Tak máme novou vládu s důvěrou poslanecké sněmovny. Úřednickou, překlenovací, neideologickou, lepší.. Houby, máme vládu v které je nejméně pět lidí, kteří za minulého režimu v 80 letech vstoupili do komunistické strany. Jak sami říkají ne z důvodu přesvědčení, ale kariéry. V době 20.výročí pádu komunistického režimu, kde minulost je stále neznámá a zásadně ovlivňuje současnost a to i přesto, že máme dokonce Ústav, který měl již dávno zveřejnit, co je obsahem StBackých a komunistických archivů, ale nezveřejnil. Dokonce tvrdí, že se to zveřejnit nesmí.




V tomto kontextu je zajímavé počínání nového ministra vnitra ve věcech personálních. Mluvím o jmenování Jiřího Komorouse prvním náměstkem ministra. Zajímavé není ani tak to, že se jeden z dlouholetých policistů, který ve vrcholných funkcích stál již za ministra Rumla a přečkal všechny ministry následující, ale to jak se k jeho jmenování postavili hlasující poslanci.

Předchozímu ministrovi vnitra Langerovi dle jeho veřejných vyjádření nevadí, že jde o kariéristického podporovatele okupace Československa v roce 1968, studenta policejní školy StB a podporovatele represivního přístupu vůči měkkým drogám a zvláštní polonáboženské sekty, ale vadí mu, že Komorous byl před jmenováním znovu po roce přijat k policii. Langer se ve svých vystoupeních nezabývá ani tím, že smyslem jeho opětovného vstupu k policii je de facto obejití lustračního zákona. Totiž jako civilista by se náměstkem ministra vnitra nemohl stát. U Langera mě jeho postoj ani tak nepřekvapil.

Pamatuji si jak při jmenování ministrem Langer slíbil, že udělá prověrku zaměstnanců MV a vrcholných představitelů policie a také, že se zasadí o vyšetření zákroku proti účastníkům tanečního setkání Czechtek 2005. Ani jedno neudělal, ba naopak. Veřejnosti po roce sdělil, že od zákroku uplynula dlouhá doba a nedá se již nic vyšetřit a že StBaků je na vnitru a u policie asi 700, ale, že ani on sám neví, kdo to je.

I Strana zelených, kterou jsem v minulosti podporoval se dostala bůh ví proč do kritiky Pecinova kroku jmenování Komorouse i přesto, že vládu předem v médiích podpořila. Na konkrétní dotaz, jaký je rozdíl mezi synkem policajta, co po škole jde studovat na StBaka a kariéristou, který za normalizace vstoupil do KSČ mně Kateřina Jacques odpověděla, že otázku nechápe a připadá jí agresivní. Pověst Zelených, alespoň přede mnou v této věci zachránil Martin Bursík, který se ve sněmovně nebál zdůraznit Komorousovu minulost a Pecinovo koumáctví s obejitím lustračního zákona. Ovšem za chvilku všichni Zelení hlasovali pro Fischerovu vládu.

Další tři strany se k celé popisované skutečnosti postavily zcela jinak. Komunisti se zdrželi, Kalousek dokonce vyzdvihl zásluhy Komorouse v represivní politice policie ve věcech drog, která podle všeho vedla k rozšíření zisků narkomafií a schizofrennímu postoji velké části mladé generace k právnímu státu. Hovořím o kriminalizaci uživatelů konopí, které je právě Komorous jeden z hlavních prosazovatelů. Sociální demokracie Pecinu navrhla, Komorous jim nevadí a fakt, ze komunisté zapříčinili skoro 50 letou zástavu politické práce sociální demokracie v Čechách, jim nikterak nevadí.

Tak se nám po 20 letech demokracie, která z důvodu absence kontrolních mechanizmů vrací nečinnost za rozkrádání republiky pomocí privatizačních projektů, nevyvození zodpovědnosti u žádného z politiků nařčeného z korupce a zneužívání moci, nepotrestání nikoho z policistů za neadekvátní policejní zásahy. Prostě, na místo vytváření pozitivního povědomí o věcech veřejných, se nám ukazuje nedůvěra k politice jako takové. Věřme, že to není společně s výsledky a účastí ve volbách, začátek konce demokracie v naší zemi.