Mají gastro kritikové právo kritizovat?
Ale ano, asi mají, je to jejich profese a i kuchaři, kteří si řadu let stěžovali na nezájem veřejnosti, médií a celé společnosti, teď mají co chtěli a musejí si hodně rychle zvykat na skutečnost, že svůj názor na jejich pokrmy publikuje, na naši nevelkou zemi, úctyhodný počet gastro kritiků.
Nevím kolik profesí se může pochlubit tím privilegiem, že mají své vlastní kritiky (napadá mě spisovatel, filmař, umělci celkově) a ještě někdo další? Soudím tedy, že kuchaři jsou dnes řazeni na úroveň umělců, kterých se tímto nechci dotknout.
Sám mám s kritikou mých výkonů za plotnou své bohaté zkušenosti a již se mi po letech daří být takzvaně nad věcí. Ačkoli, když při začatku mé kariéry v Alcronu vyšla v jednom periodiku nevábná kritika na naše jído, již týden po mém nástupu (v době kdy jsem ještě v hotelu bez pomoci ani nenašel šatnu) s nadpisem přes půl strany „ jídlo v Alcronu již není to co bývalo“ pár dní mi trvalo než jsem se dal psychicky dohromady. Možná právě proto pokaždé když čtu negativní kritiku restaurace, ve které pracuje kuchař mě známý, (a vlastně i neznámý) říkám si, co se asi dělo v kuchyni v době, kdy kontrola probíhala a trpím společně s ním. Byl kuchař v kuchyni sám? Kolik měl v ten čas objednávek? A říkám si kolika čtenářům zmíněná kritika pomůže a jak hodně kuchařovi a majiteli restaurace ublíží. Je přeci nad slunce jasné, že pokud restaurace nebude kvalitní dlouhodobě, nebude mít své hosty tak přestane existovat tak jako tak.
Otázka tedy zůstává, potřebují kuchaři mít své kritiky? Asi ano, přeci jen reklama je reklama, ať dobrá nebo špatná, ale nepotřebovali by také kritikové mít občas své kritiky?
Nevím kolik profesí se může pochlubit tím privilegiem, že mají své vlastní kritiky (napadá mě spisovatel, filmař, umělci celkově) a ještě někdo další? Soudím tedy, že kuchaři jsou dnes řazeni na úroveň umělců, kterých se tímto nechci dotknout.
Sám mám s kritikou mých výkonů za plotnou své bohaté zkušenosti a již se mi po letech daří být takzvaně nad věcí. Ačkoli, když při začatku mé kariéry v Alcronu vyšla v jednom periodiku nevábná kritika na naše jído, již týden po mém nástupu (v době kdy jsem ještě v hotelu bez pomoci ani nenašel šatnu) s nadpisem přes půl strany „ jídlo v Alcronu již není to co bývalo“ pár dní mi trvalo než jsem se dal psychicky dohromady. Možná právě proto pokaždé když čtu negativní kritiku restaurace, ve které pracuje kuchař mě známý, (a vlastně i neznámý) říkám si, co se asi dělo v kuchyni v době, kdy kontrola probíhala a trpím společně s ním. Byl kuchař v kuchyni sám? Kolik měl v ten čas objednávek? A říkám si kolika čtenářům zmíněná kritika pomůže a jak hodně kuchařovi a majiteli restaurace ublíží. Je přeci nad slunce jasné, že pokud restaurace nebude kvalitní dlouhodobě, nebude mít své hosty tak přestane existovat tak jako tak.
Otázka tedy zůstává, potřebují kuchaři mít své kritiky? Asi ano, přeci jen reklama je reklama, ať dobrá nebo špatná, ale nepotřebovali by také kritikové mít občas své kritiky?