Policie jako za doby minulé....
Ve čtvrtek 6. srpna 2015 jsem byl na základě zatykače zadržen jakožto celostátně hledaná osoba Policie ČR Kopidlno, převezen na služebnu a po téměř dvou hodinách čekání jsem byl eskortován s pouty na rukou nejdříve do nechvalně známé pražské Bartolomějské ulice a poté do psychiatrické ambulance Žižkov a následně opět zpět do Bartolomějské ulice. Zde jsem byl po krátkém výslechu podroben focení, stěru slin z úst a sejmutí otisků prstů.
Je důležité v tomto kontextu vědět, že jsem se nikdy neskrýval, většinu času jsem trávil v místě svého trvalého bydliště – Milkovicích a pravidelně přebírám poštu.
Arogance policie spočívá také v tom, že vyšetřovatel celé věci je nyní na dovolené, a tak vyslýchajícím byl policista, který nebyl se spisem a celým případem nijak obeznámen. Stejně tak tedy nebyl žádný důvod hledat mojí osobu pomocí celostátního pátrání. Otisky, fotografie a ústní stěry jsou v tomto případě vyloženě šikanoizní. V rámci zacházení a mého zdravotnímu stavu jsou nepřijatelné také použitá pouta na rukou. Otázky typu „Pane Penci, jak dlouho budete ještě naživu?“ hodnotím jako hyenistické.
Za celá léta jsem si na špatnou práci policie ČR již téměř zvykl. Navzdory tomu, že jsem se na počátku choval nevhodně, je podle mého názoru jednání Policie ČR zcela za hranicí a dostává nás do doby, o která jsme si mnozí mysleli, že je pomalu nenávratně pryč.
Policie mne zadržela v souvislosti s trestním stíháním mé osoby za údajný trestný čin výtržnictví, kterého jsem se měl dopustit 1. dubna 2015 ve vojenské nemocnici jednak výroky „svině zasraný“ na místě veřejně přístupném a jednak kopnutím do dveří kartotéky. Důvod mého emotivního jednání bylo arogantní chování zdravotního personálu, která mi sdělil, že mne nikdo nikdy neošetří a ať z nemocnice vypadnu. Za své jednání jsem se písemně dotyčnému personálu omluvil a zaplatil jsem škodu na dveřích. Pražská policie celkem pětkrát místo, aby mi doručila písemnosti pomocí pošty, vyzvala místí policejní služebnu v Kopidlně o součinnost. Policejní orgán na Praze 6, který trestní stíhání zahájil, uzavřel celé vyšetřování do 20 dnů, aniž by mne vyslechl a ukázal spis. Stejně jednalo Státní zastupitelství Praha 6. Když jsem se tam na konci dubna 2015 osobně žádal, abych mohl nahlédnout do spisu, který je k mé osobě veden, byla proti mně přivolána zásahová jednotka. Na místě zjistila, že neměla žádný důvod zasahovat. Současně však odmítla mou výzvu, aby zajistila mé ústavní právo vědět, co je obsahem spisu, který je veden v souvislosti s uvedeným trestním stíháním mé osoby.
Vzhledem k mému současnému zdravotnímu stavu – nádor na mozku, kdy se nemám podle doporučení lékařů stresovat a nebýt v napětí, jsem si zvolil právního zástupce a nechal napsat lékařskou zprávu a omluvenku o nemožnosti účastnit se úředních jednání.
V březnu 2015 se najednou celé trestní stíhání přesunulo na Prahu 1 do Bartolomějské ulice, kde vyšetřovatel stanovil znalce z oboru psychiatrie, aby odpověděl na několik otázek. Podotýkám, že jsem nikdy nebyl v psychiatrickém ústavu ani na záchytné stanici, neléčil jsem se ani na psychiatrii, ani jsem nebyl nikdy stíhán, natož souzen za drogový nebo násilný trestný čin. Kladené otázky přitom předjímají vinu a znalec má doporučit ústavní nebo ambulantní psychiatrickou léčbu. Tyto části otázek po stížnosti mého právního zástupce zrušil státní zástupce. Psychiatrička po krátkém pohovoru sdělila policistům, že jsem normální, nikoho konkrétního neohrožuji, natož společnost.
Pokračování je zde:
Je důležité v tomto kontextu vědět, že jsem se nikdy neskrýval, většinu času jsem trávil v místě svého trvalého bydliště – Milkovicích a pravidelně přebírám poštu.
Arogance policie spočívá také v tom, že vyšetřovatel celé věci je nyní na dovolené, a tak vyslýchajícím byl policista, který nebyl se spisem a celým případem nijak obeznámen. Stejně tak tedy nebyl žádný důvod hledat mojí osobu pomocí celostátního pátrání. Otisky, fotografie a ústní stěry jsou v tomto případě vyloženě šikanoizní. V rámci zacházení a mého zdravotnímu stavu jsou nepřijatelné také použitá pouta na rukou. Otázky typu „Pane Penci, jak dlouho budete ještě naživu?“ hodnotím jako hyenistické.
Za celá léta jsem si na špatnou práci policie ČR již téměř zvykl. Navzdory tomu, že jsem se na počátku choval nevhodně, je podle mého názoru jednání Policie ČR zcela za hranicí a dostává nás do doby, o která jsme si mnozí mysleli, že je pomalu nenávratně pryč.
Policie mne zadržela v souvislosti s trestním stíháním mé osoby za údajný trestný čin výtržnictví, kterého jsem se měl dopustit 1. dubna 2015 ve vojenské nemocnici jednak výroky „svině zasraný“ na místě veřejně přístupném a jednak kopnutím do dveří kartotéky. Důvod mého emotivního jednání bylo arogantní chování zdravotního personálu, která mi sdělil, že mne nikdo nikdy neošetří a ať z nemocnice vypadnu. Za své jednání jsem se písemně dotyčnému personálu omluvil a zaplatil jsem škodu na dveřích. Pražská policie celkem pětkrát místo, aby mi doručila písemnosti pomocí pošty, vyzvala místí policejní služebnu v Kopidlně o součinnost. Policejní orgán na Praze 6, který trestní stíhání zahájil, uzavřel celé vyšetřování do 20 dnů, aniž by mne vyslechl a ukázal spis. Stejně jednalo Státní zastupitelství Praha 6. Když jsem se tam na konci dubna 2015 osobně žádal, abych mohl nahlédnout do spisu, který je k mé osobě veden, byla proti mně přivolána zásahová jednotka. Na místě zjistila, že neměla žádný důvod zasahovat. Současně však odmítla mou výzvu, aby zajistila mé ústavní právo vědět, co je obsahem spisu, který je veden v souvislosti s uvedeným trestním stíháním mé osoby.
Vzhledem k mému současnému zdravotnímu stavu – nádor na mozku, kdy se nemám podle doporučení lékařů stresovat a nebýt v napětí, jsem si zvolil právního zástupce a nechal napsat lékařskou zprávu a omluvenku o nemožnosti účastnit se úředních jednání.
V březnu 2015 se najednou celé trestní stíhání přesunulo na Prahu 1 do Bartolomějské ulice, kde vyšetřovatel stanovil znalce z oboru psychiatrie, aby odpověděl na několik otázek. Podotýkám, že jsem nikdy nebyl v psychiatrickém ústavu ani na záchytné stanici, neléčil jsem se ani na psychiatrii, ani jsem nebyl nikdy stíhán, natož souzen za drogový nebo násilný trestný čin. Kladené otázky přitom předjímají vinu a znalec má doporučit ústavní nebo ambulantní psychiatrickou léčbu. Tyto části otázek po stížnosti mého právního zástupce zrušil státní zástupce. Psychiatrička po krátkém pohovoru sdělila policistům, že jsem normální, nikoho konkrétního neohrožuji, natož společnost.
Pokračování je zde: