Jeden Petr nestačí
Petr je policistou ve Velké Británii. Mluví pěti jazyky a dobrovolně vypomáhá v knihovně cizojazyčné literatury pro místní imigranty.
Petr může být dobrým příkladem pro každého mladého člověka: aktivně se snaží pomáhat společnosti v pracovní době i ve svém volném čase.
Minulý týden zavítal Petr do Prahy, ale ne proto, aby zde hovořil o policejní spolupráci. Přijel diskutovat o vzdělání. Petr je Rom. Česko se svou rodinou opustil před třinácti lety.
Nyní se společně se skupinou britských pedagogů a komunitních pracovníků Petr zúčastnil seminářů v Praze, Brně, Ostravě, Ústí nad Labem a Roudnici nad Labem. Hlavním tématem byly jejich osobní zkušenosti s úspěšnou adaptací romských dětí z Česka a Slovenska v běžných britských školách. (Semináře navázaly na studii britské nevládní organizace Equality).
Návštěvy přijíždějící z Velké Británie jsou často překvapeny tím, kolik romských dětí se v České republice vzdělává mimo hlavní proud. Řada zemí a mezinárodních institucí tedy jistě vítá vládní usnesení, které chce postupně praxi segregace romských dětí v praktických školách ukončit.
Jsem si vědoma toho, že jde o citlivé téma, a nezpochybňuji úsilí těch, kteří se pro žáky a žákyně v praktických školách snaží dělat maximum. Jsem nicméně přesvědčena, že toto rozhodnutí je krok správným směrem a Velká Británie se bude snažit tyto změny maximálně podporovat. Nejsem socioložka, analýzu souvislostí mezi vzděláváním, zaměstnaností, vyloučením ze společnosti a kriminalitou tedy raději nechám na jiných. Připadá mi ovšem, že více inkluzivní systém vzdělávání, který všem nabídne rovnější šance, je ve svém důsledku prospěšný pro všechny.
Žádná země zřejmě nemá dokonalý recept na takové vzdělání a průpravu, které by děti připravily na všechny výzvy jednadvacátého století. Ale pokud mají naše země v konkurenčním prostředí prosperovat, musíme se snažit zajistit svým dětem ty nejlepší předpoklady k tomu, aby plně využily svůj potenciál. Náklady spojené s omezeným vzděláním jakékoliv části populace, ať už ty skutečné či „náklady za ušlou příležitost“, jsou jistě vysoké. Nižší šance a snížené ambice z důvodu etnického či kulturního původu tedy nedávají smysl ani z hlediska ekonomického.
Na tuto problematiku samozřejmě existuje i další úhel pohledu. Pokud jsme v mladém věku segregováni, je pro nás obtížnější porozumět těm, kteří se od nás liší. Petr byl (jako jediný) legitimován při jízdě českou hromadnou dopravou. Je smutné, že barvu jeho pleti také urážlivě komentoval hotelový personál. Pevně věřím, že předsudky a diskriminace do demokratických evropských hodnot nepatří. Historické události dvacátého století zřetelně ukázaly, že zdravá společnost je společnost tolerantní.
Tento blog se možná některým čtenářům líbit nebude. Doufám ale, že ti, kteří mají na věc jiný názor než já (či česká vláda ve svém nedávném usnesení), se na chvíli zamyslí a položí si otázku, zda je skutečně v zájmu společnosti, aby bylo jakékoliv skupině zamezeno plnohodnotně se podílet na jejím zdravém uspořádání a na ekonomické prosperitě společnosti jako celku.
Educating Petr
Petr is a British police officer. He speaks five languages and provides voluntary help to a foreign language library for immigrants to the UK. He is a good role model for any young person: a public servant who supports the community during the working day and his free time.
Petr visited Prague last week, but not to talk about police co-operation. He came to talk about education. Petr is Roma. His family left this country thirteen years ago.
Petr travelled with a group of British school teachers and community workers to seminars in Prague, Brno, Ostrava, Usti nad Labem and Roudnice nad Labem. They discussed their experiences, following a study by the NGO ‘Equality’ on how Roma children from the Czech Republic and Slovakia adapt successfully to mainstream UK education.
British visitors are often surprised to learn that so many Czech Roma children are educated separately. The Government decision to phase out segregation of many Roma children in special schools will be widely welcomed.
I know that this is an emotive issue and do not doubt the commitment of those doing their best for students in special schools. Nevertheless, I am sure that the decision is right and that the UK will help in any way we can to support the change. I am not a sociologist and will leave others to draw links between education, employment, exclusion and crime. But it seems to me that there are benefits for all parts of the community in a better integrated education that offers fairer opportunities for all.
No country has all the answers to educating and equipping children for the challenges of the twenty first century. But if our countries are to prosper in a competitive world, we need to give our children the best chance to fulfil their potential. The actual costs and ‘opportunity costs’ of under educating any part of the population must be significant. Limiting opportunities and lowering ambition because of ethnicity or cultural background does not make economic sense.
There is of course another angle to this debate. If we are segregated at a young age, we find it harder to understand those who are different to ourselves. Petr was singled out for an identity check on Czech public transport. Sadly, hotel staff made offensive comments about his skin colour. Prejudice and discrimination surely have no place among democratic, European values. The history of the twentieth century surely teaches that a healthy society is a tolerant society.
Some readers may not like what I have written. But I hope that anyone who disagrees with me (or with the decision of the Government) will pause to ask themselves whether it is really in the best interests of society to let any group be excluded from contributing fully to the healthy social fabric and economic prosperity of the whole community.
Petr může být dobrým příkladem pro každého mladého člověka: aktivně se snaží pomáhat společnosti v pracovní době i ve svém volném čase.
Minulý týden zavítal Petr do Prahy, ale ne proto, aby zde hovořil o policejní spolupráci. Přijel diskutovat o vzdělání. Petr je Rom. Česko se svou rodinou opustil před třinácti lety.
Nyní se společně se skupinou britských pedagogů a komunitních pracovníků Petr zúčastnil seminářů v Praze, Brně, Ostravě, Ústí nad Labem a Roudnici nad Labem. Hlavním tématem byly jejich osobní zkušenosti s úspěšnou adaptací romských dětí z Česka a Slovenska v běžných britských školách. (Semináře navázaly na studii britské nevládní organizace Equality).
Návštěvy přijíždějící z Velké Británie jsou často překvapeny tím, kolik romských dětí se v České republice vzdělává mimo hlavní proud. Řada zemí a mezinárodních institucí tedy jistě vítá vládní usnesení, které chce postupně praxi segregace romských dětí v praktických školách ukončit.
Jsem si vědoma toho, že jde o citlivé téma, a nezpochybňuji úsilí těch, kteří se pro žáky a žákyně v praktických školách snaží dělat maximum. Jsem nicméně přesvědčena, že toto rozhodnutí je krok správným směrem a Velká Británie se bude snažit tyto změny maximálně podporovat. Nejsem socioložka, analýzu souvislostí mezi vzděláváním, zaměstnaností, vyloučením ze společnosti a kriminalitou tedy raději nechám na jiných. Připadá mi ovšem, že více inkluzivní systém vzdělávání, který všem nabídne rovnější šance, je ve svém důsledku prospěšný pro všechny.
Žádná země zřejmě nemá dokonalý recept na takové vzdělání a průpravu, které by děti připravily na všechny výzvy jednadvacátého století. Ale pokud mají naše země v konkurenčním prostředí prosperovat, musíme se snažit zajistit svým dětem ty nejlepší předpoklady k tomu, aby plně využily svůj potenciál. Náklady spojené s omezeným vzděláním jakékoliv části populace, ať už ty skutečné či „náklady za ušlou příležitost“, jsou jistě vysoké. Nižší šance a snížené ambice z důvodu etnického či kulturního původu tedy nedávají smysl ani z hlediska ekonomického.
Na tuto problematiku samozřejmě existuje i další úhel pohledu. Pokud jsme v mladém věku segregováni, je pro nás obtížnější porozumět těm, kteří se od nás liší. Petr byl (jako jediný) legitimován při jízdě českou hromadnou dopravou. Je smutné, že barvu jeho pleti také urážlivě komentoval hotelový personál. Pevně věřím, že předsudky a diskriminace do demokratických evropských hodnot nepatří. Historické události dvacátého století zřetelně ukázaly, že zdravá společnost je společnost tolerantní.
Tento blog se možná některým čtenářům líbit nebude. Doufám ale, že ti, kteří mají na věc jiný názor než já (či česká vláda ve svém nedávném usnesení), se na chvíli zamyslí a položí si otázku, zda je skutečně v zájmu společnosti, aby bylo jakékoliv skupině zamezeno plnohodnotně se podílet na jejím zdravém uspořádání a na ekonomické prosperitě společnosti jako celku.
Educating Petr
Petr is a British police officer. He speaks five languages and provides voluntary help to a foreign language library for immigrants to the UK. He is a good role model for any young person: a public servant who supports the community during the working day and his free time.
Petr visited Prague last week, but not to talk about police co-operation. He came to talk about education. Petr is Roma. His family left this country thirteen years ago.
Petr travelled with a group of British school teachers and community workers to seminars in Prague, Brno, Ostrava, Usti nad Labem and Roudnice nad Labem. They discussed their experiences, following a study by the NGO ‘Equality’ on how Roma children from the Czech Republic and Slovakia adapt successfully to mainstream UK education.
British visitors are often surprised to learn that so many Czech Roma children are educated separately. The Government decision to phase out segregation of many Roma children in special schools will be widely welcomed.
I know that this is an emotive issue and do not doubt the commitment of those doing their best for students in special schools. Nevertheless, I am sure that the decision is right and that the UK will help in any way we can to support the change. I am not a sociologist and will leave others to draw links between education, employment, exclusion and crime. But it seems to me that there are benefits for all parts of the community in a better integrated education that offers fairer opportunities for all.
No country has all the answers to educating and equipping children for the challenges of the twenty first century. But if our countries are to prosper in a competitive world, we need to give our children the best chance to fulfil their potential. The actual costs and ‘opportunity costs’ of under educating any part of the population must be significant. Limiting opportunities and lowering ambition because of ethnicity or cultural background does not make economic sense.
There is of course another angle to this debate. If we are segregated at a young age, we find it harder to understand those who are different to ourselves. Petr was singled out for an identity check on Czech public transport. Sadly, hotel staff made offensive comments about his skin colour. Prejudice and discrimination surely have no place among democratic, European values. The history of the twentieth century surely teaches that a healthy society is a tolerant society.
Some readers may not like what I have written. But I hope that anyone who disagrees with me (or with the decision of the Government) will pause to ask themselves whether it is really in the best interests of society to let any group be excluded from contributing fully to the healthy social fabric and economic prosperity of the whole community.