Jaký je rozdíl v pravomocech presidenta mezi povýšením do generálské hodnosti a jmenování soudce, nebo profesora? Zdá se, že i v tom, že některé pravomoci jakoby nahrazuje soud svým rozsudkem a některé dosud nikoliv.

Koudelka generálem?
Jaký je rozdíl v pravomocech presidenta mezi povýšením do generálské hodnosti a jmenování soudce, nebo profesora? Zdá se, že i v tom, že některé pravomoci jakoby nahrazuje soud svým rozsudkem a některé dosud nikoliv. Lze si tedy aktuálně představit, že by soud uložil presidentovi jmenovat M. Koudelku generálem, když ani počtvrté nehodlá president navrhovateli vyhovět? Napadne to někoho? Nebyl by to sice dobrý nápad, ale pro někoho zcela nemyslitelný asi není? Vždyť M. Koudelka splnil všechny náležitosti k tomu, aby do generálské hodnosti mohl být povýšen. Stejně tak, jako všechny tyto náležitosti splnil před lety onen čekatel na své jmenování soudcem a dva ctihodní pánové k tomu aby byli jmenováni profesory. Přesto k jejich jmenování nedošlo. Ač to soudy v podstatě presidentovi „nařídily“.
Vůbec mi nejde o posuzování, nebo dokonce zpochybňování správností návrhů předkládaných presidentovi, nebo o posuzování rozhodnutí presidenta. Rozhodnutí akademické obce o jmenování profesory, návrh ministra na jmenování soudcem, nebo návrh vlády na jmenování M. Koudelky generálem byly bezpochyby věcně správné a president svá předchozí rozhodnutí odůvodnil. Jde mi o něco zcela jiného.
Je zjevné, že rozsudky soudů v těchto případech nebyly respektovány. Takovýto respekt nebo ne respekt k soudním rozhodnutím jsou sice měřítkem právního státu, ale stejně tak je měříkem právního státu to, zda soudy vynášejí rozsudky ve věcech, které lze reálně vykonat nebo zda vynášejí rozsudky i tam, kde jejich výkon není myslitelný a vytvářejí tak jakási „bílá místa“ právního státu. Ptám se, zda se zde justice nevlamuje do věcí, které rozsudky soudů nelze reálně řešit, nelze exekučně vykonat a zda se tedy zde nevytváří situace, kdy rozsudky soudu nejsou respektovány nikoliv proto, že by došlo k haváriím právního státu, ale proto, že takový respekt prostě není reálně možný. Jestliže teda právními prostředky nelze presidenta „donutit!“ aby jmenoval konkrétního soudce, konkrétního profesora nebo generála, což justice bezpochyby ví, nebo by alespoň vědět měla, jaký pak má, nebo by mělo, smysl ukládat mu něco takového soudními rozsudky.? Veřejnému pořádku to rozhodně neprospívá.
Nepřispívá tak justice sama k tomu, že její rozsudky nejsou respektovány? V Lidových novinách je publikován dopis čtenáře J. V, který k mému článku o veřejném pořádku mi píše“ Stanislav Křeček, veřejný ochránce práv, moc pěkně píše o tom, že „… žádný demokratický právní stát se neobejde bez toho, čemu se říká veřejný pořádek“. Rád bych poprosil pana Stanislava Křečka, aby pokračoval ve svých úvahách a pokusil se nám vysvětlit, proč výše uvedenou myšlenku zašlapává do země náš pan prezident, jenž zcela zjevně pohrdá demokratickým právním státem, neboť naprosto ignoruje závěry Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR. Prosím pana ochránce veřejných práv, aby objasnil „… tento způsob uvažování zcela se míjející s jakoukoliv představou o spořádané společnosti“.
Čtenář má samozřejmě pravdu v tom, že takovýto dojem opravdu vzniká. Ale otázka po jeho příčinách, po tom, kdo z těch, které čtenář jmenuje, k tomu přispívá více, zdá se mi být zatím otevřená.
LN 19.10