Častějším opakováním tohoto názoru se již nikdo naštěstí nehodlal dále zesměšňovat, neboť je-li obecně přijímán názor, že na vytvořeném bohatství v USA měla v minulosti značný podíl práce černošských otroků, pak totéž se o evropských Romech v žádném případě říci nedá. Přesto však kupodivu některé otázky, které mnozí aktuálně v USA kladou zastáncům BLM je možné položit i Romům u nás.

Heslo amerických protestů Black Lives Matter (Na černošských životech záleží), které president Zeman označil za rasistické, je asi obyčejným lidem u nás stejně málo pochopitelné jako jiná běsnění, kde nakonec lze jen těžko rozeznat demonstranta usilujícího o dobrou věc, od rabujícího člena gangu. Není to ovšem jediný společenský spor, dnes módněji nazývaný „kulturní válka“, před kterými stojíme a který jsme málo ochotni pochopit. Spory mezi katolickou církví a církvemi nekatolickými byly po dlouhá léta součástí i našich dějin a přesto jen obtížně chápeme destrukční vliv tohoto problému třeba na politiku v Severním Irsku. A nemluvě již o sporu šíitů a sunnitů, jehož příčinu již dáno zavál nejen písek blízkovýchodních pouští, ale i běh času a který však přesto stále tragicky ovlivňuje poměry v mnoha moderních státech současného světa. Proč? Možná také proto, že právně garantované uspořádán společnosti se nestalo dosud obecně sdíleným a respektovaným?

Snad proto, že od právního uspořádání uplynula krátká doba? Jistě: ve Spojených státech americkým bylo otroctví z Afriky násilně „dovezených“ černochů právně i ekonomicky ohajováno i v době, když už ostatní státy jako Francie nebo Anglie, dávno uznaly a praktikovaly jeho lidskoprávní nepřijatelnost. Ale dnes jsou USA pro mnohé vzorem demokratického uspořádání společnosti a proč tedy toto antirasistické běsnění? Lze jistě jen obtížně srovnávat nesrovnatelné, ale teprve v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století byly odstraněny i právní překážky v rovnoprávnosti žen. Snad proto i dnes slýcháme mnohé o jejich nerovném postavení u nás?

Ale není tomu tak hlavně proto, že samotné právo, právní řád, nepostačuje ani při demokratickém uspořádání státu k určení postavení člověka a občana? Totiž bez jeho aktivního usilování, bez osobní volby, bez individuálního rozhodnutí? Jistě existují překážky v sociálním postavení člověka nebo v jeho osobnostní determinaci. Ale nehledáme začasté příčiny dnešních konfliktů nebo dokonce konflikty samotné v tom, že se nám nedostává vůle nebo ochoty k individuálnímu rozhodnutí chovat se jinak? Že se mnohým zdá jednoduší a žel i politicky vhodnější a možná i společensky efektivnější postavit se jaksi do role diskriminovaného a nerovně postaveného z povolání?

Právní postavení Romů je bez výjimky zcela rovnoprávné a přesto dnes a denně, z domova i z ciziny, slyšíme o jejich diskriminaci. Jen okrajově se aktuálně vyskytla zmínka o tom, že rasismem ovlivněné postaveni Afroameričanů v USA by bylo možné srovnávat s postavením Romů v Evropě nebo přímo u nás. Častějším opakováním tohoto názoru se již nikdo naštěstí nehodlal dále zesměšňovat, neboť je-li obecně přijímán názor, že na vytvořeném bohatství v USA měla v minulosti značný podíl práce černošských otroků, pak totéž se o evropských Romech v žádném případě říci nedá. Přesto však kupodivu některé otázky, které mnozí aktuálně v USA kladou zastáncům BLM je možné položit i Romům u nás. Čest vyjímkám, ale tvrdíte-li, že vás nikdo nechce přijmout do práce, proč se tedy nezaměstnáte sami? Proč nezakládáte firmy podílející se třeba na zvelebení bydlení ve vyloučených lokalit? Nechtějí vám přidělit byt? Proč si sami nepostavíte domy a byty jako tisíce jiných neromských družstevníků u nás? Proč stále jen čekáte až vám někdo něco dá? K financování takových aktivit by se jistě našlo dostatek prostředků ve státním i neziskovém sektoru, kde se nyní na zcela zjevně neúčinnou "integraci" používají stamiliony. Hledání odpovědí na takto položené otázky ukazuje na mnohem závažnější příčiny těchto problému, než by se na první pohled mohlo zdát. Již také proto, že pokusit se o nalezení reálné odpovědi se může pouze Rom, neboť bezpochyby u každého jiného by vyslovení takových odpovědi zakládalo obvinění z rasismu asi stejně tak, jako samotné položení těchto otázek. Ale jak chcete spořádanou společnost bez nich ?
Právo 9.7