Ze svého okolí vím, že se muži v domácnostech ujímají vařečky stále častěji.

Nejsem si jistý, zda se jedná o vaření každodenní nebo zda si muži pouze vyzobou třešinky na dortu v podobě přípravy pokrmů pro návštěvy a jiné speciální příležitosti, kdy je šance být pochválen za svůj výtvor od vděčného publika daleko vyšší, než-li u přípravy pokrmu pro každý den stejné (ne vždy vděčné) publikum své vlastni rodiny jako to zná většina žen.

V případě profesionálních kuchařů je častější úspěch kuchařů mužů dán - myslím si - především fyzicky a časově náročnou prací v často nelítostných podmínkách hotelových a restauračních kuchyní.

Jako důkaz náročnosti profese zajisté slouží i příklad slavného kuchaře Gordona Ramsyho, který se celosvětově proslavil nejenom svou zajisté geniální kuchyní, ale také hrubostí svého slovníku a psychickým týráním svých vlastních kuchařů a kuchařů v různých televizních pořadech, čímž zajisté pomohl svému statutu celebrity. Méně však již dobré pověsti našeho řemesla.

Není ale úplná pravda, že by ženy nebyly v kuchyni úspěšné. Ve světě najdeme i několik kuchařek držících hvězdu Michelin.

I já sám jsem v minulosti pracoval pod vedením jedné skvělé šéfkuchařky. Pravdou ovšem zůstává, že většina kuchařek pracuje na studené kuchyni nebo cukrárně, kde najde uplatnění jejich smysl pro preciznost a detail.

Osobně se rád přimluvím za více žen a dívek v hotelových kuchyních. Jejich přítomnost dává pánské společnosti v kuchyni lidštější rozměr a naše krásné povolání by do budoucna určitě nemělo na šéfkuchařských pozicích zůstat ryze chlapskou záležitostí.