Naše nájemné ve Štrasburku

23. 07. 2017 | 16:40
Přečteno 1880 krát
Současné nájemné v Praze je vyšší než v Paříži, náklady na bydlení jsou u nás jedny z nejvyšších v celé Evropě, se sociálním bydlením, obvyklým v Evropě, si nevíme rady. A stále nás kdekdo, s plnými ústy lidských práv poučuje o tom, že bydlení je jen soukromou záležitostí občana….

Jak jsme prohráli ve Štrasburku
U Evropského soudu pro lidská práva sídlícího ve Štrasburku jsme prohráli spor o výši nájemného. Stát musí několika našim restituentům zaplatit za roky 2002 – 2004 rozdíl mezi tehdy u nás placeným nájmem a „nájmem“, který nám nyní ve Štrasburku vypočítali. Proč zrovna náš stát a proč zrovna za toto období? Stojí zato se na celou záležitost podívat podrobněji, neboť to přináší nejedno poučení i pro dny současné.
V žádné jiné postkomunistické zemi nedošlo k tak masivní restituci nemovitého majetku jako tomu bylo u nás. Vznikla tak ze dne na den skupina občanů, kteří získali často značný majetek , ale jinak se jejich reálná ekonomická situace neodlišovala od zbytu národa: většina z nich neměla peníze na opravy a zvelebování náhle navráceného majetku a většina z nás neměla peníze na to, abychom jim za užívání tohoto majetku platili jako nájemné tolik aby to zvelebování majetku umožnilo a ještě přinášelo zisk. To však někteří restituenti odmítali respektovat. Kdybychom nerestituovali….Pokud někoho napadne přísloví „Pro dobrotu na žebrotu“ je to jistě jen politicky nekorektní nápad…
Regulování výše nájmu totiž nebylo žádným bolševickým výmyslem ! Bylo u nás zavedena již nařízením ministra sociální péče a mistra spravedlnosti č. 83/1918 ze dne 17. prosince 1918 !. A platilo v našem právu (mimo krátkou vyjímku o které bude řeč) až do účinnosti nového občanského zákoníku tedy do 31. 12. 2013. ! Do tohoto data bylo nájemné v této republice – plných 95 let - vždy bylo regulováno zákonem a to buď uvedením přesné částky, která může být jako nájemné požadována nebo uvedení procent o které může být nájemné zvýšeno.
Nejinak tomu bylo i po změně politických a i právních poměrů po r. 1989. Novela občanského zákoníku zákonem č. 509/1992 Sb. alespoň částečně přiblížila občanské právo obvyklým evropským právním předpisům a stanovila, že nájemné může být jednostranně zvyšováno jen na základě právního předpisu. Tímto předpisem se stala vyhláška Ministerstva financí č. 176/1993 Sb. O nájemném z bytu, která upravila růst nájemného podle koeficientů stanovaných Ministerstvem pro místní rozvoj podle velikost obce a inflace. Pozvolný a jistě nezbytný růst nájemného, který odpovídal situaci ve které se stát nacházel byl tedy nastaven.
Takto rozumně nastavený deregulační vývoj byl narušen dvěma „legislativními bombami“ . Vyhláška č. 176/1993 S. byla významně dotčena („první bomba“) vyhláškou tehdejšího ministerstva financí č. 30/1995 Sb. z 8. 2. 1995, která stanovila (§ 2 odst. 2), že od 1. 7. 1995 se regulace nájemného podle této vyhlášky se nebude od účinnosti této vyhlášky, tj. od 1. 7. 1995 již nadále vztahovat na nájemce, se kterými je nově uzavírána nájemní smlouva! Tím všem regulace nájemného přestala mít souvislost se sociálním postavením nájemce a byla odvozována jen od data uzavření nájemní smlouvy, bez ohledu na sociální situaci nájemců! Takové opatření nemělo nikde v Evropě obdoby ! Rázem se nájemci (nikoliv byty !) rozdělili na regulované a neregulované jen podle toho, zda k bytům ve kterých bydleli byly nebo nebyly v červenci 1995 uzavřeny nájemní smlouvy . A aniž by toto mohli nájemci jakkoliv ovlivnit.
Okamžitě se ovšem ozvalo pár hlupáků, kteří vyzývali poslance, advokáty, soudce a kdekoho z těch, kteří měli uzavřené „regulované“ nájemní smlouvy aby byty opustili a „předali je“ chudším nájemcům. Byla to ovšem hloupost: nejen že nájemce nemůže rozhodnout kdo se „po něm“ do nájemního bytu nastěhuje, ale zejména proto, regulace se vztahovala na smlouvu nikoliv na byt: nový nájemce – chudý či bohatý_ už regulovaný nájem neplatit. Toto nesmyslné opatření destabilizovalo bytové poměry u nás, což trvá až do dnešní doby, neboť ještě dnes je najde omezenec, který někomu stále vyčítá, že tehdy bydlel „ v regulovaném“…
Po pěti letech ovšem „vybuchla“ druhá bomba: celou vyhlášku č. 176/1993 Sb. zrušil Ústavní soud svým nálezem č. 231/2000 Sb. a to k 31. 12. 2001. Vyhláška prý odporovala ústavnosti, neboť omezovala práva vlastníků domů. Tím ovšem od 1.1.2002, s ohledem na striktní ustanovení občanského zákoníku o tom, že nájemné může být zvyšováno jen právním předpisem, bylo jakékoliv jednostranné zvyšování nájemného vyloučeno. Ten právní předpis byl právě zrušen. A právě toto bylo důsledkem naší současné prohry ve Štrasburku: nikoliv pro samotnou regulaci nájmů, ale proto, že od r. 2002, v důsledku rozhodnutí Ústavního osudu, neexistoval žádný právní předpis, který by nájem reguloval! To štrasburský soud ve svém nálezu výslovně zdůraznil !
Náš Ústavní soud ovšem počítal s tím, že parlament přijme jiný zákon, který by tento problém řešil. Nestalo se to však hned , ale po mnoha diskusích až zákonem č. 107/2006 Sb. Levice ve Sněmovně programově nechtěla zhoršovat situaci nájemců a i část pravicových poslanců si uvědomovala, to, co soudce ve Štrasburku dnes vůbec nezajímalo, totiž že na rasantní zvyšování nájmů není země ekonomicky připravena. Z této doby pochází realistický výrok V. Klause o tom, že neregulovaný nájem by jeho maminka ve svém bytě zaplatit nemohla. Tento výrok část pravice V. Klausovi nikdy nezapomněla….
Poučení je tedy zřejmé: neprohráli bychom ve Štrasburku, kdyby restituenti více cítili sounáležitost se situací státu, jehož jsou občany , kdyby tehdejší Ústavní soud při hodnocení ústavnosti vzal více v úvahu že existují i jiná práva než jen právo vlastnické a kdyby bylo tehdy obecně chápáno, že bydlení není jen zboží. A jak jsme po Štrasburku na tom dnes? Z veřejných prostředků musíme několika jednotlivcům zaplatit jako náhradu za „ nájemné“, které tehdy většina nájemců zaplatit nemohla. Současné nájemné v Praze je vyšší než v Paříži, náklady na bydlení jsou u nás jedny z nejvyšších v celé Evropě, se sociálním bydlením, obvyklým v Evropě, si nevíme rady. A stále nás kdekdo, s plnými ústy lidských práv poučuje o tom, že bydlení je jen soukromou záležitostí občana….
zkrácená verse 22.7. v Právu

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Růžička Michal · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy