Vyslechl jsem v rozhlase odborníky.

Karanténa nás všechny změní, shodli se. Vyjdeme z ní jako noví lidé. Proměníme se k lepšímu nebo
k horšímu. Podrobnosti mi už nesdělili.

Telefonuji si s řadou známých. Nepořádám videokonference jako moje šikovná dcera, k tomu jsem
technicky nedospěl. Tak tedy žádná videosetkání, prostě jen telefonuji. Sdělujeme si pocity, někdy i
novinky, zkrátka co nás potkalo. V karanténě je toho nového žalostně málo.

Ale přece jen…

Přítel C mi důvěrně sdělil, že se rozešel se svou tajnou milenkou. Prozradil mi, že to chtěl udělat už
dávno. Anča si prej na něco dělala větší a větší nároky, jeho rodina tím trpěla, jeho častá
nepřítomnost doma byla neúnosná.

Nyní Ančino sevření pominulo. Karanténa vše vyřešila. Musel zůstat doma a zjistil, že jeho žena není
vůbec tak marná, jak se mu dřív zdálo. Možná si to jen namlouval. A hlavně přišel na to, že bez
milenky se dá docela klidně přežít. Hlásil mi to překvapeně a hrdě.

Jiný známý začal studovat. Vzdělával se, aby mohl vyučovat své děti. Nadšeně mi hlásil, co všechno
nového se dozvěděl z biologie i historie. Prý to jsou zajímavé vědy, i když třeba historie ho šokovala,
když se zjistil, že císař František Josef I. nebyl takový trouba, jak si celý život myslel.

Kterýsi jiný známý mi prozradil, že čekají s ženou další dítě. „To víš, odpadly mi nějaké povinnosti,
nikam nespěchám, tak co doma s volným časem? Pořád jsme s tím děckem váhali, karanténa to za
nás vyřešila.“

No prosím. Tohle vše ukazuje karanténu jako pozitivní jev.

Ale pozor. Je to i jinak.

„Víš, co je to ponorková nemoc?“ volá mi kdosi. „To je přesně to, co nás doma potkalo. Dokud jsem
byl do šesti večer z baráku, tak to šlo. Ale teď? Vždyť jsme pořád spolu. To je horor.“

Tak jak to vlastně je? Potřebujeme karanténu, abychom si uvědomili, jak žijeme, co vlastně
potřebujeme a co chceme?

Možná by nebylo vůbec špatné, kdybychom si takovou karanténu, samozřejmě bez té nemoci, bez
těch strašných úmrtí a ekonomických ztrát, každý na nějaký krátký čas sami uložili.

Poznali bychom, jak na tom doopravdy jsme.

A zjistili, že můžeme řadu věcí třeba dělat jinak. Že se můžeme taky něco naučit. Nejen z biologie a
historie. Můžeme se probořit i tam, kam jsme se předtím neodvážili ani pohlédnout.

Zítra zkusím u počítače videosetkání.