Čemu to vlastně tleskají ?
Jde však o mnohem víc: činit z těchto představ otázku lidských práv, znamená odsunovat tato práva – z pohledu obyčejných lidí starajících se o svoji práci a o svoji rodinu – do kategorie kuriozit, se kterými netřeba mít něco společného. Zaměňovat odlišnost a rovnost práv lidských bytostí se příčí zdravému rozumu. A to se nám v budoucnu nemusí vyplatit….
Náhradní děloha a Ústavní soud.
Nedávný nález Ústavního soudu, kterým tento soud zrušil zamítavá rozhodnutí nižších soudů ohledně rodičovských práv homosexuálního párů potřebných k zapsání do matriky dítěte vzbudil pozornost možná z jiných důvodů, než která v tisku a zejména na sociálních sítích byla publikována. Ústavní soud rozhodně nezrušil u nás tradiční rodinu, dokonce se ani nezměnil ve „spolek satanistů“ jak mnozí na sociálních sítí usoudili. Nedotkl se českých právních poměrů neboť pouze, v celku logicky určil, že to co rozhodl jiný soud v jiném státě ( v tomto případě soud v USA) musí být respektováno i u nás, byť rozhodnutí našeho soudu by asi bylo jiné.
Nicméně odůvodnění tomuto nálezu stojí za pozornost jako zajímavý příspěvek do trvajícího diskursu kolem „těhotného člověka“, změn hlášení v londýnském metru kde „ladies and gentleman“ již prý nepostačuje k oslovení všech osob v metru se nacházejících a vůbec kolem úsilí celé komunity LGBT, tolik části společenských elit oslavované přímo jako „živá voda“ současné evroamerické civilizace a v jistých politických kruzích považované za základ „nové levice“, když po zániku dělnictva a „pracujících mas“ se některým zdá jakoby levice již žádný předmět usilování neměla.
Nadšení ústavní soudkyně Šimáčkové, která z televizní obrazovky vysvětlovala národu že oba muži odevzdají své sperma pro náhradní matku „takže nikdo neví který z nich je otcem“ jsem konfrontoval s článkem (jinak ovšem naprosto šíleným!) nazvaným „Zničme patriarchát, ne planetu“ v 15 čísle kulturního čtrnáctideníku A2, kde „feministický kolektiv Ženy 365“ píše: „…ženy dokážou myslet na budoucnost mnohem více než muži. Je to dáno především jejich mateřskou a pečovatelskou rolí, která je nutí vnímat čas v dlouhodobějších horizontech.“ Takové přihlášení se feministických aktivistek k mateřství si vynucuje otázku: jakpak asi ona „náhradní matka“ kterou oba muži z onoho českodánského homosexuálního páru použili , chápala svoji roli matky v „dlouhodobějším horizontu“? Není zde úloha ženy degradována jen na „ náhradní dělohu“, nástroj jímž si muži vyrobí „své“ dítě, aniž by i jim bylo zřejmé kdo z nich je otcem ? Čemu to někteří z nás vlastně tleskají ? Je skutečnost, že dítě nemá jistého otce ani matku (pouze náhradní dělohu) opravdu v jeho zájmu , kterým i náš Ústavní soud odůvodnil svůj nález ? Jestliže soudkyně Šimáčková sděluje, že jeden z mužů je „možná z poloviny biologickým otcem dítěte“ ? Není tento krok v hrubém rozporu s voláním po rovnoprávnosti a nediskriminaci žen o než LGBD tolik usilují? S plnými ústy lidských práv a práv dítěte na „oba rodiče“ a za hlasitého odmítání genderové nerovnosti tleskáme „výrobě“ dětí polovičních otců v dělohách náhradních objektů bez genetického určení člověka !
Jde však o mnohem víc: činit z těchto představ otázku lidských práv, znamená odsunovat tato práva – z pohledu obyčejných lidí starajících se o svoji práci a o svoji rodinu – do kategorie kuriozit, se kterými netřeba mít něco společného. Zaměňovat odlišnost a rovnost práv lidských bytostí se příčí zdravému rozumu. A to se nám v budoucnu nemusí vyplatit….
LN 31.7
Náhradní děloha a Ústavní soud.
Nedávný nález Ústavního soudu, kterým tento soud zrušil zamítavá rozhodnutí nižších soudů ohledně rodičovských práv homosexuálního párů potřebných k zapsání do matriky dítěte vzbudil pozornost možná z jiných důvodů, než která v tisku a zejména na sociálních sítích byla publikována. Ústavní soud rozhodně nezrušil u nás tradiční rodinu, dokonce se ani nezměnil ve „spolek satanistů“ jak mnozí na sociálních sítí usoudili. Nedotkl se českých právních poměrů neboť pouze, v celku logicky určil, že to co rozhodl jiný soud v jiném státě ( v tomto případě soud v USA) musí být respektováno i u nás, byť rozhodnutí našeho soudu by asi bylo jiné.
Nicméně odůvodnění tomuto nálezu stojí za pozornost jako zajímavý příspěvek do trvajícího diskursu kolem „těhotného člověka“, změn hlášení v londýnském metru kde „ladies and gentleman“ již prý nepostačuje k oslovení všech osob v metru se nacházejících a vůbec kolem úsilí celé komunity LGBT, tolik části společenských elit oslavované přímo jako „živá voda“ současné evroamerické civilizace a v jistých politických kruzích považované za základ „nové levice“, když po zániku dělnictva a „pracujících mas“ se některým zdá jakoby levice již žádný předmět usilování neměla.
Nadšení ústavní soudkyně Šimáčkové, která z televizní obrazovky vysvětlovala národu že oba muži odevzdají své sperma pro náhradní matku „takže nikdo neví který z nich je otcem“ jsem konfrontoval s článkem (jinak ovšem naprosto šíleným!) nazvaným „Zničme patriarchát, ne planetu“ v 15 čísle kulturního čtrnáctideníku A2, kde „feministický kolektiv Ženy 365“ píše: „…ženy dokážou myslet na budoucnost mnohem více než muži. Je to dáno především jejich mateřskou a pečovatelskou rolí, která je nutí vnímat čas v dlouhodobějších horizontech.“ Takové přihlášení se feministických aktivistek k mateřství si vynucuje otázku: jakpak asi ona „náhradní matka“ kterou oba muži z onoho českodánského homosexuálního páru použili , chápala svoji roli matky v „dlouhodobějším horizontu“? Není zde úloha ženy degradována jen na „ náhradní dělohu“, nástroj jímž si muži vyrobí „své“ dítě, aniž by i jim bylo zřejmé kdo z nich je otcem ? Čemu to někteří z nás vlastně tleskají ? Je skutečnost, že dítě nemá jistého otce ani matku (pouze náhradní dělohu) opravdu v jeho zájmu , kterým i náš Ústavní soud odůvodnil svůj nález ? Jestliže soudkyně Šimáčková sděluje, že jeden z mužů je „možná z poloviny biologickým otcem dítěte“ ? Není tento krok v hrubém rozporu s voláním po rovnoprávnosti a nediskriminaci žen o než LGBD tolik usilují? S plnými ústy lidských práv a práv dítěte na „oba rodiče“ a za hlasitého odmítání genderové nerovnosti tleskáme „výrobě“ dětí polovičních otců v dělohách náhradních objektů bez genetického určení člověka !
Jde však o mnohem víc: činit z těchto představ otázku lidských práv, znamená odsunovat tato práva – z pohledu obyčejných lidí starajících se o svoji práci a o svoji rodinu – do kategorie kuriozit, se kterými netřeba mít něco společného. Zaměňovat odlišnost a rovnost práv lidských bytostí se příčí zdravému rozumu. A to se nám v budoucnu nemusí vyplatit….
LN 31.7