„EU se nám směje“
Pamatujete na legendární scénu z filmu Četník ve výslužbě, v níž Louis de Funés v roli Ludovica Cruchota dělá obličeje na kněze, který ho a jeho manželku žádal o prostředky na opravu střechy poničené kaple? I když četník ve výslužbě začal na kněze dělat obličeje, nakonec to byl kněz, který to odnesl a odešel s prázdnou. Ačkoliv EU s prázdnou neodejde, je to naše garnitura, která na ní dělá obličeje, fňuká a ukazuje na ní jako na toho, kdo nás chce „oškubat“. Možná je toto zásadní neporozumění dáno tím, že zvolení mužové a ženy neumí hovořit cizím jazykem, neboť i čeština se u mnohých z nich zdá být jazykem ne-mateřským.
Uchází-li se člověk o zaměstnání, jehož podmínkou je znalost cizího jazyka, je během pohovoru z něho zkoušen. Chce-li člověk být partajnicí či partajníkem, pravděpodobně ničím neprochází. Strana totiž není firma.
Ale vstupuje-li člověk do ANO, pak vstupuje nejen do strano-hnutí, ale i do firmy. Znalosti však asi nejsou zkoušeny vůbec, ale spíše loajalita vůči vůdci. Má-li paní Schillerová v portfoliu uvedenou znalost angličtiny, němčiny a ruštiny, je již nyní zřejmé, že angličtinu neovládá. Dočkáme-li se od ní rozhovoru vedený v němčině či ruštině, aby se ukázala v lepším světle? Ale zajisté nebude sama.
Existují vůbec nějaká pravidla co do jazykových kompetencí s ohledem na kandidáty do Evropského parlamentu? Nebo snad europoslanci za ČR dělají něco, čemu vlastně nerozumí, neboť cizí jazyk jim je vyloženě cizí?
Neexistuje pak spojitost mezi negativním obrazem EU, který je veřejnosti v ČR předkládán politiky, kteří nemají páru o tom, co se na jejím poli děje, jelikož mluví pouze česky a to ještě špatně? Neukazují pak tyto „politické špičky“ na EU jako fňukající Cruchot na kněze? Volíme-li politiky druhé až třetí kategorie, aby hájili zájmy ČR na evropském poli, nebude pak i obraz ČR v očích evropských politiků pravděpodobně vypadat jako obraz druhé až třetí kategorie?
Uchází-li se člověk o zaměstnání, jehož podmínkou je znalost cizího jazyka, je během pohovoru z něho zkoušen. Chce-li člověk být partajnicí či partajníkem, pravděpodobně ničím neprochází. Strana totiž není firma.
Ale vstupuje-li člověk do ANO, pak vstupuje nejen do strano-hnutí, ale i do firmy. Znalosti však asi nejsou zkoušeny vůbec, ale spíše loajalita vůči vůdci. Má-li paní Schillerová v portfoliu uvedenou znalost angličtiny, němčiny a ruštiny, je již nyní zřejmé, že angličtinu neovládá. Dočkáme-li se od ní rozhovoru vedený v němčině či ruštině, aby se ukázala v lepším světle? Ale zajisté nebude sama.
Existují vůbec nějaká pravidla co do jazykových kompetencí s ohledem na kandidáty do Evropského parlamentu? Nebo snad europoslanci za ČR dělají něco, čemu vlastně nerozumí, neboť cizí jazyk jim je vyloženě cizí?
Neexistuje pak spojitost mezi negativním obrazem EU, který je veřejnosti v ČR předkládán politiky, kteří nemají páru o tom, co se na jejím poli děje, jelikož mluví pouze česky a to ještě špatně? Neukazují pak tyto „politické špičky“ na EU jako fňukající Cruchot na kněze? Volíme-li politiky druhé až třetí kategorie, aby hájili zájmy ČR na evropském poli, nebude pak i obraz ČR v očích evropských politiků pravděpodobně vypadat jako obraz druhé až třetí kategorie?