Podporoval jsem vznik Ústavu pro studium totalitních režimů a to i přesto, že proti němu bylo z řad stávajících historických institucí a některých osobností vznášeny výhrady. Ty se týkaly především vytváření monopolu na posuzování novodobé historie a na možnost zneužití archiválii, které namísto do Národního archivu přejdou do složky ÚSTRu Archivu bezpečnostních složek. Za tři roky od účinnosti zákona a na základě výstupů a výkonu kontroly nad touto státní institucí musím konstatovat, že Ústav nesplnil očekávané, ba naopak. V tomto krátkém expozé se chci zaměřit na kontrolní orgány ÚSTRu tedy na senát. Ten volí členy rady USTR, kteří jsou od začátku názorově rozděleny na dvě nesmiřitelné skupiny. Samotný senát kontroluje USTR prostřednictvím projednání výroční zprávy.

Je zvláštní, že jak v roce 2009, tak i letos se zpráva za roky minulé dostává senátorům až v prosinci. Dnes tedy řešili zprávu za rok 2009. V tom roce se Ústav pro studium totalitních režimů dostal pod velkou kritiku a na základě toho i zájem veřejnosti. Na začátku roku začal Ústav pracovat bez většiny renomovaných historiků, kteří pomáhali USTR založit a jejichž publikacemi se Ústav chlubí dodnes. Petice za odvolání ředitele, kterou podepsala řada známých osobnosti mezi nimi i exprezident Václav Havel, se do zprávy nedostala vůbec. Spor s kontrarozvědkou o umístění archiválii, převod další budovy v centru Prahy vládní dislokační komisí a pokus o nestandardní a podezřelou výměnu za panelák v Modřanech se ve zprávě neobjevuje také. Statisticky se můžeme dozvědět kolik článků a ředitelských rozhovorů bylo o ÚSTRu napsáno a odvysíláno, ovšem nikde není psáno, že většina jich byla negativních a činnost ÚSTRu kritizovala.

Ve zprávě o přístupu k informacím není ani zmínka o tom, že Archiv a Ústav odmítá zveřejnit databáze pocházející od StB, které by široké veřejnosti ukázaly, co vlastně je v předaném archivu od tajných služeb. Senátoři se závěrečnou zprávou instituce, která vyvolává od svého vzniku kontraverze zabývali necelou čtvrthodinu. Až na Petra Pitharta, který se zeptal na pár docela podstatných věcí: proč nejsou zdigitalizované věci cca 4,5 mil listů veřejně přístupné, jak Ústav vyřešil odbornou kritiku k publikacím o roce 1968 a ptá se správně, proč ve zprávě není vysvětlen odchod velké části historiků. To je vše. Z 68 přítomných bylo 56 senátorů pro vzít výroční zprávu ÚSTRu na vědomí. Představte si, že takto funguje valná hromada krachujícího podniku, že se nezajímá o to jak zlepšit práci a je ji úplně jedno, že ve výroční zprávě nejsou popsané nedostatky a to, že je zpráva jen líbivým textem pro uspokojeni ega funkcionářů, a může být platná snad jen v době masivní privatizace v 90. letech minulého století. Tato éra je ovšem popisována jako tunelování státu. Jak se asi tak bude popisovat doba dnešní, když senátorům, kteří mají kontrolovat chod některých státních institucí, jsou tyto fakta úplně jedno.