Hospic nebo euthanasie?
V posledních dnech se ve sdělovacích prostředcích znovu začalo přetřásat téma euthanazie. Debatu vyvolala informace o Češích, kteří si jezdí pro smrt do zemí, kde je euthanazie nebo asistovaná sebevražda povolena. Z právního hlediska se jedná o usmrcení nevyléčitelně nemocného na jeho opakovanou žádost za jasně zákonem stanovených podmínek. Asistovaná sebevražda znamená beztrestnost pro ty, kteří poskytnou nemocnému prostředky, aby mohl ukončit svůj život.
Debata o euthanazii probíhala na půdě Parlamentu naposledy při rozpravě nad trestním zákoníkem, který nakonec ale nebyl schválen. A to nejen kvůli sporným ustanovením právě o euthanazii. Téma je to nesmírně citlivé, řešící zároveň dva okruhy problémů. Ten první řeší její přijetí jako takové, tedy zda jsou skutečně vážné důvody pro její zákonné povolení. To podporují zejména argumenty, kdy nemocný trpí nesnesitelnými fyzickými a psychickými bolestmi a chce své trápení za každou cenu ukončit. Proti tomu hovoří názory, že dnešní lékařská péče umí utlumit téměř všechny bolesti ať už fyzické či psychické. Druhý okruh problematiky kolem euthanasie se dotýká problému, jak zabránit možnému zneužití. Podle návrhu by měl nemocný, jež si euthanasii přeje, opakovaně vyjádřit svou nezměnitelnou vůli zemřít. Jistě si ale každý z nás umí představit situaci, kdy nevyléčitelně nemocný a trpící člověk, odkázaný na své bližní, podlehne tlaku z jejich strany. Ve své bolesti si začne připadat všem na obtíž, odepsaný pro další život. Zvláště v podmínkách společnosti, která preferuje mládí, zdraví a výkonnost a kde stáří a zkušenost nejsou příliš uznávanými hodnotami. Mimo jiné to dokládá fakt, že ačkoliv podle posledního průzkumu údajně souhlasí v ČR s euthanásií 70% dotázaných, počet zastánců se snižuje úměrně se zvyšujícím se věkem.
Jak tedy situaci posoudit? Existuje nějaká rozumná alternativa? Podle mého názoru ano. Pomocí rozvinuté paliativní péče, která se zaměřuje na to, jak poslední chvíle lidského života řešit soucitně a lidsky. Odpovědí na otázku je hospic - lůžkové zařízení, které tuto péči poskytuje. V České republice zatím existuje pouze deset takových zařízení, která se věnují důstojnému odchodu ze života nevyléčitelně nemocných. Snaží se tlumit fyzickou bolest, ale především se starají o duševní stav, a to nejen samotných umírajících lidí, ale pomáhají – což je nesmírně důležité - také jejich blízkým. Bohužel hospice nejsou na rozdíl od poněkud skandální příchutě euthanasie samotné v popředí zájmu médií ani veřejnosti. Ta si je navíc často zaměňuje s léčebnami pro dlouhodobě nemocné, ačkoliv rozdíl mezi oběma zařízeními je značný. Zatímco léčebny dlouhodobě nemocných (LDN) by měly lidi léčit – tedy vracet do života lidi zotavující se z těžké nemoci, hospice poskytují zdravotní, sociální i duchovní péči těm, kteří jsou nevyléčitelní. Na budování hospiců a jejich provoz však stále nejsou peníze… Většina lidí tak umírá právě ve zmíněných LDN, kde je jim poskytována pouze zdravotní péče, postrádající tolik potřebnou duchovní složku, ulehčující umírajícím odchod.
Může nebo snad má vyřešit všechny problémy jedna injekce? Já myslím, že ne a že je třeba spíše rozvinout paliativní péči jako nezbytnou součást českého zdravotního a sociálního systému. Právě v tom vidím odpověď na nedůstojné ukončení života, které se snaží vyřešit zastánci přijetí euthanasie.
Debata o euthanazii probíhala na půdě Parlamentu naposledy při rozpravě nad trestním zákoníkem, který nakonec ale nebyl schválen. A to nejen kvůli sporným ustanovením právě o euthanazii. Téma je to nesmírně citlivé, řešící zároveň dva okruhy problémů. Ten první řeší její přijetí jako takové, tedy zda jsou skutečně vážné důvody pro její zákonné povolení. To podporují zejména argumenty, kdy nemocný trpí nesnesitelnými fyzickými a psychickými bolestmi a chce své trápení za každou cenu ukončit. Proti tomu hovoří názory, že dnešní lékařská péče umí utlumit téměř všechny bolesti ať už fyzické či psychické. Druhý okruh problematiky kolem euthanasie se dotýká problému, jak zabránit možnému zneužití. Podle návrhu by měl nemocný, jež si euthanasii přeje, opakovaně vyjádřit svou nezměnitelnou vůli zemřít. Jistě si ale každý z nás umí představit situaci, kdy nevyléčitelně nemocný a trpící člověk, odkázaný na své bližní, podlehne tlaku z jejich strany. Ve své bolesti si začne připadat všem na obtíž, odepsaný pro další život. Zvláště v podmínkách společnosti, která preferuje mládí, zdraví a výkonnost a kde stáří a zkušenost nejsou příliš uznávanými hodnotami. Mimo jiné to dokládá fakt, že ačkoliv podle posledního průzkumu údajně souhlasí v ČR s euthanásií 70% dotázaných, počet zastánců se snižuje úměrně se zvyšujícím se věkem.
Jak tedy situaci posoudit? Existuje nějaká rozumná alternativa? Podle mého názoru ano. Pomocí rozvinuté paliativní péče, která se zaměřuje na to, jak poslední chvíle lidského života řešit soucitně a lidsky. Odpovědí na otázku je hospic - lůžkové zařízení, které tuto péči poskytuje. V České republice zatím existuje pouze deset takových zařízení, která se věnují důstojnému odchodu ze života nevyléčitelně nemocných. Snaží se tlumit fyzickou bolest, ale především se starají o duševní stav, a to nejen samotných umírajících lidí, ale pomáhají – což je nesmírně důležité - také jejich blízkým. Bohužel hospice nejsou na rozdíl od poněkud skandální příchutě euthanasie samotné v popředí zájmu médií ani veřejnosti. Ta si je navíc často zaměňuje s léčebnami pro dlouhodobě nemocné, ačkoliv rozdíl mezi oběma zařízeními je značný. Zatímco léčebny dlouhodobě nemocných (LDN) by měly lidi léčit – tedy vracet do života lidi zotavující se z těžké nemoci, hospice poskytují zdravotní, sociální i duchovní péči těm, kteří jsou nevyléčitelní. Na budování hospiců a jejich provoz však stále nejsou peníze… Většina lidí tak umírá právě ve zmíněných LDN, kde je jim poskytována pouze zdravotní péče, postrádající tolik potřebnou duchovní složku, ulehčující umírajícím odchod.
Může nebo snad má vyřešit všechny problémy jedna injekce? Já myslím, že ne a že je třeba spíše rozvinout paliativní péči jako nezbytnou součást českého zdravotního a sociálního systému. Právě v tom vidím odpověď na nedůstojné ukončení života, které se snaží vyřešit zastánci přijetí euthanasie.