Ve fabrice jménem ANO, jejíž provoz byl spuštěn v roce 2011, dochází k přehřívání stranických strojů. Hlavní hodnotou se zdá být fachidioctví a workoholismus, který jim naprogramoval sám pan továrník.

Nespat, nekoukat, dělat

Nedostatek spánku a odpočinku narušuje duševní zdraví. Moderní způsob života k tomu vyloženě vybízí. Úkolů na jedince je čím dál více a volný čas se podle všeho nejen ve vrcholných manažerských funkcích stává tím, co je velice ceněnou komoditou, na kterou si jen tak někdo nesáhne, a pokud ano, pak ji nedokáže využít. Lidé přestali umět odpočívat díky tomu, že nejsou s to vypnout telefony a počítače. Technika se nám dostala tak pod kůži, že jejím prostřednictvím jsme se dostali do fáze plné „dostupnosti“. Můžeme tak pracovat nepřetržitě.

Dříve se říkalo, že práce šlechtí, ale také, že všeho moc škodí. Pracovitost, kterou se pan továrník Babiš neustále ohání, a kterou dává na odiv, je však nemocí. Workoholismus značí závislost, v níž člověk neovládá svůj poměr k práci, dělá postupem času chyby a začíná být reálnou hrozbou nejen pro sebe, ale i pro své okolí. A hlavně v případě, pokud má řídit stát.


Workoholismus jako hodnota

Podobně jako je tomu u jiných závislostí, tak workoholici si sami nepřiznají, že mají problém. Člověk se nekontroluje a časem se zhoršuje, neboť jeho závislost potřebuje neustále sytit. Potřebuje více a více a nemůže si pomoci, což má samozřejmě vliv na zdravotní a na psychický stav toho kterého člověka. Pokud Babišova hlavní devíza je, že dokáže ve svých téměř 65 letech pracovat 18 hodin denně, pak je zřejmé, že si toto tempo vybírá svou daň. A to mimo jiné i v tom, že je jím workoholismus kladen jako hodnota.

Práce, resp. robota, byl jedním z nejčastěji se vyskytujících hesel na plakátech hnutí ANO. Jeden za všechny: „Nejsme jako politici. Makáme.“ My prostě nepracujeme, my makáme. My tedy „pracujeme“ více, my vlastně dřeme, neboť dodejme – jsme nemocní. Jsme nemocní prací. Z toho pak na základě Babišovy čím dál vulgárnější rétoriky posledních dní můžeme vyvodit zásadní heslo workoholismu, který je kladen jako jedna z hlavních hodnot: „Kdo nemaká, ať nežere.“ Stát však nevyžaduje pouze práci, nýbrž i myšlení, vizi, jakým směrem se má dlouhodobě ubírat.


Nemyslím, protože nemám čas!

Pracuje-li tedy Babiš opravdu tolik hodin, kolik říká, včetně svátků, víkendů atd., a klade-li tuto závislost jako hodnotu, pak je očividné, že se budeme setkávat s čím dál více případy, v nichž bude docházet k chybám ve smyslu rozhodnutí, které by mohly bolet nejen Babiše, ale celou republiku. Neboť to, co Babišovi a jeho strojům chybí, je čas na přemýšlení. Pokud se člověk nedokáže zastavit, pak stále běží a mnoho věcí mu utíká. Například širší kontext, kvůli kterému se odehrávají demonstrace a strojům ve fabrice ANO (např. Karel Havlíček) důvod sankcí proti Rusku.

Stoje se přehřívají a z fabriky se kouří. Je to kouř od přepjatých strojů a pana továrníka, kterému se vše daří, tak jak ideologicky předesílá, nebo jsme už svědky výbuchu, který nám bude oznámen až za několik dní? Bojuje ANO stále proti „dinosaurům“ nebo jeho neřízená exploze postupně ničí vše? Kam až může tato bezmyšlenkovitost zajít?