Lisabonská smlouva a způsob její ratifikace.

19. října 2007 (29 měsíců po té, kdy byla Francouzským a Nizozemským referendem odmítnuta Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu) se hlavy států a předsedové vlád 27 členských států shodli na textu „Lisabonské smlouvy“ podepsané dne 13. prosince 2007.
Způsob jejího schválení neboli ratifikace je vnitřní záležitostí každého členského státu. Záleží jen na ústavních pravidlech jednotlivých států, zda bude smlouvu ratifikovat Parlament nebo zda bude k ratifikaci nutno vyhlásit referendum. Česká republika bude zřejmě ratifikovat Parlamentem. Nezaznamenala jsem zatím žádný vážný pokus navrhnout zákon, který by umožňoval schválení Lisabonské smlouvy referendem.
Zatím Lisabonskou smlouvu schválilo 24 členských států EU. Německo čeká na výrok svého ústavního soudu, v Irsku proběhlo neúspěšně referendum a zřejmě se chystá další, jen Česká republika má zdá se dost času. 24 členských států různých velikostí zřejmě nemá žádné vážné problémy s Lisabonskou smlouvou a spatřuje v ní směr posílení demokracie, posílení role národních parlamentů i posílení role občanů.
V České republice je situace odlišná. Některé debaty i na půdě Parlamentu nás vrací do doby, kdy se diskutovalo zda se máme stát členy EU nebo nikoliv. Na tuto základní otázku myslím jednoznačně odpovědělo referendum před naším vstupem do EU. Občané ČR řekli jasné ANO nejen vstupu ČR do EU, ale i tzv. Přístupové smlouvě. V té se Česká republika zavazuje dalšímu prohlubování evropské integrace. Jestliže se Parlament rozhodne svěřit občanům závažné rozhodnutí, činí tak v případech, kdy chce rozhodnout s nejvyšší možnou mírou legitimity a tou je nesporně referendum. Pak ale je nutné respektovat takové rozhodnutí jako rozhodnutí nejvyšší autority. Nevím jak dalece je v souladu dnešní neustálé a ničím neodůvodněné odkládání ratifikace Lisabonské smlouvy se závazkem vyplývající z Přístupové smlouvy.
V současné době probíhají jednání o Lisabonské smlouvě v Senátu i v Poslanecké sněmovně.

Více »