3. část rozsáhlé ukázky z bestselleru Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové. Vydal Jan Melvil na jaře 2017 jako vůbec 1. knihu pro freelancery v češtině.

Mou knihu Na volné noze vydalo letos na jaře nakladatelství Jan Melvil se značným ohlasem — po 1. nákladu 5000 výtisků se jen zaprášilo, a tak šla na dotisk už necelé tři měsíce po vydání. Se svolením vydavatele přináším čtenářům Aktuálně rozsáhlou ukázku z knihy rozdělenou do několika části:

1. Dá se podnikání naučit? (úvod)
2. Nezávislí profesionálové
3. Nezáleží na formě, ale na přístupu (tato část)
4. Podnikáním se hlásíte k myšlence svobody i vy
5. Tichá revoluce

Nezáleží na formě, ale na přístupu

Napsal Robert Vlach. Vydalo nakladatelství Jan Melvil na jaře 2017. Všechna práva vyhrazena.

Rozšířeným mýtem je automatické kladení rovnítka mezi freelancery a nějakou konkrétní legální formu podnikání. U nás v Česku jde zejména o zaměňování freelancerů se živnostníky a OSVČ (definice vyplývající ze zákona označující tzv. osoby samostatně výdělečně činné).

Freelancery však lépe než forma podnikání vystihuje jejich přístup, tedy vystupování nezávislého profesionála a způsob, jak svou práci prezentují vůči veřejnosti, obvykle pod vlastním jménem, na vlastní zodpovědnost a ve spojení s určitým profesním zaměřením.

Formálně však může být práce na volné noze vedena různě, což ilustrují i výsledky našeho průzkumu. Otázka na převažující formu podnikání umožňovala zvolit vícero odpovědí, takže součet je vyšší než 100 %:

71,52 % — živnost
23,16 % — podnikám jako OSVČ dle zvláštních předpisů (svobodná povolání, autorské činnosti aj.)
16,35 % — vlastním či spoluvlastním společnost s r. o., přes kterou fakturuji
4,75 % — nepodnikám, jen uzavírám jednorázové smlouvy o dílo, dohody o provedení práce aj.
4,36 % — nechávám se najímat do projektů jako zaměstnanec na dobu určitou
4,32 % — jde o drobné nárazové příjmy, které nikde nevykazuji (výpomoc, doučování, úklid, hlídání aj.)
4,14 % — mám několik menších zaměstnaneckých úvazků, které kombinuji pro zajištění příjmu
4,10 % — mé příjmy jdou přes online platformu (např. Aukro, Fler, Airbnb aj.)
2,53 % — příjmy na volné noze fakturuji přes rodiče, partnera či jinou osobu
2,40 % — práci mi zprostředkovává agentura, která vyřizuje i smlouvy a nutnou administrativu

Živnosti tvoří podmnožinu OSVČ a četnost prvních dvou odpovědí je celkem 86 %. Takové je tedy přibližné zastoupení živnostníků a jiných OSVČ (jako jsou autorské činnosti nebo svobodná povolání) mezi českými freelancery.

Rovnítko mezi nezávislými profesionály a OSVČ, respektive živnostníky, však neplatí ani z jedné strany. Nejenže celých 14 % dotázaných freelancerů nespadá do kategorie OSVČ. Ale hlavně, jen nepatrnou část všech OSVČ a živnostníků bychom mohli označit za freelancery.

Spousta živnostníků vystupuje navenek pod obchodní značkou či firmou nebo mají až desítky zaměstnanců. Jiným zas schází odbornost nebo nejsou oborově nijak vyhranění. A stejně tak nemá smysl počítat mezi nezávislé profesionály ty živnostníky, jejichž podnikání nemá se skutečnou nezávislostí nic společného.

Prodejci nejrůznějších multi-levelů a finančních služeb mají mnohdy živnostenské oprávnění, ale prakticky jsou natolik svázáni s mateřskou společností, jejíž produkty přeprodávají, že o nějakém nezávislém podnikání nemůže být ani řeč. V jejich smlouvách lze najít nejen běžné konkurenční doložky, ale občas i zákaz jakéhokoliv jiného podnikání na vlastní pěst.

Podobné omezení se týká i solidního franšízového podnikání na klíč, v jehož rámci se podnikatel smluvně zavazuje jednat v souladu s podmínkami pronajaté franšízy a za poplatek dostává k dispozici know-how i licenci k užívání zavedené cizí značky pro svůj byznys.

Jiným příkladem doslova nezdravé závislosti je zaměstnávání maskované vůči státu jako podnikání na živnost – nezákonná praxe známá ze stavebnictví jako švarcsystém.

V rámci švarcsystému nutí zaměstnavatel dřívější zaměstnance nebo nové pracovníky fakturovat práci na vlastní živnost. Díky tomu ušetří na daních i odvodech a zbavuje se zodpovědnosti za jejich zdraví či bezpečnost. Zatímco zaměstnanci by musel přispívat na penzi, platit nemocenskou, dodržet pracovní dobu dle zákona a zajistit bezpečný výkon práce včetně potřebných pomůcek, živnostník může dřít i osmnáct hodin denně bez ochranných brýlí a roušky v prašném prostředí.

Prekarizace? Děkuji, nechci

Švarcsystém představuje jednu z mnoha podob tzv. prekarizované práce, kdy je faktický zaměstnanecký poměr nahrazován pseudo-živnostmi, krátkodobými a přechodnými úvazky, smlouvami o dílo, dohodami o provedení práce apod.

Prekarizace je velké téma současné debaty o budoucnosti trhu práce. Hovoří se o nástupu gig economy čili ekonomiky přivýdělků, také o sdílení věcí a služeb v rámci tzv. sdílené ekonomiky, nezřídka za úplatu (jako když si pronajímáte něčí byt přes Airbnb nebo spolujízdu autem přes Uber). Prekarizace narůstá vlivem technologických změn, rigidity pracovních zákoníků a vysokého zdanění práce.

Zákony jsou jedna věc, ale běžná praxe je taková, že stát se snaží (podle mě správně) rozbít zejména zjevné případy švarcsystému tam, kde je pseudo-zaměstnanec dotlačen do výrazně nevýhodného postavení hraničícího s vykořisťováním.

Nejtvrdší formy švarcystému tak postupně vymizely a postihů je v posledních letech pomálu. Zájmem státu je vybírat co nejvyšší daně, avšak z praktických důvodů už nedokáže vzdorovat setrvalému posunu od stálých pracovních úvazků k přivýdělkům a volnějším úvazkům, což je trend, který se k nám dostává ze světa a většinou si jej volí sami pracovníci, mají-li na výběr z vícera možností.

Ve svobodném světě navíc platí, že stát by měl aktivně předcházet bezpráví, ale zároveň neodpírat občanům právo na sebeurčení, proto se podmínky pro práci na volné noze ve většině vyspělých zemí postupně zlepšují a přizpůsobují těmto měnícím se potřebám.

Ukázkovým příkladem tohoto přístupu je aktuální doporučení Evropské komise členským zemím EU, aby nezakazovaly zmíněné sdílecí služby typu Airbnb či Uber, které umožňují běžným lidem poskytovat služby širší veřejnosti. Pokud to občané chtějí, mají to mít a trh jim k tomu ochotně dopomůže.

Pro Česko to z dlouhodobějšího pohledu platí také, ale jak dokazují naše četné kauzy, jako třeba osočování drobných podnikatelů coby parazitů sociálního systému ministrem Mládkem nebo překotné zavádění EET a kontrolních hlášení DPH navzdory stížnostem podnikatelů, není to přímočarý proces. Spíš typické tři kroky vpřed, dva vzad a občas přišlápnutá tkanička.

Stát není ve svém přístupu předvídatelný ani konzistentní. Jakési zlepšení je znát až s větším časovým odstupem. Například v 90. letech nemohli živnostníci danit jednodušeji s nákladovým paušálem a vést prostou daňovou evidenci namísto plnohodnotného účetnictví.

Budoucnost nikdo nezná, přesto věřím, že podmínky pro osobní podnikání se budou u nás stejně jako v jiných západních zemích zlepšovat, jakkoli denní zprávy někdy moc naděje neskýtají. Díváme-li se na trh práce optikou českých institucí a médií, všechno se zdá být při starém: Nezaměstnanost. Jednání s odbory. Tvorba pracovních míst. Rekvalifikace. Platy a mzdy. Dotace na zaměstnance. Pokuty za švarcsystém. Úřady práce. Tohle všechno je jistě důležité, ale svět práce už je jinde, v éře volnějších úvazků.

Škatulkování v éře volných úvazků

Najít rovnováhu mezi zájmy státu, ochranou pracovníků ve znevýhodněném postavení a podporou zdravě konkurenčního trhu práce v souladu se soudobými trendy není vůbec snadné. Jisté formy vykazování práce na volné noze jsou toho ukázkovým příkladem.

Někteří profesionálové pracují na základě dlouhodobějšího kontraktu pro různé klienty, a česky se jim proto občas říká trochu nepřesně kontraktoři.

Kontraktoři mohou mít i několik klientů zároveň, ale obvykle je to pouze jeden hlavní a k němu případně něco menšího stranou. Jde o běžnou praxi třeba mezi programátory nebo projektovými manažery, kteří se nechávají na řadu měsíců najímat do velkých projektů a po dokončení prací navazují dalším projektem pro téhož nebo jiného klienta. (Náš průzkum naznačuje, že čistých kontraktorů, jejichž pracovní čas je plně hrazen klientem, je kolem 7 %.)

Kontraktorství tedy spočívá ve středně- až dlouhodobé spolupráci na projektovém základě, podobně jako ve výše popsaném hollywoodském modelu. Pokud však profesionál fakturuje takovouto činnost na živnost a projekty trvají rok i déle, může se jeho podnikání navenek případné finanční kontrole jevit jako ilegální švarcsystém. Proto stát přihlíží i k sekundárním příznakům, které pomáhají rozlišit legitimní kontraktory-podnikatele od pseudo-zaměstnanců. (A proto je vhodné předcházet možnému střetu se zákonem konzultací s právníkem nebo daňovým poradcem.)

Došli jsme tak k důležitému postřehu, že zvolená forma práce na volné noze se může postupem času i měnit, například:

↓ jednorázová práce na smlouvu o dílo
↓ pár menších projektů zprostředkovaných přes agenturu
↓ kontraktor na živnost
↓ přechodně zaměstnanec na projektu
↓ opět živnostník, tentokrát však s větším množstvím klientů
↓ majitel společnosti s. r. o.

Přitom jde stále o jednoho a téhož profesionála vykonávajícího stejnou práci. Žádný div, že je práce freelancerů tak těžce statisticky uchopitelná.

Ostatně i výše uvedená tabulka ukazuje, že i když 86 % českých freelancerů má status OSVČ (a 72 % jsou živnostníci), zbylých 14 % tvoří pestrá směsice jiných forem práce, přivýdělků a podnikání, které občas kombinují i samy OSVČ. Běžné je třeba spojení živnosti a vlastního eseróčka nebo zmíněné střídání statutu OSVČ a zaměstnance na projektech.

Forma prostě není pro rozlišení nezávislých profesionálů až tak důležitá a zaměňovat freelancery s OSVČ nedává smysl ani jako určité zjednodušení.

Nezávislý profesionál je coby odborník aktérem na volném trhu. Sám si vybírá pracovní či podnikatelské příležitosti, jakož i nejvhodnější pracovněprávní či smluvní vztah vzhledem k povaze a objemu zakázek. Většina volí živnost, ale to samo o sobě volnonožce nedefinuje.

Zvolená forma podnikání či vykazování práce na volné noze většinou vychází z toho, jaké platí profesionál odvody a daně. Živnost je výhodná díky zjednodušené administrativě, nákladovým paušálům a poměrně volnému zacházení s osobními financemi. A nikdo nezjistí, kolik vyděláváte, na rozdíl od obchodních společností, které by podle zákona měly zveřejňovat základní finanční výkazy ve sbírce listin v obchodním rejstříku (některé to však nedělají). Nevýhodou živnosti je plné ručení za závazky a ztráty osobním majetkem. Živnostník tedy dost dobře nemůže nechat zkrachovat jen svůj byznys. Sám nese plnou odpovědnost za všechny své obchodní závazky. Kdo chce tuto odpovědnost omezit, anebo svůj byznys do budoucna rozvíjet s dalšími společníky, ten si může založit s. r. o. nebo jinou obchodní společnost. Forma podnikání je zkrátka obvykle podřízená záměrům podnikatele a jeho daňovým cílům.

Jak vyplývá z naší odbočky k prekarizované práci, pro freelancery je určující nezávislost. Ta je ostatně obsažena už v původním základu slova free-lancer, jehož první užití je přisuzováno Walteru Scottovi v románu Ivanhoe pro označení středověkého žoldnéře, profesionálního nájemného válečníka.

Ta či ona legální forma není směrodatná, kdežto přístup a profesionální práce na vlastní triko a jméno ano. A není ani podstatné, jestli některý volnonožec užívá umělecký pseudonym (jako třeba známý český kreslíř a ilustrátor Vhrsti), nebo nějakou upozadněnou, nedomrlou značku, pokud jej stejně většina zákazníků vnímá jako jednotlivce. Může to mít svá úskalí, ale nemá to velký vliv na to, jestli o někom můžeme hovořit jako o nezávislém profesionálovi.

Opuštěním pohodlné (protože jasně vymezené) kolonky OSVČ a přenesením pozornosti na otázku přístupu jsme se hodně posunuli směrem k hlubšímu pochopení toho, co jsou nezávislí profesionálové zač. Ale abychom mohli pokročit dál, musíme se ještě vypořádat s lákavou možností započítat mezi freelancery i všechny druhy přivýdělků, a tím udělat z práce na volné noze skutečně masovou záležitost.

Je na volné noze každý třetí?

Když jsem rekapituloval svých prvních deset let s podporou profesionálů Na volné noze, musel jsem si přiznat, že nejvíc jsem se mýlil právě v široké definici.

Na samém začátku jsem věděl úplně přesně, komu pomáhám, protože jsem všechny ty lidi znal osobně. Byli to kamarádi na volné noze, převážně z kreativních, jazykových a technických oborů, zkrátka freelanceři. Časem jsem ale tuto představu změnil pod vlivem vnější autority.

Pro každého, kdo to myslí s podporou podnikání na volné noze vážně, může být americká asociace Freelancers Union vzorem. Sdružuje na 300 tisíc členů, lobuje za jejich práva a fakticky vystupuje jako odborová organizace. Ostatně zakladatelka a dlouholetá předsedkyně Sara Horowitzová je dcerou odborového právníka.

Snaha reprezentovat co největší masu lidí vedla Saru a Freelancers Union k přijetí nejširší možné definice freelancingu. Podle té je na volné noze každý, kdo si byť jen přivydělává na volném trhu. A této velkorysé definici odpovídalo podle průzkumu Freelancing in America v roce 2015 až 54 milionů Američanů – tj. třetina celého trhu práce, doslova všeho druhu!

Freelancery průzkum dělí do pěti kategorií, ve volném překladu na:

1. nezávislé kontraktory neboli „tradiční“ freelancery (uvozovky jejich) bez zaměstnavatele, kteří pracují primárně na bázi projektů či zakázek,
2. noční ptáky, kteří si přivydělávají na volné noze při zaměstnání,
3. přelétavce, kteří kombinují částečné úvazky v zaměstnání s několika zdroji přivýdělků na volné noze jako Uber či psaní textů,
4. dočasné zaměstnance najímané přes agenturu a
5. majitele malých firem, kteří mají jednoho nebo více zaměstnanců, ale zároveň se stále ještě považují za freelancery.

Kouzlo superširoké definice spočívá v tom, že se snaží vysledovat freelancing jako fenomén až k nejzazší hranici, kde se rekrutují noví freelanceři z malých bokovek a volnějších pracovních úvazků. Kategorie „tradičních“ freelancerů však tvoří pouhou třetinu z celkových 54 milionů. Zbylých 65 % v ostatních čtyřech segmentech zahrnuje mezi freelancery i desítky milionů Američanů, kteří mají v podstatě stabilní džob a k tomu si občas něco přivydělají.

Jinými slovy, průzkum započítal jako freelancera každého, kdo měl v uplynulém roce jakýkoli vedlejší příjem. A to samozřejmě dramaticky navyšuje celkové počty na úkor výpovědní hodnoty. Upřímně řečeno, neměl bych s tímto širším pojetím freelancingu problém, pokud by se s ním plně ztotožňovali i sami freelanceři. Jenomže tak tomu zjevně není.

Při pohledu na oborové složení stovek tisíc členů Freelancers Union vyvstává výrazně odlišný obrázek amerického freelancera. Jejich vlastní report Independents United z roku 2014 uvádí, že celých 38 % členů tvoří kreativní profesionálové a umělci, 25 % služby a prodej (tedy včetně profi marketingu), 13 % psaní a editace textů, 13 % technické profese a vývoj webů, 5 % zdravotnictví a 11 % ostatní profese. To je ovšem úplně jiné složení, než by odpovídalo široké definici zahrnující mj. kompletní spektrum přivýdělků a nekvalifikované práce přes agentury. Členy Freelancers Union jsou evidentně hlavně ti „tradiční“ freelanceři.

Češi jsou na tom podle našeho průzkumu velmi podobně (byť šlo o internetový průzkum a v reprezentativním vzorku by jistě přibylo řemesel a profesí vázaných na provozovnu). Našemu průzkumu dominují tytéž obory, a i když používáme jiné, podrobnější členění, u shodných kategorií je zastoupení srovnatelné: 13 % členů Freelancers Union se věnuje psaní a editaci textů, u nás je to 16 %; zdravotnictví má 5 % versus 4 % pro zdraví a péči o tělo v našem průzkumu. Celkové oborové složení českých freelancerů vyšlo následovně:


33,90 % — web, programování a IT – webaři, vývojáři, startupisti, sociální sítě, UX, sw/hw…
25,83 % — design a multimédia – grafici, designéři, ilustrátoři, fotografové, kameramani…
20,11 % — marketing, prodej a PR – marketéři, PRisti, ideamakeři, sloganisti, SEO, PPC…
15,92 % — psaní a práce s textem – copywriteři, blogeři, redaktoři, editoři, publicisté…
15,75 % — vzdělávání a osvěta – školitelé, učitelé, lektoři, přednášející, pořadatelé akcí…
12,96 % — jazykové služby – překladatelé, tlumočníci, korektoři, lektoři jazyků…
10,21 % — obchodování a e-shopy – provozovatelé e-shopů, import/export, obchodníci…
8,68 % — podpora podnikání a řízení – poradci, projekťáci, auditoři, mentoři, investoři…
8,07 % — stavebnictví a řemesla – řemeslníci, stavitelé, projektanti, architekti, statici…
5,58 % — ostatní služby – chůvy, virtuální asistenti, auto-moto a to, co se jinam nevejde…
5,50 % — psychologie a osobní rozvoj – psychologové, kouči, osobní poradci, motivátoři…
5,41 % — umění, tvorba a šoubyznys – umělci, baviči, zpěváci, moderátoři, performeři…
4,97 % — účetnictví, daně a právo – právníci, znalci, odhadci, účetní, daňoví poradci…
4,71 % — malovýroba a móda – rukodělní výrobci, kutilky, módní návrháři, zlepšovatelé…
3,93 % — zdraví a péče o tělo – zdravotníci, terapeuti, výživáři, léčitelé, trenéři, maséři…
1,79 % — cestování a turismus – průvodci, cestovní kanceláře, incoming, eventy…
1,79 % — pohostinství a ubytování – degustátoři, kavárníci, kuchaři, catering, Airbnb…
1,31 % — zemědělství a chovatelství – veterináři, pěstitelé a chovatelé, ekofarmy…

Existuje tedy propastný rozdíl mezi tím, jak široce může být freelancing (byť z bohulibých důvodů) účelově definován, a tím, kdo se s ním ztotožňuje, ať už v průzkumech, v médiích nebo prostřednictvím komunit jako Freelancers Union, Na volné noze a dalších.

Nezávislé profesionály, kteří podnikají samostatně na projektové či zakázkové bázi, najdeme převážně v kreativních a technických profesích, v jazykových službách, marketingu, vzdělávání či poradenství. Často jde o lépe placené odborné činnosti s vyšší kvalifikací, nezřídka vykonávané primárně na počítači.

Všeobjímající definice je pro vymezení freelancingu stejně nepraktická jako formální kategorie živností či OSVČ, protože započítává i lidi, kteří by se jinak s prací na volné noze nikdy sami neztotožnili. Uznávám však přínos širších kategorií pro sledování postupující prekarizace práce a trendů na pracovním trhu. Zde je kategorizace Freelancers Union užitečná a díky jejich pravidelným průzkumům rozumíme vývoji freelancingu lépe.

Zdá se tedy, že podle Freelancers Union tvoří „tradiční“ freelanceři zhruba 12 % trhu práce. Podobně tak americký statistický úřad The Bureau of Labor Statistics uvádí v měsíčních statistikách podíl OSVČ zhruba 10 % (únor 2016), což už se řádově blíží podílu OSVČ v evropských ekonomikách, jakkoli jde o údaje vycházející z různých definic a metodik zjišťování.

Evropská komise (potažmo EU) freelancery nijak nedefinuje a vychází jen z formální definice OSVČ podle nejednotné legislativy členských zemí.

Evropské fórum nezávislých profesionálů EFIP, které je sdružením národních asociací, na svém webu uvádí další mírně odlišnou definici, tedy že „nezávislí profesionálové (často zvaní freelanceři či kontraktoři) jsou vysoce kvalifikovaní nezávislí pracovníci bez zaměstnavatelů a zaměstnanců. Nabízejí specializované služby založené na vědomostech a pracují flexibilně v řadě kreativních, manažerských, vědeckých a technických oborů, primárně v B2B sektoru. Jsou to ty nejmenší z malých byznysů a se 45% nárůstem od roku 2004 jsou nejrychleji rostoucím segmentem evropského pracovního trhu.“

V interním dokumentu pak EFIP dále upřesňuje, že freelanceři „nejsou homogenní skupinou a jako takoví nemohou být nazíráni ani zkoumáni jako celek“. Lépe to snad ani vyjádřit nešlo.

Pokud jde o trendy, není bez zajímavosti, že např. v USA byl v některých obdobích a oborech historicky podíl nezávislých profesionálů výrazně vyšší než dnes, jak dokládá článek Justina Foxe Where Are All the Self-Employed Workers? (Harvard Business Review, 2014).

„Nezávislí farmáři, statkáři, lovci, rybáři a dřevorubci představovali koncem 40. let 8 % trhu práce. Dnes je to méně než 1 %.“ K dlouhodobému poklesu dochází podle Foxe také u praktikujících lékařů či právníků, ale i u řady dalších profesí. V jeho článku také najdete rozumnou analýzu problematiky rozdílných definic a částečné vysvětlení, proč některé průzkumy uvádějí více než 40% podíl freelancerů na americkém trhu práce. Jak vidno, vše závisí na zvolené definici: „Na trhu však není 43 milionů skutečně ‚nezávislých‘ pracovníků. Je na něm 43 milionů lidí, kteří pracují a není to zrovna na plný úvazek pro někoho jiného.“

Pokračování (4. část)