O zodpovědnosti, českém furiantství a zbytečných mrtvých
Podle předběžných údajů zemřelo na českých silnicích během prvního prázdninové měsíce 113 lidí! Předloni bylo toto číslo ještě vyšší – v autech tehdy zahynulo během července 119 našich spoluobčanů, známých, příbuzných. Porovnám-li to se statistikou stejného období loňského roku, tedy po zavedení bodového systému daného novelizací zákona o provozu pozemních komunikacích, bylo toto číslo přeci jen o poznání menší - 72 mrtvých.
Vzpomněla jsem si v této souvislosti na nekonečné debaty v senátních výborech, které vzrušeně probíhaly před schvalováním výše uvedeného zákona a množství hlasů, jež bodový systém zavrhovaly. Čísla však hovoří jasně ve prospěch bodového systému. Bodový systém je nástrojem ke snížení tohoto strašného počtu mrtvých lidí na českých silnicích. Statistika hovoří jasně, po jeho zavedení se čeští řidiči více obávali represe ze strany policie a především - ztráty bodů! Viditelně se snažili neporušovat pravidla silničního provozu. Ovšem rok se s rokem sešel a většina řidičů zjistila, že dopravní policie přeci jen nepostihuje přestupky tak, jak se očekávalo, a že k nim mnohdy přistupuje s jistou dávkou benevolence a shovívavosti. A tak se vesele dál jezdí velikou rychlostí, dál se porušují pravidla a dál zbytečně umírají lidé.
Na začátku léta jsem byla v Maďarsku. Je známo, že pokuty v Maďarsku jsou vysoké. Téměř v každé obci na mezinárodní silnici byla předepsána nikoliv 50ti kilometrová, ale 30ti kilometrová rychlost a na dvou set kilometrovém úseku jsme postupně napočítali šest policejních hlídek. A řidiči? Všichni jeli třicítkou!
Vzpomněla jsem si i na debatu o používání dětských autosedaček, kde zaznívaly argumenty, že méně majetné rodiny nebudou na autosedačky mít. Přitom je zcela nezpochybnitelnou skutečností, že upoutání dítěte v sedačce může rozhodnout o přežití při dopravní nehodě už ve velmi malé rychlosti. Vždyť celá polovina dětí umírá na silnicích jenom proto, že nejsou vůbec nebo jen špatně upoutány! Hovořím o tom nejen proto, že je před námi druhá polovina prázdnin, doba kdy spěcháme na dovolenou, za odpočinkem a kdy se stáváme sami k sobě shovívavějšími a tím i nepozornějšími. A také proto, že už na podzim se v Poslanecké sněmovně i Senátu rozběhne debata o „velké“ novele zákona o provozu na pozemních komunikacích. Nevím jak debata dopadne ani jak bude vypadat konečná podoba zákona. Vím však zcela jistě, že tam, kde neplatí základní etická pravidla, musí bohužel nastoupit represe. A k tomu, aby bodový systém umožnil snížení počtu dopravních nehod je třeba, aby jej policie uplatňovala a na řidičích jeho dodržování pod hrozbou ztráty bodů a potažmo i řidičského oprávnění nekompromisně vymáhala.
Chápu sice řidiče, kteří milují rychlou jízdu, ovšem je ten úděsně vysoký počet mrtvých omluvitelný tím, že rádi závodíme a že obecně nemáme příliš vysoký respekt k zákonům? Stojí nám zmarněné životy a trvale zničené osudy celých rodin skutečně za to? Není to přeci jen příliš krutá daň našemu furiantství?
Vzpomněla jsem si v této souvislosti na nekonečné debaty v senátních výborech, které vzrušeně probíhaly před schvalováním výše uvedeného zákona a množství hlasů, jež bodový systém zavrhovaly. Čísla však hovoří jasně ve prospěch bodového systému. Bodový systém je nástrojem ke snížení tohoto strašného počtu mrtvých lidí na českých silnicích. Statistika hovoří jasně, po jeho zavedení se čeští řidiči více obávali represe ze strany policie a především - ztráty bodů! Viditelně se snažili neporušovat pravidla silničního provozu. Ovšem rok se s rokem sešel a většina řidičů zjistila, že dopravní policie přeci jen nepostihuje přestupky tak, jak se očekávalo, a že k nim mnohdy přistupuje s jistou dávkou benevolence a shovívavosti. A tak se vesele dál jezdí velikou rychlostí, dál se porušují pravidla a dál zbytečně umírají lidé.
Na začátku léta jsem byla v Maďarsku. Je známo, že pokuty v Maďarsku jsou vysoké. Téměř v každé obci na mezinárodní silnici byla předepsána nikoliv 50ti kilometrová, ale 30ti kilometrová rychlost a na dvou set kilometrovém úseku jsme postupně napočítali šest policejních hlídek. A řidiči? Všichni jeli třicítkou!
Vzpomněla jsem si i na debatu o používání dětských autosedaček, kde zaznívaly argumenty, že méně majetné rodiny nebudou na autosedačky mít. Přitom je zcela nezpochybnitelnou skutečností, že upoutání dítěte v sedačce může rozhodnout o přežití při dopravní nehodě už ve velmi malé rychlosti. Vždyť celá polovina dětí umírá na silnicích jenom proto, že nejsou vůbec nebo jen špatně upoutány! Hovořím o tom nejen proto, že je před námi druhá polovina prázdnin, doba kdy spěcháme na dovolenou, za odpočinkem a kdy se stáváme sami k sobě shovívavějšími a tím i nepozornějšími. A také proto, že už na podzim se v Poslanecké sněmovně i Senátu rozběhne debata o „velké“ novele zákona o provozu na pozemních komunikacích. Nevím jak debata dopadne ani jak bude vypadat konečná podoba zákona. Vím však zcela jistě, že tam, kde neplatí základní etická pravidla, musí bohužel nastoupit represe. A k tomu, aby bodový systém umožnil snížení počtu dopravních nehod je třeba, aby jej policie uplatňovala a na řidičích jeho dodržování pod hrozbou ztráty bodů a potažmo i řidičského oprávnění nekompromisně vymáhala.
Chápu sice řidiče, kteří milují rychlou jízdu, ovšem je ten úděsně vysoký počet mrtvých omluvitelný tím, že rádi závodíme a že obecně nemáme příliš vysoký respekt k zákonům? Stojí nám zmarněné životy a trvale zničené osudy celých rodin skutečně za to? Není to přeci jen příliš krutá daň našemu furiantství?