O kompromisu se v případě sporu mezi surrealistickým sochařem a malířem Lubo Kristkem a městysem Vranov nad Dyjí už hovořit nedá. Kauza kolem nevhodně vybudovaného dětského hřiště v těsné blízkosti Kristkovy sochy, která byla dětmi ničena, vedla přes happening a vyústila „darem” v podobě polystyrenového exkrementu. Obdarováni byli bohužel všichni...


Obec versus umělec

Ve zkratce lze z dostupných informací shrnout svár mezi obcí a umělcem následovně. Lubo Kristek daroval své dílo ze 60. let Vranovu nad Dyjí, kde ho mohlo po dobu dvanácti let vidět nespočet lidí. Dílo patří totiž do tzv. Podyjské glyptotéky, což je výtvarně-filozofická trasa poutních míst od pramene Moravské Dyje až po soutok Dyje a Moravy. Tuto trasu, procházející Českem, Rakouskem a Slovenskem, zhotovil právě Lubo Kristek. Nachází se na ní jedenáct sochařských zastavení. Proto i socha ve Vranově nad Dyjí má svůj nepochybný význam patřící do širšího kontextu, než v jakém ho chápou zastupitelé.

Socha byla v roce 2010 byla socha silně poničena ničivou smrští. Nicméně zastupitelstvo městyse se rozhodlo sochu restaurovat. Kristek sám ji i částečně přepracoval a doplnil ji o symbol pyramidy tak, aby byla lépe chráněna. Před nedávnem se však v blízkosti díla postavilo dětské hřiště. Děti si z něho udělaly další atrakci a došlo tak k znehodnocení sochy. Dle vyjádření certifikovaného revizního technika na dětské hřiště, který byl pozván, byly herní prvky umístěny nevhodně.

I proto Kristek při jednom happeningu sochu zakryl, aby protestoval proti takovému vztahu k uměleckým dílům se slovy, že se socha „odebrala do duševního exilu. Zakuklení je malá smrt s nadějí, že budoucnost přinese zázrak reinkarnace.“ Vedení městyse, konkrétně starosta Ing. Vedra, odsoudil happening kvůli jeho lživosti a na umělcův návrh, že by mohlo být hřiště přesunuto na jiný pozemek, prohlásil, že „Kristek má možnost sochu odvézt někam jinam. Vranov tím neutrpí, akorát vydělá. Prvky umístěné v okolí mají větší cenu než jeho prohnilá socha.“ Akčnější krok učinila paní místostarostka MUDr. Alena Horná, jejíž vystoupení na onom happeningu se stalo hitem internetu. Z úst paní doktorky lezly nejen výrazy nehodné citování, ale i plivance do objektivu. Z toho lze usoudit, že ani jeden z vysokoškolsky „vzdělaných“ zastupitelů nechápe význam uměleckého díla jako takového. O jejich hluboce nekulturním chování nemluvě.

Dětská hřiště, umění nebo taky h….

Není tedy divu, že takto naladění zastupitelé nepřistoupili na umělcův návrh na vysázení živého plotu před sochou, aby byla chráněna. Prý by se o keře neměl kdo starat. Lubo Kristek tedy dílo odvezl a hodlá ho restaurovat a opět umístit (zatím neznámo kam). Na původní místo dle autora nadělila „Jinoféva Dyjská“ to, co si obyvatelé Vranova zasloužili, totiž polystyrenový exkrement, který samozřejmě vzbudil vlnu vášní.

Bohužel jsme opět svědky toho, že mnohdy zcela nekoncepčním dětským hřištím ustupuje mnohé. Nejde jen o zelené plochy, stromy (Vinohrady, Hostomice aj.), ale v případě Vranova nad Dyjí i o umělecké dílo. Bohužel těm, kteří o takových projektech rozhodují, chybí častokrát širší kontext a rozhled. Těm „neosvíceným“ budiž nápomocna pro začátky Wikipedie, kde se pod klíčovým slovem „umělecké dílo“ skrývá následující: „Umělecké dílo je člověkem záměrně vytvořený objekt, jehož primární (ne nutně jedinou) funkcí je funkce estetická, tj. funkce budit estetickou libost a vytrhávat vnímatele (recipienta) z automatizovaného chápání skutečnosti, aniž by dílo samo nutně plnilo nějaké další, pragmatické funkce (naučnou, zábavní, ekonomickou).“

V případě neochoty rozhodujících orgánů se vzdělávat i v jiných oblastech, než v těch, k nimž je donutila školní docházka, jim budiž nadělen dar od „Jinofévy Dyjské“. Bohužel „obdarováni“ budou i ti vnímavější.