vztek se objeví u šestitýdenního kojence ve chvíli, kdy je omezován ve svých pohybech. Amygdala je u všeho, co se šustne a její přehnanou aktivitu zklidňuje laskavá maminka, která dítě do dvou let (vývoj připoutávací vazby) uklidňuje, chlácholí a hejčká. Pak už se rozvíjí činnost mozkové kůry a dítě začíná samostatně prozkoumávat svět, do něhož vrůstá.

Člověk není myslící tvor, který má emoce, ale emocionální bytost, která občas myslí. Tak nějak to řekl kolega Koukolík a já s ním naprosto souhlasím. Máme neustále pohotovou amygdalu, poplachové centrum. Nemáme už konejšící mateřskou náruč, máme vpředu nejmladší část mozkové kůry, která umí logicky myslet, předvídat a plánovat a to je jediný krotitel amygdaly, když ta se rozběsní. A tu lze vytočit velmi snadno. Ve vývoji to bylo nezbytné, protože prchání zachraňovalo našim předkům životy častěji, než další dva způsoby.

Masáž koronavirovými hrůzami vyvolává strach, různí koncesvětáci nám prorokují apokalyptické hrůzy a přestože se jejich předpovědi nenaplnily, jsou vpouštěni do veřejného prostoru dál a tam otravují vzduch. Kolenec se namíchne, když je omezován, dospělý daleko dřív a dospívající ještě dřív a předvádí pak sice kontraproduktivní, zato masově existující truc podniky. Kolik jich dnes má užitečnou roušku?

Ti, kteří to řídí, by měli místo pomatených zákazů a příkazů postupovat racionálně, říci jasně, že nastane-li situace A, je tady řešení X, v situaci B řešení Y a v situaci C jedině Z. Zavírání knihkupectví a knihoven nepomůže v boji s epidemií, zato je to rána kultuře a těm, kteří o ni dbají. Bohudík už malé děti půjdou do škol, čímž odpadne část běsů jejich uštvaných a naštvaných rodičů.

Přestaňte strašit, přestaňte pomateně zakazovat, přikazovat a druhý den všechno rušit! Trocha racionality do řízení by mohla utlumit emoční vření, které je velmi nezdravé a od jistého stupně velmi nebezpečné.