Vařit, nebo nevařit žraločí ploutve??
Na mé studijní cestě po Spojených Arabských Emirátech jsem se víceméně náhodně ocitl uprostřed etické pře. Je správné nebo není správné podávat polévku ze žraločích ploutví?
Pro méně zasvěcené se jedná o pokrm, na jehož přípravu se používají ploutve žraloků, které jsou hned po chycení živému žraloku uříznuty. Žralok je posléze ještě za živa vhozen zpět do moře, děj se vůle boží. Přes veškerou brutalitu je tento pokrm jeden z nejtradičtějších v čínské kuchyni a nutno podotknout, že také jeden z nejoblíbenějších.
Minulý týden se v hotelu, kde právě pobývám, konala slavnoství večeře slovutného gurnetského klubu. Večeře se odehrála v jedné ze 14-ti restaurací toho hotelu, jejíž jméno je China club. V menu byla zařazena - jak také jinak - tradiční polévka ze žraločích ploutví. Jeden z hostů, byl německý velvyslanec v Dubaji, který byl na večeři pozván ředitelkou hotelu jako vzácný host na účet podniku. Při podávání polévky se zhrozil a nejenže jídlo odmítl, ale následně si osobně stěžoval u nejčtenějších místních novin a skandál byl na světě.
Ještě asi týden poté (což je na Dubaj opravdu dlouho) byl místní šéfkuchař bombardován dotazy hostů a novinářů, jakže to jen s tou polévkou vlastně je. Výsledek se dostavil poměrně záhy, China club už žraločí polévku na svém menu nemá. Jedni se radují, druzí si klepou na čelo. Existuje totiž ještě několik čínských restaurací, kam německý velvyslanec nechodí a kde se polévka servíruje s radostí dál.
Celá tato historka mě inspirovala k zamyšlení o tom, jak zvláštně a nespravedlivě posuzujeme my, lidé z určitých částí světa, zabíjení zvířat za účelem konzumace.
Zažívám podobné pocity poměrně často při kurzech vaření, které u nás v hotelu pořádáme. Hosté se pokaždé diví, že živého humra, kterého budou mít za několik okamžiků na talíři, zabíjím před jejich očima vhozením do vroucí vody. Na mou námitku, že i hovězí maso, které se bude připravovat jako další pokrm, pochází ze živého zvířete, slýchávám častokrát námitku „to my víme, ale na zabíjení krávy se nemusíme dívat“.
Myslím, že to o nás o lidech něco vypovídá. Myslím, že bychom si předtím, než každý z nás šmahem odsoudí žraločí polévku, mohli každý zamést před vlastním prahem a ve své vlastní ledničce.
Pro méně zasvěcené se jedná o pokrm, na jehož přípravu se používají ploutve žraloků, které jsou hned po chycení živému žraloku uříznuty. Žralok je posléze ještě za živa vhozen zpět do moře, děj se vůle boží. Přes veškerou brutalitu je tento pokrm jeden z nejtradičtějších v čínské kuchyni a nutno podotknout, že také jeden z nejoblíbenějších.
Minulý týden se v hotelu, kde právě pobývám, konala slavnoství večeře slovutného gurnetského klubu. Večeře se odehrála v jedné ze 14-ti restaurací toho hotelu, jejíž jméno je China club. V menu byla zařazena - jak také jinak - tradiční polévka ze žraločích ploutví. Jeden z hostů, byl německý velvyslanec v Dubaji, který byl na večeři pozván ředitelkou hotelu jako vzácný host na účet podniku. Při podávání polévky se zhrozil a nejenže jídlo odmítl, ale následně si osobně stěžoval u nejčtenějších místních novin a skandál byl na světě.
Ještě asi týden poté (což je na Dubaj opravdu dlouho) byl místní šéfkuchař bombardován dotazy hostů a novinářů, jakže to jen s tou polévkou vlastně je. Výsledek se dostavil poměrně záhy, China club už žraločí polévku na svém menu nemá. Jedni se radují, druzí si klepou na čelo. Existuje totiž ještě několik čínských restaurací, kam německý velvyslanec nechodí a kde se polévka servíruje s radostí dál.
Celá tato historka mě inspirovala k zamyšlení o tom, jak zvláštně a nespravedlivě posuzujeme my, lidé z určitých částí světa, zabíjení zvířat za účelem konzumace.
Zažívám podobné pocity poměrně často při kurzech vaření, které u nás v hotelu pořádáme. Hosté se pokaždé diví, že živého humra, kterého budou mít za několik okamžiků na talíři, zabíjím před jejich očima vhozením do vroucí vody. Na mou námitku, že i hovězí maso, které se bude připravovat jako další pokrm, pochází ze živého zvířete, slýchávám častokrát námitku „to my víme, ale na zabíjení krávy se nemusíme dívat“.
Myslím, že to o nás o lidech něco vypovídá. Myslím, že bychom si předtím, než každý z nás šmahem odsoudí žraločí polévku, mohli každý zamést před vlastním prahem a ve své vlastní ledničce.