Zveřejňuji stať Petra Frišmana (autor k volbám chodí, i k těm evropským) reagující na text Filipa Outraty “Země blbství“ v internetovém Deníku referendum. Zveřejňuji, poněvadž by se to jinak nedostalo ven, jak se stalo jiným jeho jeho textům, a on tentokráte svolil.


Po každých volbách se najdou komentátoři (takové ty bytosti, které se ve škole naučily psát, a proto si myslí, že psát musí, i když nemají co zajímavého říct) kteří lamentují nad tím, že někteří lidé k volbám nešli, jakoby takové lamentování mohlo na věci něco změnit. Dokonalým vzorem takového chytráctví je článek Filipa Outraty “Země blbství“ v internetovém Deníku referendum z 28.5. Článek je plný pohrdání lidmi a jejich rozhodnutími, analýza v něm není žádná: „Zahodit své občanské svobody je projev lhostejnosti a blbství“ (autor spletl dohromady práva a svobody, což není totéž, a zapomněl, že i svoboda nevolit je jedna z občanských svobod). „V tomto průšvihu, kolapsu občanské odpovědnosti a triumfu sebestředného ignorantství, jsou namočeni všichni.“ (Autor se cítí namočený v průšvihu, který je jen v jeho hlavě, i poté, co nazval miliony lidí, o kterých vůbec nic neví, lhostejnými blbci a ignoranty, aby se odmočil). „Najít nějakou objektivní příčinu českého nezájmu je těžké. Zdá se, že tou skutečnou příčinou je právě a jen lhostejnost. A kromě ní také veliká dávka hlouposti.“ Ach, jak snadné je takto psát!
To byl jen příklad odpudivého žánru „lidi jsou blbci, já ne, já o tom píšu“. Příčin, proč tolik lidí nešlo k těmhle a dalším volbám, je hromada, a o těch podstatných napíší jiní. Já, abych byl taky spisovatel, napíšu jen o té očividné, o které se snad ani nesluší psát. O té matematické. Bude to taky triviální, ale snad se tomu někdo zasměje, a možná přijde i katarze.
Nejprve, protože jsme ve třetím odstavci, je čas citovat společenskovědní autoritu. Tak šup. Ernest Gellner v jednom svém drobném eseji ukazuje, že (a proč) žádná lidská společnost a její správa nemohou být postaveny na pravdě, a proč nutným základem fungování lidských kultur a společností jsou iluze. Velké ideje, které drží pohromadě a pohánějí lidské kultury, jsou vždy iluze, jde hlavně o to, v jakém poměru je prospěch a škoda, které z nich vyplývají. Měli jsme tak v dějinách iluze čistě smrtící (boj ras a tříd) iluze se silně problematickou bilancí (břímě bílého muže) a pak iluze víceméně užitečné (rovnost před zákonem). Spousta jich je potřeba pro to, aby ten nejlepší ze všech společenských systémů, ve kterém máme to štěstí žít, totiž ta blbá a nudná demokracie s tím otravně efektivním tržním hospodářstvím, fungovaly alespoň tak špatně, jak fungují. Iluze, že je potřeba chodit k volbám, protože tím můžete něco ovlivnit, je tohoto druhu.
Tím, že jdete k volbám a hlasujete v nich, neovlivňujete vůbec nic. Co se stane, když právě vy k nim nepůjdete? Nic. Kdy naposledy viselo rozdělení mandátů v parlamentu nebo křesel v kabinetu (mám na mysli funkcí ve vládě, o nábytku zas někdy jindy) na rozdílu jednoho hlasu? Ve volbách na tom, zda nebo koho budete volit vy, nezáleží. Záleží na tom, zda a koho budou volit ti ostatní, ne jednotlivě, ale v souhrnu. Navíc, protože volby jsou soutěž, je relativní význam jednoho hlasu tím větší (tím méně zanedbatelný), čím méně lidí k volbám přijde, a naopak, čím svědomitější voliči jsou, tím menší význam má jednotlivý hlas každého z nich. Volby jsou obměnou vězňova dilematu, které hrajete proti zbytku kriminálu. Není lepšího symbolu vaší občanské bezmoci, než jsou volby.
Je bezpočet lepších způsobů, jak strávit čas, který svědomití voliči (mezi které, opakuji to, patřím) tráví výpravou do volební místnosti. Záleží na tom, co zrovna chcete nebo potřebujete, ale můžete třeba: hrát si s dětmi nebo je něčemu užitečnému a zajímavému učit; sám se něco učit; pít pivo; povídat si se svojí ženou (se svým mužem); pozorovat svůj nádech a výdech; jen tak koukat z okna; vydělávat peníze; utrácet peníze. A tak dál. Tohle všechno je prospěšnější, než když ausgerechnet vy půjdete k volbám, prostě proto, že vaše vlastní, individuální účast ve volbách nemá žádné, ale opravdu žádné, účinky.
Výsledky voleb ve skutečnosti ovlivní pouze lidé, kteří ovlivní to, zda a koho budou volit ostatní. Takže ve volbách má smysl kandidovat, agitovat, propagovat, masově informovat a ponoukat, ale ne volit. Pokud jste veřejná figura (což vám nepřeju), pak to, že se stavíte a zavolíte si, pokud to tedy někdo natočí, význam má, ale ne kvůli vašemu hlasu, ale proto, že to inspiruje ostatní. Je tudíž lepší, když čas, který byste strávili účastí u voleb, strávíte nějakou formou hromadného povzbuzováním ostatních, aby volili. Kritici nevoličů ve svém psaní vždycky zopakují to věkovité cliché, že ve volbách prohrávají ti, kteří k nim nešli (i Filip Outrata to zopakoval). Je to přesně naopak. Největším loserem těchto voleb je Filip Outrata, který vyplýtval svůj čas tím, že v nich bez přiměřeného účinku volil; a článek, kterým, kdyby do něj byl nahňácal méně nenávisti, mohl někoho povzbudit k tomu, aby volit šel, napsal až po volbách, když už bylo po všem.
Teď je jistě třeba se vypořádat s námitkou, která má formu „ale co kdyby tohle udělal (řekl, myslel si) každý...“. S tou jsem se vypořádal jednou provždy ve třetí třídě: „to se, souško učitelko, nestane“. Tedy, stát se to může, ale ne mojí vinou. Nic z toho, co můžu jako řadový volič udělat, nemá vliv na to, jestli si marnost vlastní účasti ve volbách uvědomí v nadkritickém množství ti ostatní. Kdyby se tenhle text stal bůhvíjak populárním a hodně lidí si ho přečetlo a zařídilo by se v příštích volbách podle něj, to by byla jiná. Ale to se nestane. Můžeme zůstat v klidu.
Autorovi tak zbývá jen vysvětlit, proč sám k volbám chodí, a taky proč napsal tenhle „článek“. Inu, iluze našeho vlivu ve volbách je iluze užitečná. Pokud ji sdílí dost lidí, způsobí, že volby proběhnou, a pokud jde všechno dobře, oddálí se nastolení diktatury. Nestačí to, ale není to málo.
A sloupek jsem napsal, protože mě to bavilo. A protože nemám rád, když někdo pohrdá lidmi, které nezná, a píše o nich, že jsou hloupí, lhostejní, a podobně. Takovým psaním začaly všechny diktatury. (Někdy bylo i referendum.)
Tak dobrou.

P.S. Filip Outrata jistě napsal i zajímavé články, jinak by mu snad nepublikovali tenhle. Slibuju, že si nějaký přečtu. Ať je mu dobře, tak jako všem bytostem.