O masakru Arménů na Kavkaze, kdy většina států mlčí a dodává zbraně...



Tahle fotka je 11 let stará, vyfocená v Náhorním Karabachu ve válkou zničeném městě Agdam. Prakticky na frontové linii mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Na fotce je chlapík jménem Armen, válečný veterán z války o Náhorní Karabach v devadesátých letech. Sám byl při bojích těžce zraněn a dodnes si nese trvalé následky.

Válka o Náhorní Karabach vypukla v letech 1988 až 1994 mezi Ázerbájdžánem a Arménií. Celý problém byl v tom, že v rámci Sovětského svazu byl Náhorní Karabach obývaný etnickými Armény přiřknut do Ázerbájdžánské svazové republiky. S rozpadem Sovětského svazu tak vypukla válka o toto území. Výsledkem tohoto horského konfliktu bylo cca 40 000 mrtvých a cca 80 000 zraněných.

Armen nám vykládal strašné věci o válce. Podobné, které jsem jako malý kluk slyšel od dědy, když vyprávěl o druhé světové válce, o Němcích a Sovětech. Součástí příběhu bylo mučení, popravování nebo vyřezávání plodů z matčina lůna. Něco, co si naše generace vlastně ani dobře neumí představit.

Armény už před 100 lety prakticky vymazala z povrchu světa turecká genocida. Ano, genocida, kterou západní země konečně pravdivě pojmenovaly – byť většina z nich až v posledních desetiletí. A většina až ve druhém desetiletí dvacátého století. A nyní hrozí výmaz křesťanského národa Arménů opět. A svět opět zavírá oči. Ázerbájdžán je totiž podporován silným vojenským hráčem - Tureckem, které mu dodává zbraně. Oproti roku 2019 vrostl přiznaný export zbraní do Ázerbájdžánu šestkrát a Turecko otevřeně mluví o tom, že je připraveno pomoct i přítomností svých vojáků. Do bojů o Náhorní Karabach se na ázerbájdžánskou stranu zapojili i žoldáci ze Sýrie, kteří mají zkušenosti s vedením nekonečně dlouhé občanské války.

A co EU a Česko? Kromě planých výzev k zastavení bojů se bohužel řada zemí podílí na dodávání zbraní do Ázerbájdžánu. Ne napřímo, ale přes zprostředkovatele. Tímto způsobem dodalo zbraně i Česko, konkrétně přes Izrael. České houfnice tak dnes masakrují karabašské obyvatelstvo. V posledních dnech příjemně překvapila jen Kanada, která vyhlásila embargo na dovoz zbraní do Turecka. A to z důvodu podpory Ázerbájdžánu, který mimo jiné používá k bombardování Náhorního Karabachu zakázané kazetové bomby. V Česku Amnesty International tlačí na ministra zahraničí Petříčka, aby učinil stejný krok. Bohužel zatím marně.

V roce 1994 se celý svět dokázal dívat na zmasakrování milionu Rwanďanů během 3 měsíců. A neudělal nic. Považuji za naprosto nepřípustné, abychom opakovali stejnou chybu i nyní. Během jednoho měsíce zemřelo v bojích mezi Arménii a Ázerbajdžánem 5 000 lidí. Ázerbájdžán masakruje arménské obyvatelstvo mimo jiné z bezpilotních dronů dodaných Tureckem. Arménie je taková křesťanská Popelka na Kavkaze. Jako Česko bychom měli být aktivní. Začít například tím, že si předvoláme velvyslance a přestaneme dodávat zbraně na stranu Ázerbájdžánu.

Přiznávám, že můj pohled není nestranný. Ano, viděl jsem celou věc pouze z jedné strany válečné linie. Mimo jiné proto, že pokud navštívíte Náhorní Karabach z arménské strany, porušíte tím podle azerských zákonů jejich územní celistvost. V Ázerbájdžánu vám za to hrozí 20 let natvrdo. O Náhorní Karabach se zajímám cca 15 let a zkrátka nemůžu mít jiný postoj než proarménský.