Rozhovor pro ihned.cz (6.5.2013)

Co Izrael podobnými útoky sleduje? Jde skutečně jen o fyzické zničení vojenského vybavení?

V prvé řadě jde Izraeli o zneškodnění vyspělejších zbraní, o kterých se domnívá, že jsou určeny nebo se mohou dostat do rukou Hizballáhu. Izrael již v minulosti signalizoval, že je ochoten dodávky takových zbraní zničit i na syrském území. Nejde ani tolik o to, že by Hizballáh i s lepšími raketami mohl vážně ohrozit izraelskou bezpečnost. Hizballáh není v žádném případě rovným soupeřem pro izraelskou armádu. Větší obavy ale Izraeli dělá zastrašující potenciál, kterého by toto hnutí mohlo dosáhnout.

Jaký "zastrašující potenciál" máte na mysli?

Pokud by se škody způsobené Hizballáhem mohly zvýšit, svazovalo by to volnost, s jakou izraelská armáda doposud mohla v regionu zasahovat a to jak na okupovaných palestinských teritoriích, tak na území cizích států, včetně Íránu. Írán se tedy mimo jiné jistí dodávkami vyspělejších raket Hizballáhu pro odstrašení izraelského zásahu na svém území. V tomto kontextu můžeme chápat izraelskou akci i jako vzkaz Íránu, že Izrael je schopen proniknout i údajně velmi dobrou syrskou protivzdušnou obranou a zasáhnout strategické cíle (v tomto případě také pravděpodobně pod zemí). Samozřejmě ale obtížnost útoku na íránské jaderné cíle je, na rozdíl od zasažených cílů v Sýrii, v mnohém vyšší.

Existuje reálná šance, že by napětí mezi Izraelem a Sýrií přerostlo v otevřený konflikt? Nebo je Sýrie už příliš vyčerpána vnitřním konfliktem a výhrůžky jsou jen politickým gestem?

Není to poprvé, co Izrael během syrské občanské války takto zaútočil a vojenská odezva nepřišla žádná, ani z Libanonu, ani ze Sýrie. Syrský režim si nedovolil provokovat Izrael ke střetu ani v dobách před syrským povstáním a hranice mezi oběma zeměmi patřila k velmi klidným. Syrská vláda se může pokusit destabilizovat jižní libanonskou hranici s Izraelem, ale vzhledem k tomu, že Hizballáh je ve velmi prekérní situaci (kdy se navzdory většinovému arabskému veřejnému mínění zastává syrského režimu) a také vzhledem k tomu, že syrský režim momentálně více potřebuje Hizballáh na boj s vlastní opozicí, tak se domnívám, že kromě symbolických gest nedojde ke vstupu Sýrie do otevřeného konfliktu s Izraelem.

Jak se v době syrského konfliktu změnila síla postavení Hizballáhu v regionu? Upadá, nebo ho konflikt naopak "aktivizoval"?

Hizballáh prožíval své momenty slávy po konfliktu s Izraelem v roce 2006. Dnes je jeho situace velmi odlišná. Jeho šíitská identita znovu vyplula na povrch, jeho hájení syrského režimu stojí v kontrastu s anti-režimními trendy v regionu. Pokud Asad v Sýrii padne, přijde Hizballáh o významného spojence. I proto v Sýrii nalezneme členy Hizballáhu aktivně bojovat proti syrským opozičním jednotkám, zejména v oblasti blízko libanonských hranic, kde se dostávají do přímého kontaktu i s radikálními sunnitskými jednotkami. Nesmíme ale zapomínat, že libanonská politika se řídí vlastní logikou, že Hizballáh je v této zemi ve spojenectví s nejsilnější křesťanskou politickou frakcí, a že je stále nejlépe vyzbrojenou a organizovanou skupinou. Ukazuje se, že Hizballáh zatím hasí v Libanonu potenciální problémy a nemá zájem na opakování občanské války.

Má zničení dodávek zbraní pro Hizballáh nějaký reálný dopad na jeho fungování?

Dopad na Hizballáh je takový, že se zpomaluje nebo oddaluje převyzbrojení této organizace na lepší zbraňové systémy. Nakonec se lepší zbraně k Hizballáhu dostanou. Izrael v té době ale bude mít, stejně jako vždy, k dispozici ještě výkonnější zbraně. Jediný rozdíl by pak byl v tom, že další konfrontace, jaké jsme byli svědky v roce 2006, by si vyžádala ještě více lidských životů a většina z nich by byli opět civilisté. Je jasné, že řešení není vojenské, ale politické. Poslední dobou slyšíme obnovený zájem o Arabskou mírovou iniciativu. Bezpečnost Izraeli může přinést jedině regionální mírové řešení vleklého konfliktu. Hizballáh by tím ztratil jediné opodstatnění svého vyzbrojení, které má. Doposud se totiž profiluje jako hnutí odporu proti izraelské okupaci.

Mohou podobné incidenty dále stupňovat napětí v oblasti, nebo se jedná o běžný postup Izraele?

Incidentů a konfrontací je moderní historie Blízkého východu plná a dá se očekávat, že bude hůře. Kromě frustrací, které generuje izraelsko-palestinský konflikt, jsme svědky rozpadu uměle vytvořených států a "národních" identit Levantu (Sýrie, Irák…problémy má i Jordánsko a Libanon) a souboje mezi zakořeněnými režimy a jejich probouzející se populací, která je navíc vnitřně fragmentovaná a pod zdrcujícím tlakem probíhajících klimatických změn a ekonomické krize, které zvyšují chudobu, nezaměstnanost a bezvýchodnost. Obávám se také, že se z útoku na Írán stává reálná možnost, která by rozdmýchala další vlnu násilí.

Co se týče izraelské strategie, mnohonásobná odveta za ozbrojené aktivity proti Izraeli byla standardní odstrašující politikou této země vůči Palestincům i vůči dalším zemím. Odstrašení bylo jen částečně účinné. Momentálně se izraelská vláda cítí vojensky nadřazená a také přesvědčená o tom, že okupace Palestinců je udržitelná v podstatě donekonečna. Izrael se uzavírá do sebe, do “arabského probuzení“ nechce zasahovat a soustředí se pouze na otázky bezpečnosti. Přitom aktivnější postup vůči například Arabské mírové iniciativě nebo vstřícná gesta vůči Palestincům a arabské veřejnosti by mohla znamenat urychlení míru a efektivnější eliminaci velké části současných hrozeb. Oproti dramatickým obrázkům pálení izraelských vlajek přenášených médii se totiž domnívám, že většina Arabů i Palestinců si přeje mír, ovšem za podmínek, které budou vnímány jako důstojné.