Myšlenkový -ismus Václava Klause
Krátká novela od Viktora Dyka nesoucí název Pravdivý příběh vypráví o dnes již „mytickém“ krysaři, který namísto krys odvedl děti rodin z města Hameln, jelikož mu nebyla vyplacena odměna. Překroucená pravda, překroucený příběh psaný kradenou tužkou nikým jiným než Václavem Klausem seniorem, je novelou o něm samém. Je upadlým krysařem, který krysy vítá a s oblibou je chová, nebo je sám pouhou krysou?
Prázdniny diktátora!
Mnoho slunce mozky přehřívá, a pokud již člun na rybníku nestačí, je dobré se schovat v Lánech a nechat plně působit temné myšlenky, které hýbou figurkami na šachovnici. Vítejte v diktatuře!
O zbloudilých akademických duších. Trojjedinost Hejlka, Konvičky a Budila.
Stalo se působení na akademické půdě již pouhou prací a ze slibů, k nimž se člověk zavazuje, se
staly pouhé fráze? Je vůbec možné oddělit působení na té které katedře od osobního vystupování
na veřejnosti? Nebo se hranice mezi fundovaným názorem a nekritickou pomateností smazává,
takže veřejné počínání Dr. Hejlka, doc. Konvičky a prof. Budila je již běžně přijímanou skutečností?
Přehřáté ANO
Ve fabrice jménem ANO, jejíž provoz byl spuštěn v roce 2011, dochází k přehřívání stranických strojů. Hlavní hodnotou se zdá být fachidioctví a workoholismus, který jim naprogramoval sám pan továrník.
Ateliér „Recy kecy“
I po hromadném úprku zásadních osobností, které podstatnou měrou budovaly obsah a především zaručovaly kvalitu internetové televize Stream, vznikají na tomto kanálu nové a neméně zajímavé pořady. Mezi ně patří i „Recy kecy“, který se však (ostatně jako jiné pořady) potýká s nepochopením ze strany diváků. Proč tomu tak je? Jde o nesmyslný pořad, nebo se v něm skrývá přeci jen něco hlubšího?
„Hrajeme hezky česky“ aneb lobotomie hudbou
Sebrala jsem odvahu a zapnula si po dlouhé době rádio, abych si „vychutnala“ na vlastní kůži maximum muziky, a to hezky česky. Prostě rádio, které si o sobě myslí, že hraje!
#dyckyMost?
Řada knih, filmů a v neposlední řadě seriálů je nasáklá stereotypy doby, v níž vznikly. V jistých případech jde i o projevy nenávistného charakteru. Kupříkladu kocour Mikeš Josefa Lady, který potká „zlé cikány”. Nebylo tomu tak dávno, kdy Romové požadovali zakázat Ladovy knihy kvůli rasismu. Této výtce lze porozumět, neboť ve třicátých letech, kdy Mikeš vznikal, občané této země tvrdě diskriminovali romskou menšinu a o pár roků později pomáhali nacistům k její deportaci do táborů. Stereotypy je rovněž nasáklý hit těchto dní, seriál Most!.
Manon neumřela, Manon žije!
S velkým zájmem sleduji hudební scénu. Především směr, kterým se ubírá. Domnívám se, že ta česká stále za světem poněkud pokulhává. Ale přesto existují výjimky, které jsou svými nahrávkami a především živým vystupováním rovni zahraniční produkci. A mezi ně jistě patří kapela Manon meurt z Rakovníka, která je letos nominovaná na cenu Anděl v kategorii Alternativa a elektronika. A věřím, že ji získá.
Česko-americké divadlo
V roce 1959 vydal významný sociolog Erving Goffman svůj bestseller s názvem The Presentation of Self in Everyday Life (čes. Všichni hrajeme divadlo). Hlavním cílem knihy je poukázání na to, že lidé mají tendenci o sobě utvářet určitý dojem (obraz) před druhými lidmi a mít tak do jisté míry pod kontrolou jejich mínění o sobě samých. Úspěch divadelního kusu spočívá kromě kvalitního scénáře i v obsazení hlavních rolí. Do nich byl lidmi zvolen za velkou louží svrchovaný oligarcha Trump a v malé české kotlině méně svrchovaný Babiš. Oba dva hrají v zemích, v nichž vládnou, vlastní hru, která se v lecčem nápadně podobá. Lze se právoplatně domnívat, že scénář vytvořený na míru pro pana premiéra z řad jeho opěvovaného týmu, je v jistém smyslu plagiátem, podle něhož hraje Trump. Bylo by velice naivní si myslet, že divadelní sebranka kolem Trumpa opisuje od premiéra z „nějaké“ země ze střední Evropy.