Dobrý úmysl dnes v oblasti lidských práv však již dávno nepostačuje.



Tak prý politika ovládla fórum o MeToo, který pořádala Stálá konference českého práva v pátek 16.3 v pražském Karolinu. Alespoň podle redaktora Lidových novin („Fórum o MeToo ovládla politika“ LN 19.3) . Dobrý postřeh, ale co jiného se dalo očekávat?

O politický úvod se totiž již předem postaral protest několika studentek, které se shromáždily před budovou, ve které se akce konala. Vadilo prý jim „že akce má podporu rektora University Karlovy“ a že „seznam řečníků jasně ukazuje, že nepůjde o neutrální fórum…“ To není politika? Z jakého důvodu by rektor nemohl zaštítit odborný seminář a z jakého důvodu by takový seminář (pořádaný soukromou společností) musel být „neutrální fórum“? Odhlédneme-li od otázky co to takové „neutrální fórum“ vlastně je, nic přece nebrání tomu, aby „experti na problematiku diskriminace a genderu“, kteří prý nebyli pozváni, si neuspořádali vlastní akci, ne ?

Podle autora článku „argumenty druhé strany prý neměly šanci vůbec zaznít“ ačkoliv „zdroje by tu byly“, mimo jiné tu byli i „lidé z kanceláře ombudsmana“. Ač jsem byl přítomen a z kanceláře ombudsmana jsem, nemohu sloužit: diskriminace sexuálním obtěžováním je jedna věc, ale celá akce MeToo je věc druhá! O tom, že zneužívání mocenského postavení k sexuálním účelům je zcela nepřijatelné a to jak morálně tak právně, je zcela jasné, neproblematické, nesporné a mimo jakoukoliv diskusi. Nebylo třeba, aby tuto notorientu někdo, ať již z údajně nepozvaných expertů na diskriminaci a gender, nebo někdo „z kanceláře ombudsmana“ účastníkům fóra sděloval. To dávno věděli a vědí.

Ale MeToo je přece něco jiného. Zde jde o to, že po desítkách let, si několik dam náhle vzpomnělo, že na počátku jejich kariery, stálo prý sexuální obtěžování od bohatých a mocným mužů. Jistě nejen dnes, ale bezpochyby i tehdy to bylo zavrženíhodné jednání. Snad opravdu na počátku byla upřímná snaha upozornit - byť s podivným hérostratovským způsobem - na nepřijatelné. Ale v právu platí, že opožděná spravedlnost je odepřená spravedlnost, což platí pro škůdce i poškozené. Takže o právo zde zjevně nešlo. Dobrý úmysl dnes v oblasti lidských práv však již dávno nepostačuje. Nelze přece nevidět, že vše co se dnes pod záminkou MeToo děje není ničím jiným než politiku připomínající kampaní, která však nutně skončí v podivném lidskoprávním panoptiku, vedle toalet pro třetí pohlaví, do země zadupaného heterosexuálního bílého muže a takovým pojetím sexuálního násilí, za které je některými považován i polibek, kterým princ budí Šípkovou Růženku.
LN 29.3