Německá předvolební kampaň – příklad slušnosti

22. 09. 2013 | 04:08
Přečteno 4018 krát
Zdaleka nejen proto, že předvolební kampaň k předčasným volbám nabírá u nás na obrátkách, zdá se, že relativně poklidná a k politickému konsensu víceméně směřující předvolební kampaň v Německu porovnaná s vášnivými politickými debatami v jiných zemích demokratické části světa, má v sobě něco k zamyšlení i pro nás.


Předvolební kampaň v Německu, bez ohledu na ohnivé debaty v cizině, směřuje k politickému konsensu



Bylo by snadné zlehčovat politickou kampaň, která vrcholí v nedělních volbách v Německu jako vládcovo hraní si, zatímco Řím je v plamenech. Kampaň postrádala jakékoliv vášnivé debaty počínaje rolí Německa v udržení společné evropské měny a řešením devastující výše nezaměstnanosti u jejích jižních sousedů konče.

Souboje týkající se intervence do Sýrie, které po dlouhé týdny zaměstnávaly Británii, Francii, Rusko a Spojené státy, se sotva objevily na pořadu dne, což potvrzuje to, jak dalece se Němci vyhýbají používání síly. Středo-pravicový kabinet kancléřky Angely Merkelové a doleva orientovaná opozice zůstávají víceméně zajedno pokud se týká podpory ambiciózního a nákladného program vyvedení ekonomiky ze závislosti na jaderné energetice a na fosilních palivech. Proběhlo jen něco debat o demografických výzvách a stárnoucí populaci.

Kampaň byla ukázkou poválečné německé tendence směřování ke konsensu a bylo to o to patrnější v porovnání s nesmiřitelným ideologickým kláním, které se odehrává ve Spojených státech a v mnoha dalších velkých demokratických zemích. Tento přístup může v Německu vést k výsledku, který by byl ve Washingtonu, Paříži nebo v Londýně nepředstavitelný: k dohodě o sdílení vládní moci mezi předními politickými stranami na pravici a na levici.*)

Relativně vzájemnou zdvořilostí poznamenaná předvolební kampaň přitom neznamená, že se Merklová, pokud se vší pravděpodobností povede příští vládní kabinet, vyhne nelehkým rozhodnutím nebo že se Německo může izolovat od vlivů, které jsou mimo jeho kontrolu: dopady z finančních trhů a globální ekonomiky, bouře na Blízkém Východě nebo to, jak se Rusko snaží o razantnější uplatňování svého vlivu.

Poklidná nálada, vítaná mnoha Němci jako stabilita v době prosperity, může nicméně zklamat spojence Německa ve Spojených státech, kteří by rádi viděli, aby se Německo v Evropě aktivněji angažovalo. I jeho partneři v Evropské unii, kteří by už rádi měli konec hospodářského ochabnutí v EU, k Německu vzhlížejí a očekávají od něj odvážnější kroky k řešení situace.

Ač to může být jakkoliv frustrující, toto Něměcko pomalých kroků směrem ke konsesuální politice je přesně to, co se Spojené státy a vítězní evropští spojenci snažili vytvořit na doutnajících ruinách 2. světové války. Je to struktura, která byla znovu posílena v nedávné době, kdy se země po pádu berlínské zdi sjednotila a kdy stará otázka o tom, jak zvládat nepochybnou sílu a moc země byla vyřešena uzavřením jí do ještě těsnějších vzájemných vazeb sjednocené Evropy, přesně těch vazeb, které jsou v této době vystaveny zkoušce pomalu se odvíjející hospodářské krize.

Tento systém také propagoval rovnoměrné a dalekosáhlé vize týkající se velkých témat. Více než je tomu ve většině západních demokracií, němečtí představitelé, včetně Merkelové, která se uchází o třetí volební období, přesvědčovali své spoluobčany, aby přečkali krátkodobou újmu za účelem dlouhodobího zlepšení své situace. Ať se to týkalo sjednocení, transformace energetiky nebo – před deseti lety – změn v pracovně-právním uspořádání a v ekonomice, tedy věcí, které ostatní evropské národy stále ještě ignorují.

Po roce 1945 spojenci úmyslně budovali federální systém, který decentralizoval moc na úkor Berlína a vědomě rozptýlil celonárodní instituce po celém bývalém Západním Německu. K tomu navíc nastavili volební systém tak, že de-facto garantuje vytváření koaličních vlád a žádný kancléř od doby Konráda Adenauera nebyl schopen vládnout sám.

Jako důkaz výše uvedeného může sloužit Merklová za křesťanské demokraty a její hlavní soupeř, Peer Steinbrück, za sociální demokraty. Mnozí domácí a zahraniční pozorovatelé měli problém s detekcí vitality v debatách mezi Merkelovou a Steinbrückem pokud se týká celého souboru témat: od přídavků na děti pro nepracující matky, přes to, jak nejlépe udržet celkově dobrý a levný systém zdravotní péče a dokonce o tom, zda Německo zamýšlí mít eurozónu jenom pro 17 nebo pro všech 28 členských zemí Evropské unie.

Rozdíly mezi jejich poziceni na jakákoliv témata přesně opisují dvě socio-ekonomické skupiny populace, ze kterých jejich politické strany vyrostly: v případě CDU tedy křesťanskou střední třídu a v případě SPD zaměstnance a odboráře.

Levý střed je vice přístupný možnému zvýšení daní, také s ohledem na stav finanací měst a spolkových zemí. Shoda existuje i pokud se týká infrastruktury, kdy si železnice, silnice a vysokorychlostní internet vyžadují pozornost a investice.

Přesto v samotný předvečer voleb zůstává nejisté, jaké téma by mohlo zabránit dohodě, kdyby byly politické strany výsledky voleb nuceny jednat o vytvoření “velké koalice” podobné té, kterou Merkelová vedla v letech 2005 až 2009 — se Steinbrückem coby jejím všeobecně uznávaným ministrem financí a partnerem, se kterým překonala finanční krizi roku 2008.

Stírání názorových rozdílů napomáhá jak povaha Merkelové, tak její dovednost coby politického stratéga. Kancléřka, která společně se svým nynějším ministrem financí, Wolfgangem Schäublem, manažovala krizi eura v podstatě metodou krok za krokem — je zkušená v nadhazování myšlenek a oveřování si s jakou odezvou se setkávají. Podle toho pak nenápadně upravuje svoji politiku. Podobně, ač není velkým řečníkem, Merklová předkládá své argumenty posluchačům tak, že mají pocit, že je zve k tomu, aby se spolu s ní zamýšleli nad věcmi a lidé oceňují, že mají pocit, že se na ně dá.

Tímto způsobem, během dvou volebních období, Merkelová postupně zaujmula stále větší prostor v politickém středu a dokonce o něco zatlačila i levici. Z domácího hlediska jí to umožnilo - zatím s podporou SPD - udržet celonárodní konsensus pokud se týká pomoci potřebným sousedům.

Ale v novém volebním období si posilování konsensu bude také vyžadovat limitací pokud se týká německé štědrosti. Rámcová shoda existuje i o tom, že euro bylo dobré pro německý vývoz a kancléřka během kampaně voličům řekla, že restrukturizace a další opatření v jižní Evropě začínají přinášet ovoce.

Vědomi sit toho, že Merkelová “zkouší” myšlenky aby zjistila, které se ujmou, někteří evropští spojenci, zejména Británie - kde se premiér David Cameron nachází pod tlakem skeptiků, kteří nevěří ve sjednocenou Evropu – bedlivě naslouchali, když ve svém prvním větším rozhovoru po návratu z letní dovolené vágně zmínila o vrácení některých pravomocí z Bruselu zpět národním vládám.

Co by to mohlo znamenat pro politiku a pro podniky nebylo jasné. Článek v předním německém hospodářském deníku, Handelsblatt, se v minulém týdnu o těchto představách vice rozepsal a citoval nejmenované zdroje blízké kancléřce Merkelové. Jako obvykle, její mluvčí, Steffen Seibert, poté odmítl, že by jakákoliv akce tímto směrem byla připravována.

Podobné hádání z křišťálové koule bude v nadcházejících týdnech nepochybně zaměstnávat diplomaty a jiné tak, jak populární Merkelová a jakákoliv sestava stran zajišťující jí parlamentní většinu, budou formulovat nový konsensus v podobě koaliční smlouvy.

Sociální demokraté, vědomi si toho, že jejich podíl na volebních výsledcích v roce 2009 spadl na 23 procet ze 34 procent v roce 2005, po čtyřech letech partnerství s kancléřkou, vstoupí do podobného svazku jen s velkým zdráháním, zejména díky tomu, že jsou si vědomi schopnosti Merkelové sklízet prospěch z myšlenek ostatních. Ale znovu, při mezinárodním srovnávání je zázrakem, že levý střed do takového partnerství vůbec vstupuje.




Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Gusta napsal(a):

Výborná analýza a komentář. Díky!

Teď jde už "jen" o to, aby si alespoň někteří představitelé našich politických stran, které mají reálnou šanci se do Sněmovny dostat, vzali tento další příklad z Německa k srdci.
22. 09. 2013 | 04:15

Ládik!!! napsal(a):

Mi je Anděla krajně nesympatická. Dovedu si ji lépe představit v gumákách na poli nebo u plotny někde na statku. V ČR mám nesympatie k Benešové. Ani nemusí nic říkat.
22. 09. 2013 | 07:13

kokoshka napsal(a):

Vyborna analyza od silne antilevicoveho autora.
Akorat zapomnel řict že Nemecko je 70 let po valce stale okupovane US army a tim bylo treba svuj blog začinat.
22. 09. 2013 | 07:32

kokoshka napsal(a):

"jak dalece Nemci se vyhybaji použivani sily..."
Nemci nemaji v povaze vyhybat se použivani sily ale pochopeni toho že valka v Syrii nebude vitezny blietzkrieg ale padly Berlin dost studi hlavu i nejvernejšim americkym spojencum.
22. 09. 2013 | 07:43

Ládik!!! napsal(a):

kokoška -
1 Jachont by udělal pořádný průser. Syřani jich mají 72.
22. 09. 2013 | 08:03

kokoshka napsal(a):

Ladik:
Jachont nebo Granit mužou srovnat se zemi cele mesto,ale to je nic ve srovnani z S-400!
A ruske valečne lode plovou do Syrii...tady konči veškera legrace!
22. 09. 2013 | 08:10

Petr Havelka napsal(a):

Pane kokoshka,

to bych si také dovedl představit, kdyby USA "okupovaly" ČR nějakou tou základnou. Ještě lepší by možná bylo kdyby současné Německo ČR přijalo jako další spolkovou zemi :)
22. 09. 2013 | 08:44

Petr z Tábora napsal(a):

Já bych to sbližování stanovisek a klid tolik nechválil. Nejvíce obojího je na hřbitově.
To nové pokrokové vzniká vždy v konfliktech - jen nemusí být na nože.
22. 09. 2013 | 08:54

David napsal(a):

"...Kampaň byla ukázkou poválečné německé tendence směřování ke konsensu a bylo to o to patrnější v porovnání s nesmiřitelným ideologickým kláním, které se odehrává ve Spojených státech a v mnoha dalších velkých demokratických zemích.

...je zkušená v nadhazování myšlenek a ověřování si s jakou odezvou se setkávají. Podle toho pak nenápadně upravuje svoji politiku. Podobně, ač není velkým řečníkem, Merklová předkládá své argumenty posluchačům tak, že mají pocit, že je zve k tomu, aby se spolu s ní zamýšleli nad věcmi a lidé oceňují, že mají pocit, že se na ně dá...."

------------------------

Čím dříve si všichni uvědomíme, že jsme všichni na jedné lodi, kterou je nejen Česká republika, ale i celá planeta Země, tím lépe.

Nestačí ale jen si to uvědomovat, ale musíme se snažit i podle toho chovat.

Titanik se potápí! Jak říkal před lety Miloš Zeman - Všichni k pumpám!

V nadcházejících volbách bychom neměli dávat svůj hlas stranám, které rozeštvávají naši společnost.

Nebezpečný je například Kalousek tím, jak zase straší ohrožením demokracie a osobními útoky na prezidenta. Stejně tak nebezpeční jsou, bohužel, i lidovci.

Tím velmi špatným příkladem je KDU-ČSL.

Rozpor slov a činů - lhaní voličům stále trvá!

Militantní, nesmiřitelný a falešný antikomunismus předsedy Bělobrádka a i jednoho z kandidátů, blogera na Akluálně Šimona Hellera, je v přímém rozporu s tím, co říká Daniel Herman, lídr kandidátky KDU-ČSL v Praze, že

strana chce společnost spojovat a ne rozdělovat.

Navíc předseda Bělobrádek říká, že nepodpoří žádnou vládu, která by byla i s tichou podporou komunistů. Takový militantní názor ukazuje, že zvolením KDU-ČSL by se rozpory ve sněmovně ještě více vyhrocovaly.

Jako křesťan jsem velmi znepokojen tím, jakým způsobem zklamali právě křesťané, jakými jsou Kalousek, Nečas, Drábek, ale i celá strana KDU-ČSL, jako taková.

Rozhodovat by měly ne útoky na osoby, ale kvalita volebních programů a životní příběhy kandidátů - a to zejména to, co už pro společnost vykonali.

Měli bychom se vrátit k tomu, co slibovala strana Věci veřejné a po volbách to bohužel nedodržela. Tím bylo to, že pokud se dostane do sněmovny, že bude podporovat každý dobrý návrh, a to bez ohledu na to, zda přichází zprava nebo zleva.

Jinak řečeno - měli bychom se naučit hledat OPTIMÁLNÍ řešení všech našich problémů a ne tupě válcovat opozici silou 118 hlasů tak, jak nám to předváděly strany ODS, TOP 09 a Věci veřejné.

Inspirování se německou předvolební kampaní se sice můžeme, ale Němci to tady za nás nevyřeší.

Úspěšní politici by měli být ti, kteří dokáží uznat, že i oponent má někdy pravdu a zejména jeho dobrý návrh převzít si tak i za svůj.

Proto byl úspěšný Tony Blair, který svoji politiku posunul ke středu a přestal hájit tradiční levicové hodnoty. Proto i naopak je dnes úspěšná i Merkelová, když dokáže svoji politiku posunout zprava ke středu.

Prostě jinak selským rozumem řečeno. Začínají být úspěšní ti, kteří dokáží HLEDAT tzv. zlatou střední cestu.
22. 09. 2013 | 08:54

Kelt napsal(a):

Napíši to stručně.

Pro CDU nejsou lidé pracující ve mzdě ovcemi ke stříhání,důchodci,tělesně postižení a nezaměstnaní nepoužitelný odpad.
V době nedávno minulé,kdy se BRD nedařilo,tak vláda dokázala rozložit zátěž na všechny sociální skupiny.
Vláda BRD nekoná tak,že milionáři jsou nedotknutelní-viz razantní akce na odhalení "odkláněčů"nezdaněných peněz do šv.bank.
Pro Německo je nepoužitelným odpadem neoliberální doktrina,o čemž svědčí praktická středová politika,která má styčné body mezi CDU a SPD.
22. 09. 2013 | 10:00

mik napsal(a):

No me zajima hlavne to aby se nedodtala do vlady Alternativa pro Nemecko to jsou takovi Klausovci a odpurci EU a eura jak to o nich ctu s takovi extremisti do rozumne politily nepatri stejne jako v CR Bobosikova s Hlavou vzhuru Okamura se odhalil uplne s tim Bartou takze zadny Usvit no a s Veverkama kazdy vi jak to dopadlo i se Zelenymi v CR KDU-CSL nema taky co delat v politice nevim v Nemecku je prece jen cirkev vic tradici CR je nejvic ateisticky stat v Evrope Merkelovou nemusim vubec nemam duveru k zenam politickam ale je to asi spis takovy subjektivni nazor podlozeny temi ostudami co delaji zeny v ceske politice ja mohu Merkelovou zhodnotit kritizovanim treba za to ze kdyz vybuchla sopka na Islandu a cela Evropa mela omezeny provoz a ona byla zrovna ve Spanelsku tak misto aby jela pres Francii do Nemecka rovnou po dalnici tak letela letadlem do Italie a pak stejne musela s konvojem po dalnici to mi prislo vyhazovani fiancnich prostredku politici si vsude mysli ze jsou nadlidi
22. 09. 2013 | 10:07

z té jde husí kůže napsal(a):

Svoje Pappenheimské my známe docela dobře.
Spíš by nám mohl pan Miller vysvětlit, jak rozumět dnešní Americe.
22. 09. 2013 | 12:01

Adam Procházka napsal(a):

Zajímavá analyza z venčí.

Inspirací tento stav může být jedině ve státě, v němž se valná většina občanů cítí jistá, že žádný z kandidátů se nebude dopouštět korupce nebo ji ve větší míře krýt. Že existuje účinný postih. Tudíž že každý (alespoň z vážných) kandidát je v zásadě pro každého občana přijatelný, byť třeba méně sympatický.

Nebezpečí, které se ostatně během příštích několika hodin ukáže, je frustrace bezalterantivnosti (Politikverdrossenheit). Mnoho z problémů, které obyvatelstvo pálí, nebylo v předvolebním kampani vůbec zmíněno, velké partaje se tísní v konsensuálním, údajně bezalternativním, středu a mnoho voličů se cítí vyloučeno.
To se projevuje ve stoupající volební neúčasti - není o čem rozhodovat, nikdo netématizuje moje starosti a obavy. O eurokrizi v kampani CDU-CSU, SPD, FDP a Zelení ani necekli.

Zatím, a to budiž německým občanům přičteno k dobru, se to neprojevuje ve vzestupu extremistických stran. Tak to ale nemusí zůstat, zejména dojde-li, a to nejspíš dojde, k velké koalici.
Ono se totiž nic nemá přehánět - dokonce ani ten konsens.

Od Německa by se přinejmenším Češi mohli přiučit, v tom má autor zcela pravdu, že partaje lze chápat jako orgány k vytváření konsensu a kompromisů a nikoliv polarizace a nenávisti.
Od koho by se mohly přiučit USA nevím - snad z úpadku Starého Říma.
22. 09. 2013 | 13:56

Ládik!!! napsal(a):

A Anděla to má v kapse.
22. 09. 2013 | 18:58

zachom napsal(a):

U nás je právě poměr sil ČSSD/křesťané opačný než v Německu.
Merkelová -tu bych chápal jako dobrou kartu CDU/CSU po chytrém Kohlovi,ve srovnání se kterým je Merkelová spíše jen kulantní.Merkelová je v jednom analogie G.Husáka u nás.Němci v Merkelové věří-jako ve východní Němce-že s ní se lépe vyrovnává asymetrie západního a východního Německa,asi jako kdysi u nás se Slovenskem vůči Čechům se v tomto ohledu věřilo na Slováka Husáka.
Naši politizující, zde vidím, více horují pro podobnost naší politiky s německou než pro jejich vysoké sociální zabezpečení důchodců a nezaměstnaných,u nás nepředstavitelné-v opačné krajní poloze než v Německu.A to je v Německu i důvodem jeho dnešní sociální klidovosti a zahraniční bezkonfliktnosti,které je svět pochopitelně radši než jejich minulé historii.Ale tím,že se dostali mezinárodně na normál ostatních vepředu opravdu nejsou.Dotáhli se na elementární slušnost,která jim chyběla,ač ostatní ji mívali.
22. 09. 2013 | 19:11

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy