„Hledáme schopného, cílevědomého a samostatného zaměstnance na pozici automechanika, který se však necítí být automechanikem a nemá žádné zkušenosti z tohoto oboru.“ Novinka z oblasti personalistiky? Ani náhodou, nýbrž praxe, kterou do politiky ČR nezavedl nikdo jiný, než vrcholný manažer a odborník na slovo vzatý, pan Andrej Babiš. Prosím o potlesk.



Hnutí ANO s jeho vůdcem je konstantně bombardováno a ukazuje se, že předem vykopané bunkry slouží poměrně dobře. Nicméně v případě, že někdo z partajníků vystrčí hlavu, kvůli nadměrnému hluku dopadajících granátů, schytá ránu lidově řečeno „z první“. Pokud není ovšem odstřelen již samotným vůdcem pro nepotřebnost či nadbytečnost.

Nejsme strana, jsme hnutí

Již od založení hnutí ANO jsme slýchávali, že nejde o klasickou politickou stranu, nýbrž o hnutí. Babiš se necítil jako politik, ale přesto do politiky vstoupil. Nyní by mohl klidně parafrázovat Gretu Thunberg, že ho již dva roky okrádáme o poklidný důchod. Když není politik, co tedy dělá v poslanecké sněmovně? Modří už vědí, neboť je odborník a může pomoci nebohé České republice od korupčníků a šeredného klientelismu.

Politice vládne ne-politické hnutí, v jejímž čele není politik, nýbrž odborník. A jelikož se domnívám, že i v nových věcech se objevují staré struktury, tak platí, že „vrána k vráně…“. Přece si ne-politický vůdce do svého projektu „Vysavač dotací 2.0“ pro soukromé účely nepřinese politiky. Na čekací listině se tak trvale usídlili odborníci. Odborník však není nutně politikem, i když byl zvolen ve volbách lidmi do poslanecké sněmovny.

…a všichni dohromady uděláme moc

„Tady je tesař, klempíř, zedník a ten co otesává kameny je kameník. A tady služka, oráč, kamnář, ten, když se umeje je k nepoznání kominík. Ten dláždí ulice, ten kove podkovy, ta krmí slepice, ta peče cukroví. Ten umí to a ten zas tohle, a všichni dohromady udělají moc.“ Přeneseme-li slavný Werichův text do současnosti, zdá se, že mnoho odborníků udělá dost. Ano, pokud se drží svého kopyta. A i když se rádo říká, že politik je sprosté slovo, je nutné, aby se o chod státu nestarali úzce specializovaní a velmi poslušní „odborníci“, nýbrž státníci.

Již v dřívějším článku „Kdo neskáče, není Čech“ jsem psala o tom, že Babiš není a ani nemůže být státníkem, neboť je primárně soukromým podnikatelem. A ve firmě Hnutí ANO nepracují státníci, nýbrž servilní odborníci, kteří však mnohdy nevědí, co v ní vlastně dělají a z jakého důvodu byli přizváni k „pásu“. Nejde mi totiž na rozum, jak by pak bylo možné, aby jeden z nich, pekař Bláha, absolutně netušil, že je-li v poslanecké sněmovně, stává se z něj politik pracující v legislativním orgánu. Jinak pravděpodobně výtečný pekař se rozmýšlí, zda bude pokračovat v pečení zákonů v nové peci Penamu či u sebe doma. Zákony totiž zajisté nevoní jako čerstvě upečená vánočka.

Můžeme to nazvat partajnictvím třetí generace, loutkohrou, doplnění prvních linií nebo třeba konfuze rolí. Hnutí ANO především ukazuje, jaké ve skutečnosti je a jaké „kapacity“ ho tvoří. A to nemluvím o „efektivní“ byrokratizaci restauračních zařízení z hlavy paní Schillerové. Jak pan Bláha nevěděl, že je vlastně politik, tak paní Schillerová patrně nebyla nikdy v hospodě.