Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde. I tak by se mohla pojmenovat aktivita hlasité „vnitřní opozice ve SZ“ reprezentovaná Kuchtovou, Stropnickým, Zubovovou a Jakubkovou. Zelení se jako jediná mimoparlamentní strana dostala se šesti poslanci po posledních volbách do Parlamentu. Po 18 letech existence této strany to bylo především z důvodu věcnosti a neideologického vidění problému současného světa.

Přispělo k tomu bezesporu i kandidatura řady osobností veřejného života v čele s Martinem Bursíkem. Etablování zelených v parlamentu ČR, při vědomí zodpovědnosti pokusit se pozitivně měnit věci veřejné, se nejmenší parlamentní strana dostala do vlády. Věcnost vládního prohlášení je jeden z pozitivních kroků ke kultivovanosti politického prostředí v ČR po dlouhých dobách opoziční smlouvy a ideologickém rozdělení politického prostoru.

Problém ve SZ nastal odstoupením Dany Kuchtové z pozice ministryně školství. Do té doby usměvavá a pozitivně naladěná jihočeská matka, obléká masku ublížené a zhrzené stárnoucí samoživitelky. Tisková konference dalšího spolustraníka Martina Tichého, kterého odcházející ministryně jmenuje do nově vytvořené funkce ukazuje, že politická nevyzrálost nemůže být jediným motivem. Mladá krev ve vedení pracovního orgánu mezi sjezdy, tedy Republikové rady SZ Matěj Stropnický, jako jediný z dosavadních kritiků Martina Bursíka, formuluje vizi proti jeho pojetí předsednictví zelených. Vize je jednoduchá: Zelení jsou přirozenou součástí levice, mají se pokusit „vytáhnout“ KSČM z politické izolace a mají být vždy a všude proti ODS a pravici. Do toho neúčast Olgy Zubové na posledním kole prezidentské volby, kdy většinu pochybností mimochodem dodnes řádně nevysvětlila a nešťastné prokliknutý soukromý email Bursíka, v kterém se říká něco o krávě a máme vnitrostranickou opozici na světě. Ještě, když k tomu přidáme předsedu pardubických zelených Křivku, který v černobílém vidění světa podporuje srbského diktátora Miloševiče a pár zelených demonstrantů, kteří na místo věcné diskuze bezpečnosti světa na úrovni Evropské unie a NATO chtějí slyšet, že u nás žádné základny nebudou a je jim úplně jedno jestli tímto gestem budou stát v Rumunsku, Maďarsku nebo jinde.

Omluv se a třeba po sté, předseda nekomunikuje, chtějí nás umlčet, nedodržují program to jsou formulace, které nejčastěji zaznívají v posledním půl roce. Zasedání Republikové rady jsou poznamenány taktickou dohodou těsné většiny, která bez přímé politické zodpovědnosti cíleně a v předem sepsaném scénáři neguje vše, co většina předsednictva, poslaneckého klubu a ministrů za zelené v reálné plotice dělají.

Prostě a zkrátka není možné předstoupit před voliče v podzimních krajských senátních volbách a chtít podporu, když se ve SZ většina občanů v současné době nevyzná. Proto je nanejvýš potřebné, aby proběhl sjezd strany ještě před volbami a voliči dostali jasný signál kdo je SZ, kdo za ní rozhoduje a stojí, co vlastně hodlá v reálné politice prosazovat. Bursík a lidé kolem něho svojí vizi denně prosazují.

Teď je řada na Daně Kuchtové, která několikrát avizovala kandidaturu na předsedkyni zelených a skupině dalších nespokojených spolustraníků, aby vytvořili jasnu vizi a svojí nespokojenost neukájeli útoky, napadáním a manipulaci.

Zelení na začátku září mají právo rozhodnout, jaká koncepce ve SZ je tou nosnou. Volič má právo vědět, kdo je Strana zelených, aby mohl rozhodnout, zda ji ve volbách podpoří či nikoli. Věřím, že vyhraje koncepce reprezentovaná Martinem Bursíkem, a že nově zvolené vedení SZ se bude moci věnovat prezentaci dílčích výsledků zelené politiky na místo reakcí na rozbředlé útoky ambiciózních kritiků.