Dokáže věda lépe předpovídat budoucnost? Nová kniha nabízí možnou odpověď, ale sama se vyhýbá kruciální otázce.


Superforecasting (česky Superprognózy) je docela ucházející kniha, která bohužel padá za oběť svému marketingu, názvem počínaje, egem a sladkými přísliby autora konče. Podle titulu, obálky a vlastně celé první poloviny knihy jsem čekal závěry přelomové studie předpovídání budoucnosti. Problém však vidím v tom, že superprognostici, s nimiž autorův výzkum pracoval, se nesnažili něco samostatně věštit, ale reagovali pouze a jedině na položené otázky typu Jaká je pravděpodobnost, že se do konce roku 2017 stane to a to? Což má dva zřejmé nedostatky:

1) Takováto úloha je mnohem jednodušší než předpovídání událostí z předem neomezeného a vlastně nekonečného pole možností.

2) Najít tu správnou otázku je v konečném důsledku důležitější a řádově náročnější než sama odpověď. Světové dění mnohdy rozpohybují události, které nikdo nepředvídal. Ne proto, že by šlo nutně o černé labutě, ale protože pole možností je nesčetněkrát větší než úzce definovaná úloha jedné otázky.

Až do konce knihy jsem čekal, jestli se k tomuto zásadnímu nedostatku autor nějak postaví, ale bohužel marně. Zato jsem musel přetrpět poznámky o historickém významu autorovy studie a účelové zmínky o osobní známosti s Kahnemanem či Talebem. Tetlockovi superprognostici jsou ovšem spíše než skuteční předpovídači takoví lepší bookmakeři.

Přitom stačilo málo: ubrat na bombastických claimech, přidat trochu pokory a tohle mohla být docela pozitivní zpráva o lidech, kteří se snaží přistupovat k pravděpodobnostním predikcím vědecky a jde jim to. Pokud vás předpovídání věcí budoucích zajímá, vydělte buzz této knihy třemi a dostanete výsledek, který vás obohatí a nezklame.


Dodatek: Přemýšlel jsem o této knize dva měsíce před tím, než jsem napsal tuto recenzi, a stále si myslím zhruba totéž: Podnikatel, manažer, investor, politik nebo jiný decision-maker přistupuje k předpovídání budoucnosti v zásadě opačně než Tetlockovi superprognostici: Má před sebou nejistou budoucnost, takřka nekonečné pole možností a sám se musí rozhodovat na základě znalosti této neuzavřené množiny problémů a jejich částečné predikce či prevence. Nestačí mu položit si jednu otázku (ani dvě, ani tři) a určit pravděpodobnost. Naopak, pracuje s mnoha různými scénáři, které jsou výsledkem jeho vlastí analýzy situace, ale i nejistoty, jaké otázky si vlastně pokládat a proč. Něco takového, jen mnohem důsledněji a systematičtěji, bych čekal od superprognostiků, ne jen evaluaci rizika na základě předvýběru otázek. To jen pro dovysvětlení, proč mě kniha zklamala, jakkoli nezpochybňuji výzkum jako takový, ten mi přijde v pořádku.

Tipy na další zajímavé knihy najdete na mém čtenářském blogu Co čtu.