Tomáš Halík a prosincová poučení.


Katolický kněz a teolog Tomáš Halík v článku „Stoleté dědictví nás všechny zavazuje“ (LN 22.12) na otázku zda má obavu o vývoj demokracie ve světě sděluje, že v „době celosvětového nárůstu populismu, stále ještě demagogové zprava i zleva nedokázali u nás úplně zničit demokratický systém, svobodu slova a právní řád“. Vidět kněze křesťanské církve a obhájce demokracie a právního řádu spatřujícího největší problém našeho současného světa v mnohovýznamovém a proto zcela neurčitém „populismu“ je fascinující!
Z tohoto rozhovoru zdá se mi patrné, že přinejmenším naše evropská civilizace je dotčena až zarážejícím rozdvojením osobností části intelektuálních elit. Na straně jedné jsou vyslovovány obavy o osud naší demokracie a našich lidských práv a na straně druhé nás titíž vzdělanci naléhavě vyzývají k obecnému přijímání a integraci těch, kteří naší demokracii a naše lidská práva zjevně odmítají ve jménu svých vlastních představ o tom, jak má být řízen svět a co lidská práva ve skutečnosti znamenají. Nedostatek pochopení pro tento podivný stav mysli a odmítnutí této zvláštní schizofrenie je pak příslušníky elit nazýván populismem.
Již při připomínání letošního prosincového sedmdesátého výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv v r. 1948 bylo až zarážející ono zvláštní mlčení, kterým obdivovatelé obsahu tohoto dokumentu přehlíželi podstatnou část světa, která přijala jinou deklaraci jiných práv, která jsou zcela v protikladu proti tomu na čem je založen náš právní řád o který se T. Halík strachuje. Kde máte, pane Tomáši Halíku právo svobody slova, svobody náboženského vyznání nebo rovnost lidí, mužů a žen v oné Káhirské deklaraci lidských práv v islámu z r. 1990, tedy ve vyznání víry práv těch, kteří do Evropy s vašim požehnáním přicházejí? Mají jistě plné právo ve svých zemích žít po svém, podle své víry a svých deklarací, ale stejné právo nesmí být upíráno ani nám.
A o tom že se tak děje vypovídají naše letošní evropské prosincové zkušenosti dostatečně. Nejkrásnější křesťanské svátky byly letos opět tragicky dotčeny způsobem, který s nějakým růstem populismu rozhodně nesouvisí. Dříve vánoční trhy byly v řadě evropských měst přejmenované na Zimní radovánky, Zimní přehlídky, Zimní festivaly apod. abychom se snad nedotkli citů těch, kteří si starost o naše city zřejmě nepřipouštějí, Lidé, kteří překonají strach a chtějí tyto dříve tradiční akce navštívit se proplétají mezi policisty a betonovými zátarasy, pokud se vůbec ještě konají, neboť mnoho jich bylo, s ohledem na vysoké náklady se zajištěním bezpečnosti vůbec zrušeno. A to ne s ohledem na nějakou všeobecnou bezpečnost, nepředvídatelné události a rozhodně ne s ohledem na nějaký „nárůst populismu“, který by nás ohrožoval. Ale s ohledem na to, že opět sčítáme mrtvé po teroristických útocích zcela konkrétních, často policii dobře známých vyznavačů zcela konkrétního náboženského vyznání. Těch, kteří si sice přejí naši účast, pomoc a solidaritu, ale nepřejí a často agresivně odmítají náš způsob života, naše zvyky a tradice. Samozřejmě že nejsou všichni teroristé, ale jejich představy o právu a uspořádání věcí veřejných se od těch našich zásadně odlišují…
A pokud jde o ohrožení našeho právního řádu, cožpak s rozpaky nečteme aktuální rozhodnutí některých našich, evropských soudů tolerující sňatky s nezletilými, manželství s více ženami nebo podřízené postavení žen? A co tedy ve skutečnosti ohrožuje náš demokratický systém, svobodu slova a právní řád? A co od nás autoři podobných rozhovorů vlastně chtějí?
LN 3.12