V Thajsku musí mít každý v mobilu aplikaci určující přesně místo, kde se nachází. V případě, že majitel
telefonu onemocní, telefon ukáže, kde se pohyboval, s kým přišel do styku a koho tedy sledovat dál
jako potencionálního nositele nemoci.

Jinde zas, ale nevím přesně kde, budou lidem měřit teplotu bez jejich vědomí! Nejen že je budou
sledovat kamerami v obchodech a jinde, ještě přitom zjistí nemá-li jejich tělo teplotu nad 37 stupňů
Celsia.

O takových vymoženostech si mohl Orwellův Velký bratr nechat jen zdát.

Je to jasné! Evidence a kontrola zůstanou nejspíš už navždy průvodci našich životů.

Představa, že se něco změní po odeznění koronavirové krize je naivní. Lidstvo se nikdy nevzdalo toho,
co vymyslelo nebo jednou zavedlo. Udělá vše, aby tyto znalosti a možnosti mohly být dál
nejrůznějším způsobem využívány a taky rozšířeny. Nu, máme se na co těšit!

Možná někdy v budoucnu docela samozřejmě voperují po narození dítěti pod kůži čip, který o něm
prozradí víc, než ví samo. Když musí mít takový identifikační čip pes, proč ne člověk, který je přece jen
o něco důležitější než sebemilovanější zvíře. Brzy nám to už ani nepřijde jako něco zvláštního.
Ustrašené matky si v tom budou libovat. Konec pátrání po dětech, které se zatoulaly. Čip nám odhalí
jejich polohu a my je zachráníme. To je ono!

Všechno se to dělá pro naši záchranu. Pro naši bezpečnost. Tento argument zanedlouho umožní
zakotvit taková opatření v nařízeních, pak v zákonech, nakonec snad i v ústavě. Jsou to přece
bohulibé činnosti, humánní opatření na záchranu lidstva.

Takový čip, na který asi jednou dojde, zajistí i větší mravnost. Když půjdete tajně za milenkou, či
milencem, s aplikací prozrazující vaši polohu, můžete telefon vypnout a co vám kdo může. Když se za
ní ovšem vydáte s čipem, neutajíte nic. Vedlejší milostný poměr, ale ani vyloupení banky, či vily,
žádné tajné spolčování, žádné přípravy teroristického útoku. Na první pohled prima.

Život bude bezpečnější. Já už to neocením, ale moji vnuci se na to patrně budou moci spolehnout.
Rizika v jejich životech se podstatně zredukují. Už nyní, díky nejrůznějšímu sdílení informací, zážitků i
plánů se naše soukromí proměnilo. Nový životní styl je učinil zbytečným luxusem. A kupodivu to ani
tak moc nevadí. Budoucnost možná soukromí vyruší úplně. Naše potomky zřejmě čeká dobře
organizovaný, s minimálním rizikem spojený bezpečný život. Bude o nás pečováno od nepatrně
zvýšené teploty, kterou si neuvědomujeme, až po jakékoli vybočení ze stanovených norem.

Možná bude taková společnost lépe prosperovat, možná bude lépe chráněna před různými excesy a
bude předvídatelnější. Tajemství milenců, spiklenců, samotářů a experimentátorů budou minulostí.
Bude to takový nerizikový svět, kapku nudný.

Nepatří k životu také nejistota, riziko a obavy z něčeho nepředvídatelného, co nemůžeme ovlivnit?

Možná se zajímavý vzrušující život uchýlí z reálného světa do fantazie.

Literatura i audiovizuální díla budou mít hody. Ale ne. Určitě se pletu. Věda se nezastaví. Brzy se
přijde na to, jak číst naše myšlenky. A politici se už postarají o uvedení vědeckých poznatků do praxe.
Ani ta nejskrytější myšlenka nezůstane utajena. Teprve potom bude na světě pořádek.

Hlavu vzhůru, přátelé, ničeho takového se my naštěstí nedožijeme. Musíme si vystačit s kontrolami,
kterými je o nás tak láskyplně pečováno.