Jde o bezpečnost lidí, ne režimů

23. 03. 2015 | 16:22
Přečteno 3073 krát
Zahraniční politika České republiky vůči Blízkému východu a severní Africe se dá charakterizovat dvěma slovy: pokrytectví a krátkozrakost. Mohli bychom sice tuto diagnózu zmírnit konstatováním, že mnoho ostatních zemí světa, včetně důležitých mocností, na tom je stejně, ale to by páchlo alibismem a fatalismem. Nač se pak snažit o změnu světa k lepšímu? K čemu je normativní politika? A i kdybychom se smířili s tím, že cynický, pragmatický a dvojaký machiavelismus je v mezinárodních vztazích nevyhnutelný, proč musí Česká republika často vybočovat i z tohoto šedého středu na temný okraj?

Jsme střední, potažmo menší země a takové jsou pochopitelně i naše globální ambice. Je sice pravda, že bychom mohli skrze naše členství v Evropské unii dosáhnout globálního dopadu nepoměrného naší velikosti, ale to bychom nejdříve museli mít jasnou vizi, držet se jí a dlouhodobě ji prosazovat. Vizi bohužel nemáme, nejen v blízkovýchodní politice. Jedinou konstantou, i když jen čtvrtstoletí starou, je naše neochvějná a nekritická podpora Izraele, která se tak nějak dědí z jedné politické reprezentace na druhou, aniž by se přesně vědělo, proč tomu tak je, ale současně panuje neupřesněný strach, cokoliv na tom změnit. Za vznikem tohoto nadstandardního vztahu nestojí ani tak společenský konsenzus, jako spíš absence zájmu, a tím pádem i protiváhy k neformální, ale odhodlané síti několika českých disidentů a formovatelů veřejného mínění.

Kromě podpory Izraele, díky které poslední dobou opustila Česká republika orbit EU a přičlenila se k zahraniční politice USA (kde vztah k Izraeli také funguje spíše na autopilotovi), je vše ostatní otevřená hra. V Koncepci zahraniční politiky České republiky z roku 2011 se mezi principy naší zahraniční politiky skví příslib pomoci všem lidem na Zemi, kteří usilují o svobodu a základní lidská práva. Když pominu fakt, že Palestinci usilují o ukončení izraelské okupace již desítky let, tak jiným zářným příkladem osvětlujícím naše pokrytectví (což je pravděpodobně hlavní nepsaný princip české zahraniční politiky) je případ vývozu českých zbraní do Bahrajnu.

Tento vývoz byl až do roku 2011 nulový. V roce 2011 vypukla v Bahrajnu revoluce, kterou místní režim úspěšně natřel sektářskou barvou a díky přátelské pomoci států Rady pro spolupráci v Zálivu následně brutálně potlačil. Do dnešního dne zahynulo v Bahrajnu okolo stovky lidí, kteří požadovali svobodu. Další tisíce jich byly zraněny, vyhozeny z práce, zatčeny, mučeny nebo vyhnány do exilu. Současně od vypuknutí bahrajnské revoluce naskočila České republice první černá čísla v kolonce exportu zejména malorážných zbraní, jakými většinou disponují ozbrojené složky státu úkolované ochranou autokratického režimu. V roce 2013 činil vývoz českých zbraní na Blízký východ celých 20 % celkového finančního objemu exportu českého vojenského materiálu a mezi recipienty najdeme země masivně porušující lidská práva (obzvláště těch svých občanů, kteří jsou demokraticky naladěni), jako je Jemen, Irák, Saúdská Arábie nebo Egypt. Poslední jmenovaná země je suverénně největším dovozcem českých zbraní v regionu. Egyptská armáda a policie zabily za poslední čtyři roky více než 2 500 demonstrantů, 17 000 jich zranily a 19 000 zatkly.

Rozpor mezi podporou lidských práv a vyzbrojováním režimů, které tato práva systematicky pošlapávají, lze nejspíš najít v další pasáži zmíněné zahraniční koncepce – pasáži, která se specificky týká Blízkého východu. V ní Česká republika deklaruje snahu usilovat o takový vývoj v místních státech, který přinese stabilitu regionu. V praxi se pojem stabilita, i přes zkušenost z tzv. arabského jara, stále mylně nahlíží prizmatem bezpečnosti před terorismem a bezpečnosti v podobě nepřerušovaných dodávek ropy na světový trh. Výsledkem je snaha zmrazit status quo, protože jakékoli změny jsou vnímané jako otřesy riskující převržení křehké nádoby stability. Ta nádoba je sice opravdu křehká, ale ve skutečnosti je plná vařící vody. A my si bláhově myslíme, že když ji napevno překryjeme poklicí, tak dosáhneme stability. Místo toho ale pomáháme vytvořit časovanou bombu.

Krátkozrakost české zahraniční politiky vůči Blízkému východu a severu Afriky spočívá právě v naivní víře, že autokratický režim tvrdé ruky je lepší než alternativy. Respektive, že dostupné alternativy jsou větším zlem z hlediska stability regionu. Existuje ale taková změna hluboce zakořenělého represivního systému, která by se obešla bez politické destabilizace?

Česká zahraniční politika by se měla zbavit iracionální averze vůči nestabilitě, protože nestabilita bývá nutnou fází změny. Musíme si ale nejdřív takovou změnu přát – a to znamená mít odvážnou vizi, být progresivní a snažit se důsledně sledovat politiku založenou na hodnotách. Hodnotová zahraniční politika se nemusí vylučovat se zahraniční politikou založenou na zájmech. V dlouhodobém horizontu je naopak právě v našem zájmu, abychom měli konzistentní hodnotovou politiku. Dokonce nemusíme měnit důraz na bezpečnost, jen musíme změnit jeho definici. Středobodem zahraniční politiky by měla být lidská bezpečnost (human security), tedy bezpečnost jednotlivých lidí, nikoli režimů.

Koncept lidské bezpečnosti umožňuje standardní obchodní vztahy se státy v regionu, které mohou přinést obyčejným lidem mnoho pozitivního. Nepřijatelné by ale mělo být nadstandardní bratříčkování s vládami zemí, které porušují mezinárodní právo, včetně základních lidských práv. Stejně nepřijatelný by měl být vývoz zbraní do takových zemí. Další naprosté minimum, které by mohla česká zahraniční politika dodržovat i bez sledování ambicióznější zahraničněpolitické vize, je vyvarovat se provokativních a urážlivých výroků z úst nejvyšších státních představitelů na adresu obyčejných lidí z regionu (viz Zemanovy výroky na adresu Palestinců nebo muslimů).

Když se nám podaří začlenit životy jednotlivých lidských bytostí do jádra naší zahraniční politiky, budeme nakonec odměněni mnohem hodnotněji než rychlými penězi vydělanými na cizím neštěstí. Náš národní zájem budeme sledovat nejlépe tím, když se budeme odvážně, hlasitě a vytrvale zastávat obyčejných lidí na Blízkém východě a v severní Africe. I proto, že jednou tito obyčejní lidé budou ve svých revolucích úspěšní. Je takové uvažování naivní, nebo naopak realistické a pragmatické?

Článek vyšel v březnovém vydání Literárních novin

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy