I v letošním roce budou pokračovat debaty nad tím, zda lze ve jménu bezpečnosti právními předpisy omezit svobodu. Hlasy namítající, že svoboda má smysl, jen pokud zůstaneme naživu, budou oslyšena.

V pojetí lidských práv bude pokračovat „individuální myšlení odloučené od zájmů společnosti, ve kterém se jeví jednotlivec jako posvátný a zájmy společnosti jako nedůležité, dokonce škodlivé“ (Neviditelný pes 10. 12. 2015). Jinými slovy: katalog „lidských práv“ bude stále nepřehledněji rozšiřován o požadavky na zvláštní způsob života pokládaný některými mylně za lidské právo. Nezbytnou souvislost mezi právy a povinnostmi ovšem zatím současná agenda lidských práv neobsahuje, takže jakýkoliv požadavek na ní bude i nadále absentovat.…
Některá právní odvětví se budou rozvíjet, jiná stagnovat. Pokud jde o trestní právo, bude např. pokračovat stíhání zastupitelů obcí pro „porušování povinností při správě cizího majetku“, aniž by vadilo, že nejde o majetek cizí, neboť zastupitelé jsou zástupci majitele – obce. To bude vyvolávat tlak na nahrazení zastupitelské demokracie demokracií přímou, neboť pokud by se rozhodovalo referendem, a občané v referendu rozhodli tak, jako dnes jejich zástupci, stíhat všechny obyvatele obce by i pro dnešní státní zástupce bylo asi žinantní. Naopak bude stagnovat rodinné právo, neboť většina dětí se bude stejně rodit mimo manželství a zaostalá představa většiny občanů o rodině jako společenství maminky a tatínka byla již dávno v myslích elit nahrazena představou o soužití kohokoliv s kýmkoliv, což žádnou mimořádnou zákonnou úpravu nevyžaduje. Zejména pokud „v českých zemích v posledních letech rozrůstá“ polyamorie, což je „hnutí mnohosti intimních lásek, prožívání erotické lásky k více lidem zároveň“, které je „bojkotem vlastnictví aplikované na vztahy mezi lidmi“ (Deník Referendum 3. 12. 2015), kde naopak absence jakékoliv zákonné úpravy bude patrně jen vítaná.
Nový zákon patrně nařídí obcím, aby ghetta, pokud se nacházejí na jejich katastru, přeměnily ve čtvrti s úhlednými domky se zahrádkami, neboť stejně, jak někteří tvrdí, vznik ghett umožnili občané svojí xenofobií a rasismem. Námitka, že v ghettech, přes tyto údajné negativní vlastnosti českého národa, nežijí Vietnamci a Ukrajinci, protože ti pracují, bude odmítnuta jako zvláště potměšilá forma xenofobie.
V oblasti církevního práva bude stále hlasitě slyšet ty, kteří si pletou víru a vyznání a budou požadovat „zákaz islámu“ namísto toho, aby rozumně požadovali jeho zákonnou regulaci, jaká je třeba v Rakousku. Občanům, kteří toto budou sledovat s rozpaky, bude sděleno, že jejich postoj je vyvolán jen strachem a nedostatkem informací a budou jim patrně doporučena nábožensko – historická studia, aby poznali rozdíl mezi alávity, vahhábity, sunnity a šiíty, a konečně pochopili to, co je již dnes části našich elit zcela jasné: co vlastně do islámu patří a co nikoliv. Ti, kteří naopak budou mít informací příliš mnoho, budou „uklidněni“ sdělením, že „ustanovení, která jsou na Západě chápána jako krutá nebo diskriminační, jsou aplikována jen v několika muslimkách státech“(LN 26. 9. 2016). Obecnému porozumění jistě nepřispěje ani to, budeme-li současnost poměřovat minulými událostmi a emocemi (F. Gál: “Plot je symbolem mého života za komunismu“).
Bude vytvořen nový druh práva, a to právo na ochranu urážených, podle kterého zrušíme urážející symboly (křížem jesličky, prasátka, psy) zakážeme literární díla (od Božské komedie po Kocoura Mikeše) a přejmenujeme výtvarná díla, jak to učinili z téhož důvodu v amsterodamském Rijksmuzeum, kde obraz 115 let nazývaný „Černošská dívka byl nazván „Dívka s vějířem“ a „Černošský sluha“ nahrazen názvem „Mladý sluha“. Těmito zákonnými úpravami bude ovšem podpořen textilní průmysl, neboť přestaneme některé urážet dekolty, miniaturními plavečkami a tangy a zahalování bude zakázáno jen na protivládních demonstracích. A zakazovat výstavy fotografií obnažených žen nebude výsadou jen Akademie věd.
Po některých problémech s odvoláváním a jmenováním ředitelů věznic a po vyhodnocení zkušeností s amnestiemi, ze kterých plyne, že po každé amnestii se věznice opět rychle naplní plnoprávnými občany, bude se příslušné ministerstvo zabývat zlepšením podmínek jejich života ve věznicích a přes odpor ministerstva financí i zvyšováním mzdy těch vězňů, kteří pracují. V důsledku toho úsloví „mít se hůř než vězeni“ se bude týkat nejen nezaměstnaných, ale kupodivu i některých zaměstnaných, důchodců a samoživitelů.
Ve školství si nadále nebudeme příliš vědět rady s tím, v čem vyrůstají některé děti předškolního věku, neboť se jaksi nemůže dotknout rodičovských práv, ale o to více se na ně vrhneme v době jejich školní docházky, kdy problém s tím, že některé dítě než jde do školy, nevidělo knihu a nezná český jazyk, budeme ve jménu inkluze řešit tak, že pomocí nejrůznějších asistentů a výchovných poradců budeme předstírat, že se nic podstatného neděje.
V oblasti mezinárodního práva budeme stále hlasitě tvrdit, že oddělení Krymu „patřícímu“ Ukrajině „nikdy neuznáme“, ale patrně budeme připraveni méně hlasitěji „neuznávat“ oddělení částí Turecka, Sýrie a Iráku, pokud by zde vznikl samostatný stát Kurdů. O očekávatelném spojení Albánie a území Kosova, o kterém se mnozí domnívají, že „patří“ Srbsku, ani nemluvě.
Není vyloučeno, že ten, kdo by chtěl koncem roku přát někomu PF 2017, bude muset, nemá-li být některými obviněn z diskriminace, přát současně též PF 1437, PF 5777 a PF 2550, tedy podle muslimského, židovského a budhistického kalendáře. Jinými slovy: budeme se stále usilovněji držet větve, kterou současně budeme odřezávat…
(Zkráceně publikováno v LN dne 21.1 2016)