Česko – rakouská jednání o jaderné elektrárně Temelín
Ve středu 11. července zasedala v Senátu poprvé česko – rakouská pracovní skupina, která jednala o jaderné elektrárně Temelín.
Tato pracovní skupina je svým způsobem unikátní minimálně ve dvou bodech:
1. je to historicky první společná pracovní skupina vytvořená z poslanců a senátorů (je tvořena deseti poslanci a třemi senátory)
2. je to také historicky první skupina zákonodárců z různých států (13 zástupců českého Parlamentu a 11 členů Spolkové rady Rakouska)
Prvnímu společnému jednání předcházela značná skepse týkající se předmětu a hlavně výsledku jednání. Skepse odůvodnitelná dlouholetým vleklým česko-rakouským sporem o elektrárnu Temelín.
V roce 2001 byla v Bruselu podepsaná dohoda z Melku, která reagovala na odpor rakouských občanů proti jaderné elektrárně Temelín. Na středečním jednání došlo k vyjádření názorů jak českých, tak rakouských zákonodárců. Nutno dodat, že názorů značně odlišných.
Česká strana věří, že posouzení Mezinárodní agentury pro atomovou energii, dle které je Temelín bezpečnou elektrárnou, je postačující a směrodatné. Dohoda z Melku je tudíž naplněna a lze ji nahradit standardní informační smlouvou, která je již schválena českou vládou.
Rakouští zákonodárci argumentují emocemi hornorakouských obyvatel, pro které byla havárie černobylské elektrárny nesmírně traumatizující. Zdůvodňují tak velké obavy i blokády na hranicích.
Česká strana disponuje množstvím posudků dokládajících bezpečnost jaderné elektrárny Temelín, a to včetně zpracovaných dopadů na životní prostředí. Vliv Jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí je podle těchto posudků nízký, nevýrazný a přijatelný.
Češi také prožili černobylskou tragedii. Byla pro nás o to horší, že se tehdejší totalitní režim snažil její důsledky zatajit. U nás nedošlo k zavržení jaderné energetiky. Ano, byla to velká havárie s velkými následky, ale technický systém černobylské elektrárny byl úplně odlišný od dnešních elektráren. V Černobylu navíc došlo k naprostému selhání lidí a k porušení všech existujících bezpečnostních předpisů.
Myslím, že jaderné elektrárny jsou jednou z cest jak v budoucnu elektrickou energii vyrábět.
Navíc nelze opomenout, že v návaznosti na zprovoznění jaderné elektrárny Temelín došlo postupně k vyřazení tepelných elektráren o stejném výkonu. Došlo tak ke snížení emisí oxidu siřičitého o 200 000 tun za rok, emisí oxidů dusíku o 35 000 tun za rok.
Možná není známou skutečností, že i odsířené uhelné elektrárny emitují do ovzduší stonásobně více radioaktivity než elektrárny jaderné.
Na příštím jednání česko-rakouské pracovní skupiny, které se uskuteční v září ve Vídni, budeme projednávat technicko - bezpečností otázky Temelína. Věřím, že se s Vámi potom budu moci podělit o hmatatelnější výsledky tohoto jednání.
Tato pracovní skupina je svým způsobem unikátní minimálně ve dvou bodech:
1. je to historicky první společná pracovní skupina vytvořená z poslanců a senátorů (je tvořena deseti poslanci a třemi senátory)
2. je to také historicky první skupina zákonodárců z různých států (13 zástupců českého Parlamentu a 11 členů Spolkové rady Rakouska)
Prvnímu společnému jednání předcházela značná skepse týkající se předmětu a hlavně výsledku jednání. Skepse odůvodnitelná dlouholetým vleklým česko-rakouským sporem o elektrárnu Temelín.
V roce 2001 byla v Bruselu podepsaná dohoda z Melku, která reagovala na odpor rakouských občanů proti jaderné elektrárně Temelín. Na středečním jednání došlo k vyjádření názorů jak českých, tak rakouských zákonodárců. Nutno dodat, že názorů značně odlišných.
Česká strana věří, že posouzení Mezinárodní agentury pro atomovou energii, dle které je Temelín bezpečnou elektrárnou, je postačující a směrodatné. Dohoda z Melku je tudíž naplněna a lze ji nahradit standardní informační smlouvou, která je již schválena českou vládou.
Rakouští zákonodárci argumentují emocemi hornorakouských obyvatel, pro které byla havárie černobylské elektrárny nesmírně traumatizující. Zdůvodňují tak velké obavy i blokády na hranicích.
Česká strana disponuje množstvím posudků dokládajících bezpečnost jaderné elektrárny Temelín, a to včetně zpracovaných dopadů na životní prostředí. Vliv Jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí je podle těchto posudků nízký, nevýrazný a přijatelný.
Češi také prožili černobylskou tragedii. Byla pro nás o to horší, že se tehdejší totalitní režim snažil její důsledky zatajit. U nás nedošlo k zavržení jaderné energetiky. Ano, byla to velká havárie s velkými následky, ale technický systém černobylské elektrárny byl úplně odlišný od dnešních elektráren. V Černobylu navíc došlo k naprostému selhání lidí a k porušení všech existujících bezpečnostních předpisů.
Myslím, že jaderné elektrárny jsou jednou z cest jak v budoucnu elektrickou energii vyrábět.
Navíc nelze opomenout, že v návaznosti na zprovoznění jaderné elektrárny Temelín došlo postupně k vyřazení tepelných elektráren o stejném výkonu. Došlo tak ke snížení emisí oxidu siřičitého o 200 000 tun za rok, emisí oxidů dusíku o 35 000 tun za rok.
Možná není známou skutečností, že i odsířené uhelné elektrárny emitují do ovzduší stonásobně více radioaktivity než elektrárny jaderné.
Na příštím jednání česko-rakouské pracovní skupiny, které se uskuteční v září ve Vídni, budeme projednávat technicko - bezpečností otázky Temelína. Věřím, že se s Vámi potom budu moci podělit o hmatatelnější výsledky tohoto jednání.